Komentář: Chci si postavit dřevostavbu a všichni jsou proti!

Sousedově dceři její známí dřevostavbu rozmluvili, prý je to „bláhový nápad“ a nakonec i ona sama uznala, že je to příliš „ netradiční a dostatečně nevyzkoušený způsob stavby“, že je „dost riskantní, když si člověk staví dům na celý život a za všechny peníze, co má“. 

Tak to dopadá, když vám radí člověk, který si dřevostavbu nikdy nepostaví

Nerozmlouvala jsem jí to… Svůj názor si již udělala, dle doporučení těch, kdo žijí v cihlových domech, případně panelácích a ani jeden nemá přímou zkušenost s bydlením v dřevostavbě. Pro konzervativní povahu je dům z cihel ideální volbou, tak proč překopávat její hodnoty. Ty konzervativní, stabilní, generacemi prověřené názory, že cihla je cihla a nic na ni nemá.

V naší společnosti je totiž dřevostavba vnímána jako stavba lehce nestabilní… beton přece jen víc unese… dřevo podléhá snadno zkáze… vždyť ti brouci vlezou všude… a rozhodně nezapadající do okolního prostředí… dřevostavba – to je kanadský srub a to k nám opravdu nepatří! Určitě je lepší bytelný cihlový dům nežli dřevěná bouda, říkají tito odborníci z paneláku.

Co za lidi si tedy dřevostavby staví?

Přes tuto zkušenost však jsem také potkala již pěknou řádku lidí, kteří dřevostavby mají nebo se chystali si nějakou postavit. A vždycky to byli lidé, kteří jsou něčím nekonvenční, otevření novým nápadům, ochotni riskovat, zkoušet neprozkoumané a nejít s proudem.

Dřevo si tito lidé nevolí proto, že by to byla špička mezi stavebními materiály. Dřevostavba je pro tyto „dřevostavebníky“ srdeční záležitost, táhne je k ní dětská zvídavost, dobrodružná povaha, tak trochu protest, výzva nebo touha odlišit se, co bude stavebníka motivovat k tomu, že si dům ze dřeva postaví.

Stavět dřevostavby nebývalo vždy bláznovství nebo vášeň, ale prostě logika

Stačí se vrátit nějakých sto let zpátky a uvědomit si, že například v Krkonoších byla naprostá většina domů ze dřeva. Byl to nejčastější stavební materiál – dostupný, tvárný, snadno opracovatelný a všestranný. Některé z těch domů stojí dodnes a stále plní svou funkci (samozřejmě dispozičně a funkčně již nevyhovují, ale to je spíše otázkou morálního zastarání stavby).

Bude vás zajímat: Historie dřevostaveb: odjakživa reagují na trendy své doby

… a pak přišel beton.

Stačilo několik generací, příklad betonové džungle, socialistická propaganda cihlové výroby a ejhle – dřevo je na okraji zájmu a hledá si svou cestu znovu. Proto teď žijeme v době cihlové a betonové. Její vrchol je už pravděpodobně za námi a pomalu se začínáme vracet zpět na pomyslné křivce evolučně-stavebního vývoje, k návratu k opravdu tradičním materiálům.

Rozhovor: Jaroslav Benák - Blíží se konec doby cihelné a začátek doby dřevěné

Je to dobře, už jen z důvodu udržitelnosti zdrojů a ekologické stopě, kterou tady naše generace zanechává. Věřím, že přirozeně dojde k vyrovnání sil a návratu dřeva jako plnohodnotného stavebního materiálu.

Jak vyrobit více dřevostaveb a více dřevostavebníků?

Myslím, že nemá smysl konzervativce přemlouvat, vysvětlovat a přesvědčovat. Až se časem dřevostaveb postaví tolik, že myšlenka staveb ze dřeva opět zdomácní a stanou se nedílnou tradiční součástí našich zástaveb, pak se i konzervativci přidají a budou je stavět. Počkejme dvě-tři generace a možná………..možná se poměr i otočí.

Co si myslíte vy? Napište mi do diskuze.