Apartmán u moře sehnali za necelý milion. „Vnučka nám ho okupuje,“ smějí se

Paní Dano, s manželem jste se nedávno stali čerstvými důchodci. K tomu jste si pořídili druhý domov ve Španělsku. Jak se takový životní plán vůbec zrodil?

My jsme o něčem takovém uvažovali už delší dobu. Vždycky nás to táhlo na jih a chtěli jsme tam mít i nějaké zázemí. Nakonec jsme před pár lety pořídili menší apartmán na jihu Španělska, kousek od Málagy. Byla to doba ještě před všemi těmi krizemi. Byt vyšel v přepočtu na necelý milion korun, což byla výhodná koupě. Od té doby jsme toho nelitovali a myslím, že to bylo dobré rozhodnutí.

Financovat nemovitost v zahraničí není jen tak, zvlášť před odchodem do důchodu. Můžete prozradit, z jakých zdrojů jste nákup řešili? Přeci jen, milion korun není malá částka.

Peníze jsme získali z dědictví po mojí mamince. Zůstal po ní malý byt v Pardubicích, pro který jsme už v té době neměli žádné smysluplné využití. Samozřejmě se nabízelo ho pronajímat, ale to s sebou nese starosti, kterým jsme se chtěli vyhnout a hlavně jsme neměli nouzi a nepotřebovali další peníze. Takže jsme ho prodali. Utržili jsme za něj zhruba 1,5 milionu korun a jeden milion jsme z toho investovali právě do španělského apartmánu. Zbytek peněz nám zůstal.

Byla to čistě vaše iniciativa, nebo jste to řešili i s rodinou?

Všechno jsme to probírali s našimi dětmi a také s vnoučaty. Vnučce už je dvacet, takže k tomu měla co říct a docela dost se angažovala. My jako rodina držíme hodně při sobě, často se potkáváme a i jsme spolu v minulosti dost cestovali. Evropu máme poměrně dobře procestovanou, a právě ten jih Španělska se nám všem zdál jako dobrý nápad.

Proč padla volba právě na okolí Málagy? Hrály v tom roli nějaké předchozí vazby?

Ano, tu oblast jsme znali. Manžel tam totiž před odchodem do důchodu nějakou dobu pracoval a já jsem tam s ním často létala. Je tam příjemné prostředí, cenově to tam bylo sympatické a velkou výhodou je, že děti už umí Španělsky, takže se tam bez potíží domluví.

Kde přesně se váš apartmán nachází? Je to přímo na pláži?

Úplně na pláži to není. Jde o takový klasický apartmánový dům, v podstatě běžná bytovka. Ale k moři to máme blízko, pěšky jsme u vody asi za 15 minut, autem to trvá zhruba pět minut.

To zní jako ideální letní destinace. Co děláte, když přijdou ta pověstná španělská horka?

To je na naší lokalitě zrovna v pohodě. Nejen, že se můžeme kdykoliv jít zchladit do moře, ale necelé dvě hodiny autem od nás se nachází pohoří Sierra Nevada. Když jsou velká horka, můžeme si zkrátka vybrat. Buď zůstaneme u vody, nebo vyrazíme do hor. Tam je mnohem příjemnější klima, víc zeleně a celkově se tam lépe dýchá, protože je to zkrátka výš. Děláme si tam často jednodenní, ale i vícedenní výlety. Jsme docela aktivní důchodci, takže nám tohle střídání prostředí hodně vyhovuje.

Vraťme se ještě k samotnému nákupu. Bylo složité nemovitost na tamním trhu najít a dotáhnout obchod do konce?

Bylo to překvapivě náročné, ale z jiného důvodu, než by člověk čekal. Zkoušeli jsme oslovit různé místní realitní kanceláře, ale moc to nefungovalo. Ve Španělsku totiž paradoxně není problém v tom, že by nemovitosti na prodej nebyly nebo že by byly cenově nedostupné. Zásadní problém je, že vám to nemá kdo prodat. Místní realiťáci jsou často dosti neschopní a nejeví velký zájem.

Jak se to projevovalo?

Běžně se stávalo, že makléř vůbec nedorazil na domluvenou schůzku, prostě zapomněl. Nebo se ozval s tříhodinovým zpožděním, jako by se nic nedělo. Tahle marnost nás po čase dost ubíjela a říkali jsme si, jestli to vůbec má smysl.

Jak se vám tedy nakonec podařilo apartmán získat?

Nakonec jsme přes jednu známou sehnali místního realiťáka, který byl přeci jen o něco aktivnější. Ten nám pak vyloženě dohodil nemovitost, která se k němu dostala úplně čerstvě. Byla za dobrou cenu a na dobrém místě, takže jsme do toho šli rovnou a bez velkého váhání.

Od roku 2017 se trh s nemovitostmi v Evropě dost proměnil. Sledujete, jakou má váš apartmán hodnotu dnes?

Sledujeme to. Ceny šly nahoru, zvlášť po roce 2022, kdy tam začali ve větším nakupovat lidé z různých koutů Evropy. To začalo ceny tlačit vzhůru. Náš apartmán stál původně necelý milion, dnes si myslím, že by se prodal za 3 až 4 miliony korun. Takže se nám ta počáteční investice velmi dobře zhodnotila.

Jak často do Španělska jezdíte a jaký způsob dopravy volíte?

Většinou létáme z Prahy, cesta trvá asi 3,5 hodiny, což je bez problémů. Na letišti si pak půjčujeme auto, které máme k dispozici po celou dobu pobytu. Ceny za půjčení jsou tam akceptovatelné, není to žádná drahá záležitost.

Jezdíte někdy i vlastním autem?

Ano, když tam jedeme na delší dobu, vyrazíme občas autem z Česka. Cesta trvá v podstatě dva dny. Musí se po cestě někde přespat. My přespáváme v autě někde u dálnice. Nejsme z cukru a luxusní hotel k tomu nepotřebujeme. Druhý den pak pokračujeme a dojedeme až na místo.

Jak je to se životními náklady? Španělsko je západní země, neprodraží se vám ten pobyt?

Náklady na bydlení a život jsou tam znatelně lepší než v Praze, a to prakticky ve všem. Daně, údržba apartmánu, útraty v restauracích a hospodách, běžné nákupy jídla i doprava. Nenarazila jsem vlastně na nic, co by tam bylo dražší než u nás. Když si tady někdy lidé stěžují, že jsme chudá země, tak s tím nesouhlasím. Praha už svými cenami jih Španělska dávno předehnala.

Zmínila jste rodinu. Využívá apartmán také?

Ano, děti i vnoučata na to nedají dopustit. Zvlášť vnučka si to tam velmi oblíbila a teď tam jezdí poměrně pravidelně i se svými kamarády. My si z toho s manželem děláme trochu legraci a říkáme, že nám to tam okupuje.

Narážíte tím na španělský fenomén „okupas“?

Ano (smích). Pro ty, kdo to neznají, ve Španělsku existují nezvaní hosté, kteří se vám nastěhují do prázdného domu, když tam zrovna nejste. A kvůli tamním zákonům je pak velmi složité je dostat pryč. Je to problém, který trápí hodně Španělů, kteří nechají nemovitost nějakou dobu opuštěnou. My jsme tohle naštěstí nikdy řešit nemuseli a nikdo v našem okolí také ne. V apartmánových domech jsou lidé blízko sebe a sousedé si to navzájem pohlídají. Takže naše jediná „okupas“ je vlastně vnučka s přáteli.

Je vidět, že mladá generace z tohoto vašeho rozhodnutí hodně těží.

Považuji to za velkou přidanou hodnotu. Mají možnost už od útlého věku pravidelně jezdit do cizí země, přirozeně se tam učit jazyk a poznávat odlišnou kulturu. To je věc, která za našeho mládí nebyla možná. Já osobně tohle komunistům do neodpustím. To, že naší generaci ukradli možnost takto svobodně poznávat svět. Je to velmi obohacující a doufám, že dnešní mladá generace už nikdy nebude muset nic podobného, jako my, podstoupit.

Kdy vlastně na jihu trávíte nejvíce času a jak vypadá váš běžný den?

Jezdíme hlavně v zimě, na jaře a na podzim. V těchto obdobích je u nás často sychravo a chladno, zatímco tam se dá venku opalovat na sluníčku. V létě je tam sice teplo, ale dá se snáze utéct k moři nebo do hor, což v rozpálené Praze nejde. Manžel chodí téměř každý den plavat, je na tom už tak trochu závislý. Já jsem se přihlásila do školy třetího věku na kurz španělštiny, abych se v jazyce zdokonalila. Jinak chodíme do kaváren, vyrážíme na výlety do okolí a často navštěvujeme místní pouliční festivaly, kterých se tam koná poměrně dost. Přímo do centra Málagy ale moc nechodíme, na náš vkus je už hodně plné turistů. Držíme se spíše u nás. Také jsme si tam vytvořili vazby s místními Čechy, co se tam přestěhovali. Máme tam takovou malou komunitu, do které se na těch několik měsíců v roce vždycky rádi vracíme.

Díky za rozhovor a ať se vám tam i nadále líbí.

Děkuji a není zač.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.