Pračky tančící po koupelně a sporáky s plynovou bombou. Spotřebiče z dob socialismu dnes budí úsměv na tváři

Hospodyňky už na to nebudou samy

Vznik elektrospotřebičů spadá do první poloviny dvacátého století. Už ve 20. letech se začalo přemýšlet nad nejrůznějšími pomocníky, kteří by mohli práci v domácnosti usnadnit. Světlo světa tak spatřily žehličky, elektrické vařiče, fény, vysavače, leštiče parket a podobně. Po roce 1948 byl lehký průmysl upozaděn, ve velkém se tak začaly elektrické spotřebiče v domácnostech objevovat až po dokončení elektrifikace, tedy v 60. letech.

Bydlení za socialismu – jak vypadalo a kolik skutečně stálo. Nedostupné byty nejsou fenomén pouze dnešní doby

Pračky protančily celý byt

Pračky se vyvíjely už od 30. let 20. století, nicméně tyto první přístroje byly velmi rozměrné a těžkopádné, navíc vyrobené z kovu. Zatím tedy měly pračky do dnešní podoby hodně daleko. Nejdříve se muselo prádlo namočit, poté dát do vířivé pračky a nakonec mokré dát ještě do ždímačky. Později se objevily také kombinované pračky, které vedle sebe spojovaly vířivku a odstředivku. V roce 1957 nastal zlom, když byla vyvinuta první automatická pračka, která se do stísněných panelákových koupelen hodila mnohem lépe. Legendární automatické „tatramatky“ se začaly vyrábět v roce 1968, pojmenované podle slovenské firmy Tatramat. Především během osmdesátek zaznamenaly ohromný boom a staly se hitem, který v žádné domácnosti nesměl chybět. A to i přesto, že během pracího cyklu protančily celý byt.

Na aktuální ceny moderních praček se můžete podívat například tady.

Lednička nebyla samozřejmostí

Chod domácnosti výrazně usnadnila lednička, která se zpočátku vyráběla spíše v menších velikostech, nejčastěji o objemu 40 litrů. Bylo to především kvůli malým rozměrům kuchyně. Navíc ještě v šedesátých letech nebyly samozřejmostí v každé domácnosti. Ledničky vyrábělo více firem, avšak největší obliby dosáhly takzvané calexky, pojmenované po firmě Calex, která je dovážela dokonce i do Sovětského svazu, Asie či severní Afriky. Lednička neměla mrazák dnešního typu s několika šuplíky, ale pouze malý mrazáček. Prostorný mrazák se však dal koupit samostatně.

Na ceny dnešních moderních lednic se můžete podívat například zde.

Sporáky u sebe měly bombu

Sporáky byly plynové nebo elektrické a jejich výrobou proslula značka Mora. Vzhledem k tomu, že domácnosti ještě neměly plynové přípojky, jako je tomu dnes, plyn se ke sporáku přiváděl přes propanbutanovou lahev. Pokud došel plyn v bombě, bylo jednoduše po vaření.

Hity, které musel mít každý

Velmi oblíbená byla také drátěná sifonová lahev, která umožňovala přípravu perlivé vody a byla jakýmsi předchůdcem dnešních výrobníků sody. Ty jsou však většinou vyrobené z plastu. K výrobě sifonu byly zapotřebí malé bombičky s oxidem uhličitým, který se uvolnil do vody.

Jaké jsou ceny moderních výrobníků sody? Podívejte se zde.

Obrovskou popularitu téměř v každé domácnosti zaznamenala remoska, elektrická pečicí mísa. Remoska se skládala z kovové mísy, do které se vkládaly suroviny, a elektrického víka. Kvůli své úspornosti se stala oblíbená především tam, kde nebylo možné umístit plnohodnotnou troubu.

Každá domácnost chtěla mít doma také vysavač. Ten byl v menší míře dostupný již od 30. let. Dalšími nezbytnými pomocníky byly žehličky, mixéry a šlehače, fény nebo první holicí strojky.

Spotřebiče nás proslavily na západě

Ti, kteří neměli přístup do Tuzexu nebo neměli možnost vyjet ze země, měli doma nejčastěji spotřebiče české značky ETA. Zajímavostí je, že se české výrobky ve velké míře prodávaly v cizině, nikoliv však pod tuzemskými značkami, ale pod značkou našich západních odběratelů. Vyváželo se tak například do Velké Británie, západního Německa nebo do Finska, kde byly oblíbené především české vysavače.

Chtělo to peníze, čas i trpělivost

Nový spotřebič však nebylo tak snadné získat. Čekaly se na ně dlouhé fronty a mnohdy se na některé ani nedostalo. Nebylo výjimkou, že jakmile přijelo nové zboží, během krátké chvíle bylo vyprodáno. Do prodejny vtrhl dav 200 i 300 lidí, kteří se snažili sehnat vytoužené spotřebiče. Kvůli tomu vznikl takzvaný objednávkový prodej, kdy zákazníci vyplnili papír, ve kterém uvedli, o co mají zájem. Jakmile zboží přišlo, zavolali zákazníkovi telefonem.

Nebylo nic neobvyklého, že se lidé snažili prodavačky podplatit, ať už penězi nebo lahvemi s alkoholem a podobně. Nejenže nebylo spotřebič snadné sehnat, ne příliš příznivá byla i jejich cena. Elektrické spotřebiče stály rodinu i několik platů. Pro představu, cena ledniček se pohybovala od 3 tisíc po 7 tisíc korun.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Snížit výdaje za energie skoro na polovinu šlo překvapivě snadno. Životní standard rodině přitom neklesl

Zachovejme status quo

Na konci 80. let přetrvával stav z přelomu 50. a 60. let. Trh stále nebyl nasycen a některé domácnosti stále jisté spotřebiče sháněly, tudíž nebylo nutné přicházet s dalšími nebo modernějšími. Na český trh se tak nedostaly spotřebiče, jako je například myčka, a vlastnili je pouze ti, kteří si je dovezli ze západu. K větším změnám v oblasti elektrických spotřebičů tak docházelo až po roce 1989.