Rodinný dům navrhl Veronice její bratr. Povedlo se mu snížit cenu o statisíce

Nenechte si ujít:

Rodina na prvním místě. Přesně tohle si říkali sourozenci, kteří zvažovali spolupráci na návrhu rodinného domu paní Veroniky. Oba se obávali, že by si v případě neshod mohli pokazit svůj velmi dobrý vztah. Jak toto rozhodnutí hodnotí po letech? Jaké vychytávky bratr rodině poradil? Proč si na počátku výstavby museli nechat dělat studnu i jímku tzv. „na sílu“? Jak často ji museli vyvážet? Jaké problémy měli s původním majitelem pozemku? Díky čemu si majitelé nemusí při slunečném počasí lámat hlavu s vytápěním? Jakými hororovými historkami je okolí zastrašovalo? Jak reagovala stavební firma na spolupráci s externím architektem? A jaké se majitelům přihodily katastrofy? Všechny odpovědi na prozatím nezodpovězené otázky naleznete v rozsáhlém rozhovoru s majitelkou domu paní Veronikou.

Fotogalerie:

i Foto: Josef V. (se souhlasem), Se souhlasem majitelů

Jak celý váš příběh začal? Odkud pocházíte?

Já pocházím z Prahy a manžel je z Vrchlabí. Studovala jsem v Americe a vlastně jsem si nikdy nemyslela, že budu žít v Čechách. Ale znáte to. Poté, co jsem se vrátila ze zahraničí, jsem nastoupila do práce a tam jsem potkala svého manžela. Protože jsme oba pracovali ve státní správě a posouvali jsme se tam v rámci kariéry, nechtěli jsme odcházet. Najednou se to zdálo složitější než dřív. Nebylo by jednoduché najít pro oba v zahraničí práci, která by odpovídala našemu pracovnímu zaměření. Takže jsme se rozhodli, že zůstaneme tady.

A jak jste bydleli dříve? V centru?

Bydleli jsme na Praze 4, v panelákovém bytě po mém pradědečkovi. Já jsem ale věděla, že chci zpátky do domu, protože jsem v něm vyrůstala. Chtěla jsem velkou zahradu, bazén a víkendové grilování. Chtěli jsme pryč z města.

Podle čeho jste vybírali oblast, ve které dnes žijete?

Znám tuto oblast asi od svých 12 let. Moc se mi tu líbí. Je tady krásná příroda, spousta koní, lesů. Je tu absolutní klid, byť jsme 20 kilometrů od Prahy. Bohužel naším směrem bydlí čím dál víc lidí, takže ranní špička je znát, ale dojíždění bereme jako nutnou daň za bydlení v přírodě.

Jaká byla vaše kritéria při výběru pozemku?

Já jsem ve všem trochu náročná. Chtěla jsem:

• jižní orientaci,
• rovinatý pozemek (chtěla jsem propojit terasu se zahradou bez schodů),
• krásné výhledy,
• málo sousedů,
• být co nejblíž k Praze, protože dojíždíme za prací,
• relativně velký pozemek, alespoň 1 000 m².

To jste mi popsala dokonalý pozemek. Jak je tedy velký?

Pozemek, který teď máme, je velký necelých 1 200 m². V té době, kdy jsme ho kupovali, ale nestál tolik jako ostatní pozemky na jih od Prahy. Byli jsme vlastně mezi prvními, kdo v naší lokalitě začal stavět. Nebyla tu ani příjezdová silnice, takže to bylo se stavební technikou trochu divoké. Nebyl sem v té době přiveden ani obecní vodovod a kanalizace, takže jsme si museli nechat dělat studnu. Tím pádem bylo potřeba nechat do domu napojit všechny filtrační systémy, aby se voda ze studny dala normálně používat, a udělat jímku na odpady. To představovalo poměrně dost vysoký finanční náklad, ale pokud jsme nechtěli čekat, museli jsme ho vynaložit.

Takže jste se stavbou domu spěchali?

Docela ano. Když jsme kupovali pozemek, měli jsme ve smlouvě s prodávajícím stanoveno, že do dvou let bude vše hotové.

Dva roky jsou poměrně krátká doba. Jak dlouho trvaly jednotlivé fáze?

Necelý rok trval návrh domu a tvorba projektové dokumentace. Máme individuální projekt, který nám navrhoval brácha – je architekt. Posléze se dělala prováděcí dokumentace. Poměrně dlouho trvalo získat i vyjádření dotčených orgánů (hasiči apod.) a stavební povolení.

Jak dlouho vám zabralo oběhat úřady?

Na stavební povolení jsme čekali devět měsíců. Brácha si to vzal celé na starost spolu s jejich architektonickou kanceláří. My s manželem jsme se rozhodli, že všechno, co půjde, necháme dělat někoho, kdo se v tom vyzná.

Tak dlouho? Čím to bylo způsobené?

Mimo dlouhé povolovací procesy se projekt zasekl především na odboru územního plánování, který toho měl v té době strašně moc.

A jak to bylo s těmi přípojkami? Kanalizace tu nebyla?

Když jsme kupovali pozemek, měli jsme ve smlouvě zaplacené přípojky. Jenomže jejich realizace trvala šíleně dlouho. Původní majitel, od kterého jsme pozemek kupovali, měl výrazné zpoždění. Sítě dodělal až rok po našem nastěhování, cestu o další rok později. Teď už jsme napojení na vodovod i kanalizaci a jímku máme nyní připravenou na to, že se z ní udělá druhá dešťovka. Příští rok na jaře bychom ji chtěli osadit čerpadlem a začít ji používat na zalévání zahrady. Aktuálně máme jednu nádrž na dešťovku a na zahradě studnu. První rok jsme fungovali jen s vlastní studnou a s tou jímkou, kterou jsme museli nechat vyvážet.

Zvykli jste si na provizorní jímku rychle?

No, s jímkou je to velký problém. Musíte objednávat vyvážení, což stojí poměrně dost peněz. A my jsme měli dost velkou spotřebu vody, takže jsme ji museli vyvážet každé tři týdny! To nebylo nic komfortního. Musíte myslet na to, že když je plná, může přetéct. A to nechcete. Kvůli chybějící komunikaci měl navíc vůz často problém se k nám vůbec dostat, což celou situaci dále komplikovalo.

Byly tu nějaké regulativy z hlediska nové zástavby?

Ano, na pozemky byl vydán poměrně přísný regulační plán. Mám pocit, že umožňoval maximálně 20 % zastavitelnosti pozemku, předepisoval typ a orientaci střechy a možná i nějaké další podmínky.

Proč jste se vlastně rozhodli pro dřevostavbu?

Řešili jsme to s bráchou v prvních fázích plánování a on nám říkal, že dům bude postavený rychleji a že si myslí, že jsou ty technologie lepší než u zděných domů. Takže jsme se řídili touto úvahou a bráchovou radou. Věděl, že se chceme stěhovat co nejrychleji, takže usoudil, že je to lepší varianta. Vzhledem k tomu, že celý předcházející proces (architektonický návrh, stavební povolení, výběr dodavatele, projektová dokumentace) trval takhle dlouho, si nedovedu představit stavět zděný dům. Lidé, kteří je v okolí nyní staví, staví běžně dva roky i déle.

Byli jste se podívat na vzorové domy nebo plně věřili bratrovi?

Vůbec jsme se nebyli podívat. Ani na vzorové domy ani do výrobní haly. Slepě jsme mu věřili.

To byl docela risk. Pociťujete nějaké rozdíly mezi zděným domem a dřevostavbou?

Rodiče mají zděný dům a je v něm obecně mnohem větší zima. Díky našim velkým proskleným plochám a střešním oknům tady i v některých zimních měsících, když svítí sluníčko, běžně máme 25 °C a nemusíme vůbec topit.

A v létě se dům nepřehřívá?

Ano, v létě ano. To tu bývá horko. Ale je to do velké míry dané tím, že nemáme jižní okenice, které v původním projektu byly navržené. Takže okna nemůžeme zatáhnout. Ale mně teplo nevadí, já bych mohla ideálně žít ve Středomoří, takže pro mě je to celkem optimální. Jenom manžel protestuje, že je mu vedro. Máme ale v domě přípravu na klimatizaci. Nejsem její zastánce, raději otevřu všechna okna, ale pokud by se klima dále oteplovalo a my bychom zjistili, že teplo v domě nesneseme, můžeme jen osadit klimatizační jednotky.

Alespoň si nemusíte lámat hlavu s vytápěním...

Ano, v zimě je tu příjemně. Jakmile vysvitne sluníčko, dům se nám přes velká okna rychle vyhřeje. To pak nemusíme vůbec topit. I přátelé, kteří k nám v zimě jezdí, říkají, že tady máme teplo, a my všem pobaveně říkáme, že ani netopíme. Loni jsme poprvé zatopili 17. listopadu. Pokud slunce přes den vůbec nesvítí, máme krb a elektrické podlahové vytápění. Původně jsme měli mít tepelný výměník, vodní podlahové topení a čerpadlo země-voda, ale nakonec jsme je škrtli. Tahle kombinace byla dost nákladná na pořízení. V té době nestála elektřina tolik, co dnes, takže nám to přišlo jako nejlepší možné řešení. Časem bychom chtěli zrealizovat i fotovoltaiku.

Jaké jsou vaše měsíční náklady na vytápění?

Minulý rok jsme platili 3 000 Kč měsíčně. A teď, když dramaticky vzrostly ceny, platíme přes 7 000 Kč/měsíc. A to i za situace, kdy máme poslední dva roky pokaždé menší a menší spotřebu. Snažíme se používání elektřiny rozumně omezovat. Topili jsme v zimě hlavně krbem, elektřinou jsme přitápěli jen v noci, přes den jen v koupelnách.

A jak to vlastně celé vycházelo z hlediska časového horizontu?

Pozemek jsme začali shánět v létě roku 2017. O rok později, takže v létě 2018, jsme ho koupili. Dlouho jsme se rozhodovali a na tento jsme se byli dívat alespoň 3x, než jsme se rozhodli. Nic tu nebylo. Jen louka, polní cesta, vysoká tráva a dva starší domy nad námi. Vůbec to tady nevypadalo jako stavební pozemky. Trošku nás odrazovalo, že se všechno bude teprve budovat a slyšeli jsme spoustu hororových historek.

Jakých hororových historek?

O tom, jak ve stavebnictví všechno dlouho trvá a na řadu stavebních firem není spoleh. Všichni nás od toho odrazovali. Říkali nám: „Není tam voda, není tam silnice, co budete dělat?“ Ale ten pozemek stál v té době necelé 3 000 Kč/m², což je super cena vzhledem k lokalitě. Obdobné pozemky se tu dnes prodávají za 8 000 Kč/m².

A jak to pokračovalo dál?

Pozemek jsme tedy už měli. Posléze jsme podepsali smlouvu s architektem – bratrem a začal proces navrhování domu. To trvalo další rok. Následující rok jsme vyřizovali stavební povolení a potom jsme tendrovali firmu. Tu jsme vysoutěžili, myslím, na jaře. Sedli jsme si s nimi, a tak započala naše spolupráce. Dali nám termín na vylití základové desky a pak se pár měsíců vyráběly panely. Kompletní výstavba samotného domu trvala jenom půl roku. Což bylo vlastně největší překvapení celého procesu, že samotná realizace stavby byla jeho nejrychlejší článek. Dům byl postavený neuvěřitelně rychle. 10. května 2021 jsme se nastěhovali. A všechno bylo hotové. Uklizené. Připravené na život.

Firmu jste tendrovali?

Ano, vlastně nám firmu „vysoutěžilo“ architektonické studio. Oni nám dělali v rámci zakázky na návrh domu i tender na dodavatele a dostali tip na společnost Simply Invest. My jsme potom vybírali celkem ze čtyř firem a tito byli zdaleka nejlepší, protože byli opravdu milí a vstřícní a dali nám výhodnou nabídku. Majitel společnosti byl ochotný s námi spolupracovat i na úpravách v projektu, abychom se vešli do rozpočtu, aniž bychom v něm museli provádět citelné změny.

Čím se vámi vybraná firma lišila od těch ostatních?

Chtěli jsme někoho, kdo bude ochotný spolupracovat s externím architektem. Spolupráce s nimi byla opravdu od začátku perfektní. Měli jsme taky skvělého stavbyvedoucího. Dokonce nám před stěhováním pomáhal věšet televizi, zapojoval pračku i sušičku. Volali jsme si několikrát denně a nic nebyl nikdy problém. Ochotně a trpělivě odpovídal na všechny moje dotazy a prosby.

Firma tedy neměla problém postavit dům navržený od externího architekta?

Vůbec. Neměli jsme standardní katalogový dům a chtěli jsme spoustu věcí na míru. Já jsem měla seznamy toho, co chci, co nechci, a budget, do kterého jsme se potřebovali vejít, asi jako každý, kdo staví dům. Navíc architekt chtěl mít ještě vlastní autorský i technický dozor. Určitě jsme nebyli nejjednodušší klienti.

Ale pro firmu nic nebyl problém. To bylo neuvěřitelně příjemné překvapení. Naopak dvě věci, které jsme si domlouvali sami, problém byly. Jedna skončila katastrofou, druhá byla velmi komplikovaná na domluvu.

Jaké se vám přihodily katastrofy?

Katastrofa byly okenice. Na venkovní straně u jižního okna měly být obrovské stodolové zašupovací okenice na kovovém rámu. Vše bylo domluvené a po půl roce, pár dní před realizací, nám ten člověk řekl, že je neudělá. Ani v termínu, ani vlastně nikdy.

Naše stavební firma měla přitom půl roku naplánovanou jejich montáž, my jsme měli hotové, zaplacené a vylité betonové základy, čekali jsme jen na okenice, na které měla navazovat realizace terasy. Ten člověk se na nás vykašlal. Doteď to kvůli němu nemáme dodělané a dodatečně už to půjde velice složitě. Teď už je tam terasa, všechno je hotové, museli bychom zase kus bourat. Nevím, jestli se do toho ještě někdy pustíme, ale moc nás to mrzí. Jednak nemáme stínění jižních oken (nenechali jsme dělat ani kastlíky na žaluzie, protože měly být okenice), jednak domu chybí hlavní originální architektonický prvek.

Podívejte se ve fotogalerii, jak měl původně vypadat dům s masivními barn doors.

Druhá, a nutno říct, že podstatně menší komplikace, byla s pokládkou podlah. Ve finále dopadla dobře, ale průběh byl divoký. Ve firmě si nepředali žádné informace a volali nám v sedm ráno, že jsou na místě, neví, co mají dělat, a kde jsme my. Museli jsme s manželem oba zrušit jednání a jet okamžitě na stavbu. Manžel s tím člověkem tahal balíky podlah do patra, řešili jsme orientaci položení, ale nakonec to dobře dopadlo. Sami jsme si domlouvali ještě realizaci dřevěného obložení koupelen a terasu. Tam jsme naštěstí měli šikovného člověka.

Museli jste z rozpočtu škrtat i další položky kromě okenic?

Museli. Kromě původního systému vytápění s čerpadlem i plot. Už to všechno stálo příliš moc. A taky zastřešenou terasu, ta měla kalkulaci na 600 tisíc. Původně jsme měli dům navržený se spoustou dalších technologií a s těmi nejdražšími materiály, ale naráželi jsme na naše finanční limity. U některých komponentů jsme zvolili levnější řešení, některé (jako plot) doděláváme dodatečně.

To je rozumné. A dělali jste si na domě třeba něco svépomocí?

Ne, jen zahradu.

Ta je opravdu překrásná. Máte ji navrženou od architekta?

Děkuju, nemáme. Zapojený architekt byl jen můj bratr, a to na dům. Zahrada je moje práce. Dělala jsem si kurz od zahradního architekta. Začalo mě to strašně bavit, a tak jsem se pustila i do pěstování květin k řezu a čím déle to dělám, tím více bych si přála mít květinovou farmu. :) Všechny květiny v domě jsou ze zahrady.

Ještě se vrátím k vašemu bratrovi. Nabídnul se sám nebo jste ho o návrh domu požádali?

My jsme ho, myslím, poprosili. Ze začátku z toho měl trochu strach, protože ví, že to se mnou není jednoduché a že jsem poměrně dost náročná. Myslím, že se trochu bál, abychom se kvůli tomu nepohádali, máme mimořádně dobrý vztah. Chtěl čas na rozmyšlenou, ale nakonec souhlasil a proběhlo to ke spokojenosti naší a doufám že i jeho. Hlavně jsem byla ráda za jeho skvělé nápady.

Jaké vychytávky vám poradil?

Díky němu máme průchozí prádelnu ze špajzu do technické místnosti (20 m²). Neubrali jsme si tak na prostoru – v přízemí nemáme chodbu a jen minimum dveří. Je to fajn, že veškeré technické zázemí je schované za jedněmi dveřmi. Nikdo neví, že se za nimi skrývá několik dalších místností. Také máme velké technické zázemí a dost úložného prostoru.

A další vychytávka, kterou bratr vymyslel, je plnění dřevníku zezadu, z technické místnosti. Ta pak vede do zahrady, kde je naproti vstupu venkovní dřevník. Díky tomu nemusíme tahat dřevo přes obývací prostor. Navíc je interiérový dřevník podle mě i hezký designový prvek ke krbu.

Podívejte se ve fotogalerii na prakticky vyřešený dřevník.

Popis půdorysu

Při vstupu do domu se ocitnete v útulné a stylové předsíni. Zde je navržená integrovaná skříň, dveře na samostatné WC, posuvné skleněné dveře do obytného prostoru a dveře do spíže. Rodinný dům nemá v přízemí jedinou chodbu, namísto toho je navržené velké technické zázemí. Na první pohled byste ho však nenašli. Z menší spíže vedou dveře do průchozí prádelny a odtud až do velké technické místnosti.

Hlavní obytná místnost zaujímá polovinu domu a nemá strop. Dvě velká zavěšená světla jsou spuštěna až ze střešní konstrukce. Obývací pokoj je spojený s jídelnou i kuchyní do tvaru písmene U s ostrůvkem. Uprostřed místnosti je mohutný krb táhnoucí se až do prvního patra. Kolem něj je navržené schodiště s osvětlenými stupni. Vydáte-li se v patře doprava, dostanete se do ložnice se šatnou a samostatnou koupelnou. Na druhé straně jsou dva dětské pokoje a na konci otevřené galerie je menší koupelna právě pro děti.

Odkud čerpáte inspiraci na zařízení interiéru?

Mě to baví. Mám různé časopisy, knížky, s manželem jsme hodně cestovali, takže spousta dekorací je i ze zahraničí.

Jak máte vyřešený úložný prostor?

Technická místnost je jeden velký úložný prostor. Dočasně. Pak máme úložný prostor pod schody (tam jsou knihy, které čekají na knihovnu), integrovanou skříň v předsíni a šatnu jako samostatnou místnost navazující na ložnici.

A využíváte i půdu?

Tu jsme měli původně navrženou nad Charlottiným pokojem, ale když jsme viděli, jak nádherně vypadají kleštiny, nechali jsme ji zrušit na úkor úložného prostoru.

Jaké pociťujete největší výhody návrhu dispozice?

Z praktického hlediska je podle mě fajn ten schovaný úložný prostor vzadu. A obrovskou výhodu taky pociťuju u těch dvou velkých oken z hlediska vytápění a tepelného komfortu uvnitř domu. Vlastně to, co mi všichni říkali, že bude největší nevýhoda, mi přijde jako velká výhoda. Z estetického hlediska je to ten otevřený prostor a úžasné výhledy.

Od čeho vás okolí odrazovalo? Zdá se, že toho byla spousta...

Toho tedy byla spousta. :) Opravdu toho bylo strašně moc. Jakmile jsem někomu řekla, jakou mám představu o krásném domě, všichni měli spoustu negativních komentářů. Hodně mě odrazovali od těch oken a od toho otevřeného prostoru. Všichni říkali, že mi těmi okny bude unikat teplo, ale to vůbec není pravda. Izolují tak výborně, že v zimě, když mrzne, jsou kompletně zamrzlá. Vůbec nepropouští teplo.

To jste šla s bratrem docela proti proudu

To ano. Pro bráchu je, díky tomu, že je architekt, estetická stránka také klíčová. Je potřeba najít balanc mezi vzhledem a praktickými stránkami projektu, to je jasné. Ale já bych nikdy nemohla žít v něčem, co je sice velmi praktické, ale mně se nelíbí.

Jak velký je vlastně váš dům?

Moje původní představa byla dům s 300 m² užitné plochy. Chtěla jsem dům celý v bílém kameni (přírodní kámen) s prosklenými plochami. Takže vlastně jen sklo a kámen. Brácha na mě na první schůzce u něj ve studiu chvíli koukal. Pak se mě ještě jednou zeptal na budget. Takový dům by už tehdy vyšel na 25–30 mil. Kč, což pro nás nebylo vůbec reálné. Užitná plocha je tedy nakonec 160 m² a bílý kámen tu není.

Máte polovinu domu „otevřenou“. Nedělá tady problém akustika?

Akustika je zatím trošku problém, to je pravda. I kvůli tomu, že ještě nemáme vestavěnou knihovnu v obýváku. Protože máme otevřený prostor, špatně slyšíme televizi, hodně se to rozléhá. Uvidíme, jak se to změní, až budeme mít za gaučem knihovnu, která má vyplnit kompletně celou stěnu až do stropu, eventuálně to pak budeme řešit kvalitním soundbarem.

A hlučnost?

Ta je dobrá. V porovnání s panelákem, kde jsem bydlela, je to nesrovnatelné. Hodně dobře taky izolují ta okna, zvenku není vůbec nic slyšet. Jediné, co jde slyšet, je hluk z přízemí do patra, ale to je tím, že je obývací prostor otevřený. S tím jsme počítali.

Máte v plánu ještě něco dodělávat? Jaký máte seznam úkolů?

Chtěli bychom ještě zahradní domek, skleník a „zašívárnu“ s houpačkou. Jako další krok nyní plánujeme dodělat šatnu a knihovnu. Pak doplnit dekorace, lampy, interiérové věci. Na to zatím nebyl prostor. Časem bychom rádi i bazén a fotovoltaiku. Postupně také doděláváme zahradu, ještě zdaleka není hotová.

A kdybyste mohli cokoliv změnit, co by to bylo?

Se vším jsme maximálně spokojení. Možná jen kdybychom bývali věděli, jak to bude s cenami elektřiny, kladli bychom větší důraz na technologie a investovali třeba do zmiňované fotovoltaiky nebo tepelného čerpadla. Mrzí mě, že jsme si nenechali dát střešní okna v koupelně na elektřinu. Máme je na manuální otevírání tyčí, což není tak komfortní jako ovládání střešních oken v obýváku, která jsou na dálkové ovládání. Navíc okna na elektřinu mají čidla, takže když začne pršet, zavřou se sama.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

18letý Erik postavil jako maturitní projekt dům

Co vás nejvíce překvapilo na celém procesu výstavby?

Hlavně to, jak rychle byl dům postavený. Pak nás překvapilo, jak velký problém byl vymalovat takhle velký prostor. Naše stavební firma měla malíře, který na tohle byl připravený a počítal s tím, ale bohužel měl krátce před finalizací nehodu v autě a nemohl pracovat. Stavební firma pak relativně složitě sháněla člověka, který by dokázal vymalovat 6metrové stropy.

Co bylo na celém procesu výstavby nejvíce stresující?

Nejspíš skloubit finance s ideálními představami. Všechno stálo mnohem víc peněz, než jsme si dovedli představit. Samotná realizace díky naší stavební firmě vůbec stresující nebyla. Já jsem si to strašně moc užívala. Většina lidí, se kterými jsme mluvili, má se stavbou domu bohužel mnohem horší zkušenosti.

Co byste poradila lidem, kteří se teprve chystají stavět?

Najít si dobrou stavební firmu. Pro nás bylo jednoznačně dobré rozhodnutí nedělat si všechno sami, svépomocí. Samozřejmě tomu rozumím, pokud chtějí lidé ušetřit a snaží se si sami domlouvat nebo i realizovat jednotlivé fáze stavby. Ale to množství času, které s takovou stavbou strávíte, spolu se stresem, kterému budete pravděpodobně vystaveni, je obrovské. Navíc nám jedna společnost ručila za 100% výsledek. Nemuseli jsme se s nikým hádat, že něco udělal špatně a že to musí opravit. Všechny subdodávky a řemesla si stavební firma hlídala sama automaticky, aby výsledky odpovídaly naší projektové dokumentaci.

Velice děkujeme paní majitelce Veronice za příjemný rozhovor i vřelé přivítání v jejich rodinném domě. Ať se vám tam krásně bydlí a splní se vám všechny sny s krásnou zahradou.

Plánujete stavbu rodinného domu? Navštivte ONLINE KURZ, kde se naučíte, jak správně postupovat i na co si dát pozor. více informací »