Šiml zvaný eurodotace 1. díl

Princip eurodotací je poměrně známý. Představitelé jednotlivých evropských zemí se sejdou na evropském summitu, kde vyjednají tzv. finanční perspektivu na následující sedmileté období (v současnosti platí finanční perspektiva na období 2007-2013). Finanční perspektiva pak určuje, kolik peněz Evropská unie utratí za konkrétní politiku: z těch nejzákladnějších zmiňme snad jenom politiku rozvoje venkova, politiku soudržnosti, politiku rozvojové pomoci atd.

Pro eurodotace je rozhodující tzv. Evropská politika hospodářské a sociální soudržnosti (HSS) – zkráceně politika soudržnosti. Prostřednictvím této politiky usiluje Evropská unie o rovnoměrný hospodářský a společenský rozvoj všech svých členských států a jejich regionů. Jejím cílem je, aby se zmírnily rozdíly v životní a ekonomické úrovni mezi chudšími a bohatšími zeměmi EU – a to nejenom ekonomicky, ale také technologicky. Proto EU podporuje v chudších regionech zavádění nových technologií – mezi něž patří i podpora energeticky méně náročného bydlení.

Photocredit:

Na úrovni unie se pak politika soudržnosti realizuje prostřednictvím tří základních operačních programů:

• Strukturální fond: Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF)
• Strukturální fond: Evropský sociální fond (ESF)
• Fond soudržnosti (FS): není strukturálním fondem

Takto načrtnutá politika eurodotací se tváří poměrně jednoduše

Každý z nás si už ale určitě někdy všiml informačního billboardu vedle nějaké stavby, která oznamuje, že peníze na stavbu poskytla (i) EU prostřednictvím jakéhosi regionálnního Operační programu Jihozápad, určeného na „omezování průmyslového znečištění a snižování environmentálních rizik.“ O co jde?

Evropská unie se pokusila udělat v politice soudržnosti a systému eurodotací pořádek. Proto vytvořila základní strukturu tří fondů, prostřednictvím kterýh pomáhá zaostalejším regionům (což je celá ČR, kromě Prahy). Bohužel, EU na politice soudržnosti spolupracuje s jednostlivými členskými státy, a ty už nemají s eurodotacemi tak „jasné“ úmysly. Jinými slovy, na právě probíhající rozpočtové období 2007—2013 má ČR na politiku soudržnosti EU k dispozici 26,69 miliard (asi tolik, co jeden český rozpočet), pro které si přerozděluje přes 26 operačních programů. Osm z nich je zaměřeno tématicky (např. na dopravu, vědu a vzdělávání, zaměstnanost, životní prostředí) a sedm zeměpisně (na Středočeský kraj, Střední Moravu, Moravskoslezsko atd.)

Bude Vás zajímat: Montované dřevostavby na klíč: Nejrychleji postavený dům

Ostatní operační programy umožňují přeshraniční, meziregionání a nadregionální spolupráci, nebo zajišťují technické, administrativní a výzkumné zázemí realizace politiky soudržnosti. A to už je příliš. Samotný systém eurodotací se tak na úrovni státu začíná stávat velice byrokratickým a nepřehledným procesem – stejně jako podání žádosti. Ale to neva, jedná se o evropské peníze, nic ztratit nemůžeme.

Nebo můžeme? Tuto otázku si zodpovíme v dalším díle našeho seriálů a tématem zda „eurodotace rostou v Bruselu na stromech a kolik z nich můžou dřevostavitelé sklízet“. Mezitím nám napište do diskuse, jaké jsou vaše zkušenosti s eurodotacemi. Žádali jste o ně a byly vám přiděleny nebo jste uvízli v eurodotačním šimlu?