Bydlení v Severní Koreji. Domy bez elektřiny, černý trh a byty na příděl

Hlavní město KLDR

Pchjongjang se na první pohled mění. Režim nechává stavět ohromující barevné mrakodrapy, které mají světu ukázat technologickou vyspělost a vzkvétající ekonomiku. Vznikla dokonce moderní čtvrť, které se ironicky přezdívá Pyonghattan. Zatímco na Západě jsou velkoplošné byty v nejvyšších patrech jasným symbolem bohatství a luxusu, v Severní Koreji by v nich dobrovolně nebydlel absolutně nikdo. Důvodem je chronický celostátní nedostatek elektřiny a kolabující zastaralá infrastruktura. Výtahy v těchto honosných budovách fungují jen zcela výjimečně a tlak v potrubí obvykle nestačí na to, aby vytlačil tekoucí vodu výše než do čtvrtého patra. Obyvatelé těch nejluxusnějších penthousů tak musí každý den úmorně šlapat desítky pater pěšky, velmi často s těžkými kbelíky plnými užitkové vody. Bydlet v nenápadném přízemí je zde proto skutečným znakem elity a nepsanou výhrou v loterii.

Koupit si vlastní byt je vyloučeno

Získat svůj vytoužený byt přitom oficiálně nelze za peníze. V komunistické utopii legálně neexistuje soukromé vlastnictví nemovitostí a veškerá obydlí patří výhradně státu. Ten je lidem centrálně přiděluje na základě jejich sociálního statusu a prokázané loajality k režimu v rámci přísného kastovního systému. Realita je však taková, že v zemi bují obrovský černý trh. Lidé byty sice formálně nevlastní, ale vesele s nimi kupčí lukrativním prodejem užívacího práva. Tyto nelegální transakce se paradoxně neodehrávají v bezcenných severokorejských wonech, ale zásadně v tvrdé zahraniční měně, tedy převážně v amerických dolarech nebo čínských juanech. Vše následně posvětí ochotní zkorumpovaní úředníci, kteří za tučný obnos potvrdí fiktivní výměnu.

Vůdce přítomen v každém obyváku

Jakmile se průměrná rodina zabydlí, rychle zjistí, že ani doma není nikdy tak úplně sama. Každá domácnost je povinně vybavena mrazivým dohledem. Na nejčestnějším místě obývacího pokoje, vysoko na zdi, musí viset portréty Kim Ir-sena a Kim Čong-ila. Kolem nich nesmí být žádné jiné obrazy, hodiny ani obyčejné dekorace. Úcta k těmto podobiznám hraničí s náboženským fanatismem. Obyvatelé dostávají speciální bílou prachovku, kterou smí používat výhradně k opatrnému čištění obličejů vůdců. Pověřené sousedské hlídky mohou navíc kdykoliv provést namátkovou inspekci. Pokud najdou na dřevěném rámu smítko prachu, rodině reálně hrozí tvrdé výslechy a tresty. Při nečekaném požáru se navíc od občanů zcela vážně očekává záchrana portrétů na prvním místě, klidně i za cenu vlastního života nebo životů svých vlastních dětí.

Povinný rozhlas, který nelze vypnout

Dalším prvkem mnoha městských bytů je povinný drátový rozhlas. Jde o zabudovaný reproduktor pevně napojený na státní linku, který dnem i nocí vysílá neustálý proud propagandy, budovatelských písní a oslavných projevů. Nejděsivější na tomto malém zařízení je fakt, že nemá žádné tlačítko pro vypnutí. Obyvatelé ho mohou ztlumit na minimum, ale tlumené naléhavé hlasy vůdců v pozadí slyší nepřetržitě. K této obrovské psychologické zátěži se v zimních měsících pravidelně přidává i vážné fyzické nebezpečí. Tradiční podlahové vytápění dnes často funguje na extrémně nekvalitní uhelné brikety. Kvůli špatnému utěsnění podlah se do obytných místností běžně vrací jedovaté zplodiny. Otrava oxidem uhelnatým během spánku je tak tragickým průvodcem každé severské zimy. Bydlení v Severní Koreji je opakem toho, co vnímáme jako bezpečné útočiště. Zatímco pro nás je domov zónou klidu a osobního soukromí, pro běžného občana KLDR představuje jen další místo, kde musí prokazovat loajalitu, tajně uplácet systém a složitě bojovat o přežití.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 11. – 19. dubna 2026. Vstupenku lze získat na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.