Apartmán na Mallorce koupili za 800 tisíc. Z Plzně jezdí autem

Vy a váš manžel jste se před lety rozhodli jít tak trochu proti českému proudu. Zatímco vaši přátelé stavěli rodinné domy za městem, vy jste udělali něco úplně jiného. Můžete nám o tom říct víc?

S manželem vlastníme už od svatby byt v Plzni, který byl jakýmsi rodinným dědictvím. Oběma nám je 45 let. Máme dvě už dospělé děti, dvacetiletého syna a třiadvacetiletou dceru, kteří už si žijí svým životem a nejsou na nás nijak fixovaní. Když se kolem nás začali všichni kamarádi a spolužáci stěhovat do nových domů za město, my jsme si řekli, že půjdeme jinou cestou. Koupili jsme si bydlení mimo Česko, konkrétně ve Španělsku na ostrově Mallorca, přímo v hlavním městě Palma.

Proč zrovna Mallorca?

Je tam dostatečně teplo a zároveň je to velmi snadno dostupné. Na ostrov se dá totiž dostat nejen letadlem, ale i autem.

Pořídit si nemovitost v zahraničí zní pro spoustu lidí jako obrovská finanční zátěž. Jak to bylo u vás?

Kupovali jsme to zhruba před deseti lety, v roce 2016, a musím uznat, že to byl opravdu výborný kauf. Nepotřebovali jsme žádnou půjčku ani hypotéku a nemuseli jsme kvůli tomu nic prodávat. Vystačili jsme si čistě s našimi úsporami. Stálo nás to přibližně 800 tisíc korun, takže jsme se vešli do milionu.

Za necelý milion korun? Jak ten apartmán vypadá?

Je to docela malý byt, má jen asi 40 metrů čtverečních. Je tam jedna hlavní místnost, která nám slouží v podstatě jako ložnice, a pak jedna menší místnost s kuchyní. Jezdíme hlavně my dva s manželem, ale apartmán využívají na odpočinkové pobyty i naši přátelé a samozřejmě naše děcka. A když se nás tam sejde víc, vždycky se nějak vměstnáme. Rekord je zatím osm lidí naráz, a to uznávám, že už bylo docela hodně.

Kolik času tam během roku trávíte? A jak to zvládáte skloubit s prací?

Poslední dobou nám to vychází tak, že jsme zhruba polovinu roku v Česku a polovinu tam. Já pracuji jako obchodní zástupkyně v korporátu a věcí řeším přes videohovory, manžel je programátor. Máme zkrátka home office. Doma si oba sedneme ke stolu, otevřeme notebooky, pracujeme třeba půl dne a pak vyrazíme na pláž, na kolo nebo jdeme šnorchlovat, což jsme si obrovsky oblíbili. Dřív jsme odjížděli hlavně na zimu, ale pak nám začaly chybět lyže a zimní sporty. Takže teď jezdíme spíš na podzim, když je v Česku sychravo, a pak samozřejmě v létě, abychom se koupali v moři. Prostě když máme náladu odsud vypadnout, tak odletíme nebo odjedeme.

Zmiňovala jste, že ostrov je dobře dostupný. Jak to vychází časově a finančně, když letíte?

Většina lidí s nemovitostí na jihu tam létá, což my využíváme také. Cesta letadlem z Prahy je super rychlá. Autem do Prahy nám to trvá asi hodinu, na letišti pak strávíme zhruba dvě hodiny čekáním. Samotný přímý let trvá dvě a půl hodiny a letenka vyjde kolem patnácti set korun. Sečteno podtrženo, za pět a půl hodiny jsme schopni se přesunout z našeho bytu v Plzni do našeho bytu na Mallorce. Lidi za tu dobu často nedojedou autem ani do Chorvatska.

Vy ale docela často jezdíte i autem. Není to zbytečně dlouhé?

Má to obrovskou výhodu v tom, že jste flexibilní. Ráno si řeknete, že jedete, skočíte do auta a nemusíte vůbec řešit letenky. A navíc přímo na ostrově se auto hodí, dává vám úžasnou nezávislost. My jsme si v podstatě i kvůli tomuto cestování pořídili elektromobil, protože to pak vychází podstatně levněji. Cesta vypadá tak, že z Plzně do Barcelony jedeme zhruba 16 hodin a po cestě máme jedno přespání v hotelu. Následuje zhruba sedmihodinový přejezd trajektem z Barcelony na Mallorcu, což už se trochu táhne. Ten vyjde asi na dva tisíce korun na osobu. Co se týče samotných nákladů na jízdu, tak když jedeme čtyři, vyjde nás samotná jízda na 750 korun na osobu. A to už do toho počítám i mýto, které platíme ve Francii. Nabíjíme zhruba každé tři hodiny na půl hodiny, což se akorát hodí na kafe a toaletu. Nabíječek je po cestě dostatek.

A jak řešíte nabíjení přímo na ostrově?

Mallorca je tak malá, že ji celou dokola objedete na jedno nabití. Bydlíme kousek od nabíječky na severovýchodě Palmy, a to je vlastně jediná stanice, kterou tam vůbec potřebujeme. Nemáme s tím žádný problém.

Jak jsou na tom běžné životní náklady oproti Česku?

Náš výchozí bod je skvělý v tom, že vzhledem k vlastní nemovitosti neplatíme za bydlení vůbec nic. Ceny potravin v supermarketech jsou pak víceméně srovnatelné s těmi u nás. Co ale asi české čtenáře trochu zklame, je točené pivo, které je tam zkrátka dražší. Pokud narazíte na nějakou akci někde na periferii, dá se sehnat točené za 2,5 eura, což je zhruba 60 korun, ale běžně se ta cena pohybuje od 60 do 100 korun za pivo. Na druhou stranu, když si nakoupíte pivo v plechovkách ze supermarketu, stojí vás to méně než v Česku, takže se to docela vyrovná.

Kdybyste to měla celkově zhodnotit, nelitujete někdy, že místo poznávání světa jezdíte pořád na jedno to samé místo?

Je pravda, že lidé, co hodně cestují, jsou zvyklí střídat lokality a poznávat nové kraje. My opravdu jezdíme pořád na to naše místo. Na druhou stranu je ale Mallorca docela velká, takže jsme tam rozhodně ještě neprozkoumali všechno. Navíc je obrovský rozdíl někam přijet na týden jako turista, a žít tam dlouhodobě už jako místní. To je úplně jiný prožitek. Když to zhodnotím zpětně, jsem za naše rozhodnutí moc ráda a neměnila bych. Lidé jsou často hodně konzervativní, vystrašení a mají obavy z velkých změn. Když ale vidím, za co všechno často lidé nesmyslně utrácí peníze. Nám už se ta vstupní investice vrátila několikrát jen na tom, co bychom jinak dali za nejrůznější hotely. Pokud člověk nepotřebuje být fyzicky v Česku, je hloupost se omezovat. Máme otevřené hranice a tyhle možnosti tu jsou. Každému, kdo o něčem podobném uvažuje, to můžu jen doporučit.