„Architekt nám stavbu prodražil o 200 tisíc a zpozdil o půl roku,“ říká nespokojená majitelka

Dům už máte úspěšně postavený a bydlíte, ale vaše cesta k vysněnému bydlení byla poměrně trnitá. Vše začalo tím, že jste se rozhodli přizvat si na pomoc architekta. Co vás k tomu původně vedlo?

Šlo nám hlavně o to, abychom žili v opravdu dobrém prostředí. Chtěli jsme dům, který bude kvalitní a kde se nám bude dobře fungovat. Manžel je ajťák, já pracuji v módním průmyslu. Estetika a vzhled věcí jsou pro mě hodně důležité, ráda se obklopuji hezkými věcmi, ale oba jsme si museli na rovinu přiznat, že stavebnictví je obor, který jde úplně mimo nás. Nerozumíme tomu. Proto jsme si řekli, že to nedokážeme do detailu vymyslet sami a raději to svěříme do rukou odborníka.

Jak jste architekta hledali? Na internetu, nebo jste dali na něčí radu?

Rozhodli jsme se dát na doporučení jednoho našeho kamaráda. Zmínil se, že má známého architekta, který by se nám na pozemek mohl přijet podívat a společně s námi vymyslet, jakým způsobem budeme při stavbě postupovat. Znělo to logicky.

Jak na vás působil při prvním setkání? Odpovídalo to vašim představám o profesionálovi?

Zpočátku to vypadalo neuvěřitelně slibně. Sešli jsme se přímo na našem pozemku a pán byl velice sympatický a neobyčejně ochotný. Poslouchal naše představy a nic pro něj nebyl problém. Říkal nám, že naše požadavky máme moc dobře vymyšlené a že nám dokáže dům navrhnout přesně tak, jak potřebujeme. Slíbil, že si odnese veškeré informace a zhruba do měsíce by nám měl dodat první materiály a podklady. Mělo jít o architektonickou studii, podle které se dům následně postaví, a to včetně nacenění.

Měsíc je vcelku krátká doba. Dodržel tento termín?

Ani zdaleka ne. Po měsíci jsme neměli v ruce vůbec nic a on se ani sám od sebe neozval. Tak jsme se mu museli připomenout, že na to stále čekáme. Jeho odpověď byla, že na tom usilovně pracuje, ale ještě to nemá hotové. Abych to zbytečně nenatahovala, nakonec to místo jednoho měsíce trvalo celého půl roku. Půl roku jsme z něj museli doslova lámat nějakou studii, bez které jsme nemohli se stavbou vůbec pohnout.

To je zase poměrně dlouhá doba. Když jste tu studii zadávali, řešili jste s ním také vaše finanční limity?

Ano, to pro nás byla zásadní věc, kterou jsme opakovali. Potřebovali jsme jen relativně skromnou stavbu, a vejít se do čtyř milionů korun. On nás s naprostým klidem ujišťoval, že to není problém. Tvrdil, že ten návrh, tak jak ho připravil, se nám do čtyř milionů s přehledem vejde a že stčí si jen vybrat kvalitní firmu, která nám to podle jeho plánů postaví.

Jaké byly reakce stavební firmy na architektonický návrh?

To byl ten moment, kdy jsme zažili doslova šok. Obešli jsme asi deset různých firem, vyrazili jsme i na stavební veletrh, kde jsme ty plány ukazovali zástupcům společností. Někteří nám už na první pohled, jen tak letmým okem, řekli, že to bude stát ve výsledku nejspíš přes deset milionů. Byli jsme zmatení. Jedna firma to pak odhadla zhruba na osm milionů a ta vůbec nejlevnější nabídka, na které by se to snad dalo nějak stlačit, byla za sedm milionů. Což je ale pořád skoro dvojnásobek toho, co nám architekt celou dobu tvrdil. Ostatní se držely vysoko nad sedmi miliony.

Proč byly ty částky tak vysoké? Byla chyba v nacenění, nebo byl ten dům navržený zbytečně složitě?

Bylo to tím návrhem. Stavaři nás upozorňovali, že jsou tam těžko realizovatelné prvky. Například tam bylo navrženo obrovské rohové okno. Říkali nám, že se ten člověk asi zbláznil, že něco takového nedává vůbec žádný smysl v kontextu stavby a rozpočtu a celou stavbu to nesmírně prodraží. Je to prý drahá záležitost spíš pro fajnšmekry a lidi, kteří neví, co s penězi. My jsme přitom normální pár, který chtěl normálně bydlet.

Napadlo vás, že vás chtějí stavební firmy natáhnout?

Přesně tak to zpočátku vypadalo. Mysleli jsme si, že ty firmy jsou zkrátka nenažrané. Ale když jsme jich obešli tolik a úplně všechny nám nezávisle na sobě tvrdily to samé, došlo nám, kde je skutečný problém. Byli jsme z toho už opravdu naštvaní, a tak jsme se obrátili zpět na našeho architekta a ptali jsme se ho, jak je tohle vůbec možné.

Jak reagoval? Přiznal chybu?

Vehementně se bránil a tvrdil, že je to vina na straně těch stavebních firem, že to zkrátka neumí postavit za normální peníze. Tak jsme ho vzali za slovo a požádali ho, ať nám tedy on sám doporučí nějakou konkrétní stavební firmu, která to dokáže postavit za ty peníze, za které to navrhl. Na to nám suše odvětil, že on je architekt a ne stavař, takže on tady tyhle věci neřeší. On přece udělal architektonický návrh a tím to pro něj končí.

Snažili jste se ho donutit, aby ten projekt předělal a zlevnil?

Samozřejmě, chtěli jsme, aby začal z toho návrhu věci eliminovat a dostal stavbu reálně na tu cenu, na které jsme se domluvili. Ale v tu chvíli se s námi už v podstatě odmítl bavit a z milého pána se proměnil aroganta. Oháněl se tím, že zakázku už odevzdal, že je hotová a že na nás už prostě nemá čas, protože dělá na něčem jiném. Najednou jsem měla pocit, že dokud mu platíte zálohy, jste pro něj ten největší král a má o vás velký zájem. Ale jakmile přestane téct penězovod a už nejste aktivní zákazník, vykašle se na vás.

Zjišťovali jste, jestli je takové chování běžné, nebo jste měli jen smůlu na konkrétního člověka?

Popsala jsem ten náš příběh třem firmám, se kterými jsme dál jednali, a všechny se shodly, že tohle je zcela typická situace. Prý nejsem první ani poslední a setkávají se s tím dnes a denně. Neustále lidem vysvětlují, že architekt je dnes často vnímán spíš jako umělec, který sice umí namalovat krásný návrh, ale obvykle vůbec neumí počítat. Jeden pán to vyjádřil velmi trefně. Říkal něco ve smyslu: „Nevím, co se na té architektuře dneska učí. Asi jen to, jak mít ego, jak se tvářit důležitě a jak hezky vypadat. Ale už je tam neučí počítat nebo dokonce přemýšlet nad tím, jestli ten návrh dává pro normální lidi smysl.“

Co se tedy s tou draze zaplacenou studií nakonec stalo?

Vyhodili jsme ji do koše. Doslova. Stála nás 200 000 korun, takže to byly peníze vyhozené oknem hned na úvod. Ale peníze nebyly to nejhorší. Ztratili jsme přes půl roku času, neměli jsme ani podanou žádost o stavební povolení, protože jsme celou tu dobu nevěděli, co vlastně budeme stavět.

Jak se vám podařilo tenhle nepříjemný začátek překonat a dům nakonec postavit?

Začali jsme úplně od nuly. Všechno jsme vzali do vlastních rukou a začali rovnou komunikovat se stavební firmou. Tam už to konečně začalo dávat smysl. Hned od prvního setkání jsme se bavili o reálných penězích. Věděli jsme, jaký máme finanční rámec a oni nám rovnou říkali co dává smysl z plánů vyškrtnout a co si můžeme dovolit nechat. Ukázalo se totiž, že ten původní návrh nebyl jen předražený, ale z hlediska bydlení i dost nepraktický.

Když se na to podíváte zpětně, jaké rady byste dala někomu, kdo se právě teď chystá stavět?

Pokud bych měla někomu poradit, tak bych rozhodně doporučila neoslovovat architekta, aniž byste předtím komunikovali se stavební firmou. Fakt doporučuji jít nejprve za těma, kteří to pak budou muset realizovat a tedy ponesou odpovědnost za rozpočet a za výsledek. Pokud už ale někdo touží mít architekta hned od počátku, ať si velmi pečlivě projde jeho webové stránky. Ať se podívá, jestli má ten člověk za sebou vůbec nějaké reálné stavby. Zjistili jsme totiž, že spousta architektů maluje jen krásné vize do šuplíku. Ukazují vám úžasné 3D vizualizace, které ale v reálném světě nikdy nevznikly, protože nedávají ekonomický ani praktický smysl.

Máte ještě nějaký konkrétní nápad, jak si architekta prověřit?

Rozhodně chtějte vidět reálné fotky hotových domů. A ještě lépe se obraťte na lidi, kterým už ten člověk něco navrhoval a stavěl. Zeptejte se jich narovinu, zda byli spokojení. Vešli se do rozpočtu? My jsme touhle tvrdou lekcí přišli o čas a spoustu peněz, ale nakonec máme dům hotový a bydlíme. Ta počáteční smůla se nám naštěstí vykompenzovala tím, že jsme nakonec narazili na solidní stavební firmu, která nám vše na rovinu vysvětlila, celý ten zpackaný projekt napravila a ušetřila nás dalšího zklamání.

Díky moc za cenné rady a přejeme, ať se vám hezky bydlí.

Rádo se stalo.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.