Havárie jaderné elektrárny v USA, o které se mlčí. Nikdo neví, kolik radiace ve skutečnosti uniklo

Jaderná elektrárna na ostrově 

Stavba jaderné elektrárny Three Mile Island začala v roce 1968 na stejnojmenném ostrově na řece Susquehanna ve státě Pensylvánie. Původně zde měl vyrůst pouze jeden reaktor, nakonec se však tato elektrárna dočkala dvou. První z nich byl spuštěn v roce 1974, druhý o čtyři roky později, tedy roku 1978. A právě tento druhý reaktor byl problematický již od samého začátku.  

To jsou jen drobnosti... 

Komplikace způsobovalo mimo jiné to, že byl druhý blok přidán do plánování příliš pozdě, což způsobovalo projektové problémy. Dalším aspektem bylo neustálé zmrazování stavby, jež bylo zapříčiněno nedostatkem financí. Provozovatel zároveň ignoroval upozornění na nedostatečnou bezpečnost některých komponent elektrárny. Již během zkušebního provozu reaktoru se začaly ukazovat nedostatky, a to především na ventilech, které nefungovaly správně a částečně netěsnily. Reaktor byl nicméně i přesto v roce 1978 spuštěn.  

Ať žije atom! 

Nutno říci, že v této době se těšilo jádro nejen velké oblibě, ale také všeobecné důvěře společnosti. V 70. letech tížil Spojené státy nedostatek ropy a jaderná energetika se jevila jako skvělá alternativa. Lidem nevadilo žít poblíž elektrárny a mít výhled na kouřící komíny, nepřišlo jim na tom nic zvláštního. Naopak v tom viděli pro své město příležitost, například lepší pracovní možnosti a podobně. To se však mělo brzy změnit.  

Technické chyby a nepozornost 

K samotné havárii došlo v březnu 1979, tedy nedlouho po spuštění reaktoru. Příčinou byla kombinace několika technických závad a lidských chyb. 

Nejprve přestalo fungovat čerpadlo sekundárního chladicího systému. Za normálních okolností by se měla automaticky spustit záložní čerpadla, to se však nestalo kvůli chybě, kterou technici způsobili předchozí den. Na tento problém upozorňovala kontrolka ve velíně, ta však byla zakryta papíry, a tak si jí obsluha nevšimla. Primární okruh reaktoru zůstal bez chlazení. Operátoři však situaci nesprávně vyhodnotili – domnívali se, že je v reaktoru příliš vody, a ručně snížili chlazení. Ve skutečnosti však chladicí kapaliny zoufale ubývalo. Teplota v reaktoru stoupala, začaly praskat palivové tyče a reaktor se začal tavit. Z elektrárny začala unikat radioaktivní pára. Nikdo však tehdy netušil, jak závažná událost se právě stala. 

Cítíte taky ten kov? 

Lidé se ráno probouzejí a nemají nejmenší tušení, co se během noci stalo. Vyráží do práce a do školy. U některých z nich se však objevuje zvracení, pálení očí, svědění kůže a na jazyku cítí zvláštní kovovou pachuť. Situace se rychle ujímají novináři, provozovatel však mlží a celý problém bagatelizuje. Reaktor se podaří dostat pod kontrolu až druhý den večer. Přestože úřady tvrdí, že se nic vážného nestalo, nervozita mezi obyvateli roste. 

Přiznáváme, něco málo uniklo 

Že do ovzduší pronikla radiace, přizná provozovatel až několik dní po havárii. Spolu s tím je doporučeno těhotným ženám a dětem předškolního věku, aby se vzdálily alespoň 8 kilometrů od elektrárny. Toto opatření však vyvolá paniku a oblast překotně opustí 140 tisíc lidí.  

Situaci se snaží uklidnit tehdejší americký prezident Jimmy Carter, který osobně elektrárnu navštíví. Mnoho lidí se v návaznosti na tento čin vrátí, avšak nedůvěra v elektrárnu přetrvává. Místní vzpomínají na stovky mrtvých ryb plovoucích v řece a na zdravotní problémy, které se u nich začínají projevovat. 

Scházelo jen 30 minut 

Havárie v jaderné elektrárně Three Mile Island je považována za tu nejhorší jadernou havárii v dějinách USA. Skutečný rozsah havárie však vyšel plně najevo až v roce 1985. Tehdy klesne úroveň radioaktivity v reaktoru natolik, že bylo možné do něj poslat kameru. Zjistí se, že reaktor byl částečně roztaven a že k úplné destrukci reaktoru a masivnímu úniku radiace scházelo jen několik desítek minut. Kdyby k němu došlo, pravděpodobně by bylo neobyvatelné celé východní pobřeží USA. 

Co nemusíte, nepřiznávejte  

Oficiálně se tvrdilo, že havárie v elektrárně Three Mile Island neměla prakticky žádný vliv na zdraví lidí, protože únik radiace byl minimální a kontrolovaný. Úřady i provozovatel se snažili uklidnit veřejnost a zdůrazňovali, že žádné vážné následky nehrozí. Ale mnozí obyvatelé v okolí to tak necítili – byli vyděšení, cítili nejistotu a mnozí z nich ztratili důvěru v bezpečnost jaderné energie. U velkého procenta z nich se navíc po více či méně letech začala objevovat rakovina či jiná onemocnění, která jsou považována za přímý dopad nadměrného ozáření. Ve skutečnosti však nikdy nebyly naměřeny a zveřejněny přesné hodnoty toho, kolik radiace uniklo; existují jen dohady, které jsou podle mnohých silně podhodnocené. 

Jádro tady nechceme 

Po havárii Three Mile Island vznikly nové, přísné standardy pro bezpečnost a provoz jaderných elektráren. Přesto havárie vedla k výraznému poklesu veřejné podpory jaderné energie v USA. Výstavba nových reaktorů byla na více než 30 let prakticky zastavena a rostl protijaderný aktivismus. 

Po havárii v roce 1979 zůstal druhý blok trvale mimo provoz a nikdy už nebyl zprovozněn. Blok 1 byl modernizován a pokračoval v provozu až do roku 2019, kdy byl odstaven a uzavřen. V posledních letech se však objevují diskuse o možném znovuspuštění bloku 1 – zejména v souvislosti s tlakem na dekarbonizaci a obnovu jaderné energetiky v USA. O budoucnosti elektrárny tak zatím není definitivně rozhodnuto.

P.S. Líbil se vám článek? Využijte možnost bezplatného přístupu k dalším kvalitním článkům, které pro vás připravujeme. Jednoduše klikněte zde a následně potvrďte tlačítkem Přidat.