Michal Šopík - Pořádný dům nemůže být nejlevnější

Ahoj Michale, začnu jednoduchou otázkou: Jak jsi se dostal k dřevostavbám?
Vystudoval jsem VUT se zaměřením na liniové stavby a železobetonové konstrukce a moje touhy mě vedly k velkým mostům a podobným konstrukcím. Vyrostl jsem ale v Rýmařově, kde se stavebnictví točilo okolo dřevostaveb a firmy RD Rýmařov. Ze začátku jsem tomu jako správný mladý rebel vzdoroval, ale nakonec mě oslovila možnost díky dřevostavbám absolvovat více než roční pracovní stáž ve Švýcarsku a tam to vlastně celé začalo.

Co se dělo po této stáži?
Protože jsem se ve Švýcarsku dostal k postupům a technologiím, které byly v tomto odvětví stavebnictví na západě na vzestupu a stávaly se běžnou součástí dřevostavitelské praxe, začal jsem tuto cestu razit i v Rýmařově. Postupem času jsem se stal v této firmě hlavním inženýrem. Současně jsme díky malé rodinné firmě začali zprostředkovávat RD Rýmařovu CNC opracování pro rodinné domy a další dřevěné konstrukce. Mohl jsem tak naplno zužitkovat zkušenosti a znalosti o CAD/CAM technologiích, které jsem v zahraničí pochytil.

Proč jsi se během působení v RD Rýmařov rozhodl založit vlastní firmu?
Chtěl jsem se účastnit netradičních a zajímavých projektů, které jsou spojeny se dřevem a novými technologiemi. Tuto touhu jsem zde částečně realizoval, ale velkým objemem staveb, který RD Rýmařov za rok postaví, směřují technologie směrem ke kvalitě a zefektivnění výroby. To je v pořádku, ale zkrátka mi tam chyběla potřebná pružnost, která je v těch nejzajímavějších stavbách potřeba. Navíc se mi velmi zamlouvá spolupráce s architekty, která je ve velkém systému velmi těžko realizovatelná.

Začátky jsou vždycky těžké, litoval jsi zejména v těchto časech svého rozhodnutí?
Toto je vůbec krásná otázka (smích). Žádný med to nebyl, to je pravda, ale posunulo mě to v řadě věcí obrovsky dopředu.

Můžeš to trochu specifikovat?
Ačkoli jsem měl již jako zaměstnanec nemalou zodpovědnost, tak teprve s vlastní firmou jsem poznal pravý význam tohoto slova. Dalším aspektem je to, že se díky myšlence, se kterou jsem firmu zakládal, podařilo vytvořit tým lidí, který funguje na bázi vzájemné podpory, sdílení informací a motivace, což mě strašně moc uspokojuje. Takže zpátky ni krok.

Jestli to není tajné, jaké jsou tvé plány do budoucna?
Moje touha je vybudovat se svým týmem jedinečnou firmu v oboru. A snad až do takové míry, že pokud se bude mluvit o dřevostavbách z Rýmařova tak první firma, která přijde lidem na mysl bude Vesper (smích). Tím největším snem je sdružit zajímavé osobnosti a firmy z oboru, které budou spolupracovat a poroste naše kolektivní IQ za účelem realizace nevídaných konstrukcí a staveb ze dřeva. Čeští inženýři a technici jsou naše velké bohatství, a pokud spojí síly nehledě na firmu, ze které pochází, tak bychom mohli nejen konkurovat Švýcarům nebo Němcům, ale mohli bychom jim natrhnout triko (smích).

Dřevostavby tě evidentně pohltily naplno. Dokázal bys vyjmenovat tři věci, které tě na nich baví nejvíc?
Nemáš tam v bločku něco jednoduššího?

Chceš natrhnout Švýcarům triko, tak se snaž.
Je to téma spíš na celovečerní debatu, ale zkusím to. Co mě na dřevostavbách baví?

• Lidi, které tento obor přitahuje. Mají většinou nějakou myšlenku, nějaký cíl, málokdy to dělají jen pro to, že to na ně zbylo.
• Neuvěřitelný vývoj. Za posledních 15 let se dřevostavby posunuly tak kupředu, že bych si dovolil odvážné tvrzením, že i více než třeba automobilový průmysl.
• Technologie s dřevostavbami spojené. Karel Čapek by zaplesal, když by viděl, jak roboti dělají těžkou manuální práci místo lidí. Díky tomu nepotřebujeme tolik dělníků, ti se mohou vzdělávat a stát se inženýry >> roste celá společnost. Inženýři potom tlačí s každým dalším projektem na vývoj technologií a jsme v neustálém vývoji.

Bude Vás zajímat: Levné dřevostavby

Dnes se firmy často předhání o to, která dokáže dům postavit levněji, jak se k tomu stavíš ty?
Kdo chce diskont, ať jde do Lídlu, kdo chce pořádný dům, nemůže chtít, aby byl nejlevnější. Zajímavé je, proč se všichni ptají firem, které prohrály soutěž o nejnižší cenu: Proč je to u Vás dražší než u těch nejlevnějších? Ale nikdo už se neptá vítězů tohoto pofiderního závodu: Kde jste dokázali ušetřit a jak jste dokázali být levnější než někdo jiný.

V této době je to poměrně troufalý přístup, nemyslíš?
Myslím si, že není. Vysvětlím jednoduchou úvahou. Pokud si pořídíš nějakou věc, zvyšuješ si tím svoji hodnotu (abych tohle rozvedl, potřeboval bych hodně času, ale berme to tak). A pokud chceš za každou cenu ušetřit, tak to má dvě strany pohledu.
První pohled: Jsem zákazník a chci mercedes za cenu trabanta a hledám někoho, kdo to dokáže. Protože je tu konkurenční boj (což je v pořádku), tak se najde šťastlivec, který tomuto zadání vyhoví. Materiály, které nahradí za něco pofiderního, bych neřešil, to je jenom materiál. Současně ale tento člověk musí v rámci úspor sáhnout na mzdy zaměstnanců a v neposlední řadě škrtnout jakékoli investice do rozvoje firmy.
Pohled druhý: jsem zaměstnanec, který si chce koupit dům, ve kterém chce spokojeně žít, jenže můj zaměstnavatel dělá mercedesy za cenu trabantů a já si žádný dům nemůžu dovolit, protože mě zkrátil na mzdě, aby mohl vyhovět zákazníkovi.
Teď je otázkou, jakou spirálu roztočíme, jestli tu vzhůru: tvoje hodnota zvyšuje moji hodnotu, nebo tu spirálu opačným směrem: snížím tvoji hodnotu a budu doufat, že moji hodnotu bude někdo snižovat až za nějaký čas. Rozhodně neexistuje rovnítko mezi vysokou hodnotou a vysokou cenou, ale už vůbec ne rovnítko mezi nejnižší cenou a vysokou hodnotou.

Dostáváme se trochu do filozofické roviny. Jak bys tedy definoval vysokou hodnotu?
To je jednoduché. S vysoce hodnotným projektem, domem, nebo zbožím je spokojen zákazník, zaměstnanci firmy, který výrobek nebo službu poskytli i majitel firmy, který dal produktu možnost vzniknout.

Dobře odlehčeme trochu tématu a vraťme se k dřevostavbám. Dřevostavby se od 90. let, kdy se u nás prakticky skoro žádné nestavěly, dostaly až na 10% podíl na trhu s novostavbami rodinných domů. Myslíš si, že toto číslo nadále poroste?
Určitě ano, ale jen za určitých podmínek.

A to?
Začne se v oboru spolupracovat. Jak to pozoruji, tak jsme se dostali na hranici nějaké kvalitní kapacity, kterou je potřeba posouvat. Tato kapacita se v dřevostavbách bohužel nedá vytvořit ze dne na den. Jak s oblibou používám jeden citát: k úspěchu nevede výtah, proto použij schody.

Co tím přesně myslíš?
Asi to, že nově vznikající subjekty nebudou vymýšlet kolo, když se na něm už dávno jezdí.

Co je podle tebe hlavní příčinou toho, že velmi i konzervativní zákazníci v oboru stavebnictví přijali dřevostavby tak dobře?
Pravděpodobně za to může otevření hranic v 90. letech a zkušenosti mladých lidí s dřevostavbami, které jsou samozřejmostí v USA, Kanadě nebo Skandinávii i v Německu. Bez této zkušenosti by i všechny semináře a vzdělávací akce na téma dřevostaveb neměly takový smysl. Zkušenost je prostě nesdělitelná a příklady táhnou. Takže děkuji všem, kteří byli ve své době průkopníky a postavili si dřevostavbu.

Co vidíš jako největší hrozbu pro dřevostavby?
Jednoznačně legislativu, která není nucena pracovat ani přibližnou rychlostí, jakou se obor dřevostaveb vyvíjí.

Lidé, kteří zvažují stavbu dřevostavby, se stále ptají, jaké jsou výhody a nevýhody dřevostaveb, dokázal bys najít nějakou jejich největší slabinu?
Největší slabinou je asi zdánlivá jednoduchost stavby, kdy stačí spojit několik trámů a vycpat je vatou. Slyšel jsem jednu dobrou odpověď na otázku: „Jaký je rozdíl mezi dřevostavbou a zděnou stavbou?“ Zděnou stavbu lze namalovat, kdežto dřevostavbu musíte zkonstruovat. A v tom vidím jejich největší slabinu. Na první pohled je stavba dřevostavby jednoduchá záležitost, kterou přece zvládne každý, ale během stavby se pak vytlouká klín klínem. Když třeba nosná konstrukce překáží vzduchotechnice, pak ani mohutné mnutí vousů otce Furata nepomáhá.

Děkuji moc za rozhovor, co bys chtěl na závěr vzkázat našim čtenářům?
Přeji všem, aby jejich projekty byly úspěšné a zvyšovaly hodnotu na všech stranách.

Bude Vás zajímat: 5 nevýhod dřevostaveb a moje odpovědi na ně