Bydlení Miroslava Sládka připomíná hrad Tomia Okamury. Politik prý chtěl přejmenovat ulici
Miroslav Sládek je jméno, které v devadesátých letech rezonovalo celou českou společností. Pro jedny byl symbolem odvahy říkat věci bez servítků, pro většinu ostatních však představoval nebezpečný úkaz na pomezí krajní pravice a radikálního populismu. Jako zakladatel a lídr Republikánské strany Československa se stal nepřehlédnutelnou postavou tehdejší politické scény. Jeho rétorika byla plná emocí, útoků na tehdejší elity a neustálého hledání vnitřního i vnějšího nepřítele. Z řadového úředníka z doby před listopadem 1989 se rychle vypracoval v muže, jehož strana v roce 1996 získala přes 8 procent hlasů.

Nadčasový populista
Sládkovy tehdejší názory a veřejné výroky by v současném politickém i právním prostředí narazily na tvrdé mantinely. Jeho politický program stál do značné míry na otevřené nesnášenlivosti. Neváhal používat velmi tvrdou až nenávistnou rétoriku vůči romské menšině, ostře vystupoval proti sudetským Němcům a brzké migraci, a to v době, kdy tato témata v Evropě ještě zdaleka neměla takovou dynamiku. Vyznačoval se silným nacionalismem a už v první polovině devadesátých let hlasitě varoval před integrací do evropských struktur. Dnes by mnohé z jeho tehdejších veřejných projevů čelily přezkumu z hlediska podněcování k nenávisti vůči skupině obyvatel. Přesto lze konstatovat, že jistým způsobem předběhl dobu, jelikož mnoho z těchto narativů se dnes opět začíná ve veřejném prostoru objevovat. A opět slaví úspěch. Sládek dokázal v porevolučních letech umně využívat nezkušenosti formujícího se demokratického systému a svými radikálními projevy přitahovat pozornost médií i zklamaných voličů.
Megafon a trhání novin
Kromě vyhrocených postojů se s jeho osobou pojí celá řada kontroverzí a politických bizarností, na které se dodnes vzpomíná. Na svých mítincích často křičel do megafonu, demonstrativně trhal tehdejší denní tisk a neváhal se pouštět do ostrých, nezřídka vulgárních hádek s odpůrci přímo v davu. Zvládl řečnit dlouhé hodiny spatra, bez jakýchkoliv předpřipravených poznámek, čímž své příznivce dokázal fascinovat. Zvláštní kapitolou jeho politického stylu byla až dětinská obsese v komolení jmen svých politických oponentů. Tento zvyk používal jako promyšlený nástroj ponížení a dehonestace. Pokud někoho vnímal jako rivala, záměrně a opakovaně veřejně deformoval jeho příjmení, aby ho před svými stoupenci co nejvíce zesměšnil. Zesměšňování však rozhodně nebylo jednostranné. Kvůli jeho specifické mimice, typickým oblekům a trhavé gestikulaci se mu v kuloárech i v satirických televizních pořadech běžně přezdívalo český Mr. Bean. Tuto přezdívku nesl velmi těžce a jakékoliv srovnání s oblíbeným britským komikem ho dokázalo spolehlivě vyvést z rovnováhy.
Politik, který byl vzat do vazby
Nejznámější aférou jeho kariéry zůstává jeho vzetí do vazby v lednu roku 1998, těsně před ostře sledovanou volbou prezidenta republiky. Byl obviněn z podněcování národnostní a rasové nenávisti kvůli svým výrokům na adresu česko-německé deklarace. Jelikož v té době seděl ve vazební věznici, nemohl se účastnit napjatého hlasování parlamentu, ve kterém byl nakonec o jediný hlas znovuzvolen Václav Havel. Sládkovi stoupenci dodnes tento krok vnímají jako účelové odstranění nepohodlného kritika z klíčového hlasování. K jeho definitivnímu politickému pádu o několik let později přispěly dluhy jeho vlastní strany, což nakonec vedlo až k jeho podmíněnému odsouzení.
Pečlivě střežené soukromí
Přestože byl na veřejnosti po léta mimořádně hlasitý, své soukromí si vždy pečlivě střežil. Zvláštní pozornost si však zaslouží jeho bydlení, které do jisté míry odráží jeho specifický vkus a osobnost. Politik dlouhodobě žil v nemovitosti, kterou by běžný kolemjdoucí jen stěží označil za klasický rodinný dům. Stavba svými architektonickými prvky, zejména charakteristickými rohovými věžičkami a gotickým tvarem oken, připomínala spíše menší hrad. Tento excentrický styl bydlení, který se vymykal běžné zástavbě dané čtvrti, překvapivě evokuje i jeho dnešního ideového a populistického nástupce. Tomio Okamura, který do jisté míry přebral Sládkovy politické narativy, rétoriku proti menšinám a euroskepticismus, se rovněž proslavil budováním vysoce nekonvenčního, mediálně propíraného sídla. Ukazuje se, venku vedený boj za "obyčejné lidi" končí za zdmi politiků, kde nemají problém stavět si honosné vily připomínající šlechtický stav.
Drahá a luxusní lokalita
Samotný Sládkův dům vzhledem připomínající hrad se nachází ve velmi klidné a luxusní lokalitě. Užitná plocha domu činí úctyhodných 235 metrů čtverečních a stavba je z praktického i estetického hlediska rozdělena do několika pater. Celý tento neobvyklý objekt stojí na rozlehlém pozemku o celkové výměře přibližně 1500 metrů čtverečních, což majiteli zaručuje dostatek prostoru i ceněného soukromí před zraky zvědavců. Je nutné podotknout, že ačkoliv v devadesátých letech čelilo mnoho předních politiků podezřením z nejasného nabytí svého majetku, na Sládkovu nemovitost nikdy nepadl sebemenší stín pochybností. Během jeho působení se nikdy neobjevila žádná kauza nebo podezření, že by na svůj dům s věžičkami vydělal jakýmkoliv nepoctivým způsobem. Financování jeho soukromého sídla stálo vždy mimo zájem vyšetřovatelů.
Kuriozita prokazující Sládkovo „pravičáctví“
S místem jeho bydliště se však traduje také úsměvná kuriozita, na kterou dodnes rádi vzpomínají místní. Jakožto zapřisáhlému pravicovému radikálovi a hlasitému antikomunistovi mu dlouhodobě vadil název ulice, ve které jeho excentrické sídlo stálo. Daný název totiž obsahoval jasné prvky, které politik vnímal jako příliš levicové a ze své podstaty nepřijatelné. Rozhodl se tedy aktivně jednat a pokusil se na vlastní pěst prosadit úřední přejmenování celé ulice. S tímto netradičním požadavkem osobně obcházel své sousedy v okolí a snažil se je přesvědčit, aby podpořili jeho snahu. Narazil však na nepochopení a neochotu místních obyvatel řešit zbytečné byrokratické komplikace spojené s výměnou osobních dokladů. Jeho urputná iniciativa tak jednoduše neprošla a ulice si svůj původní název nakonec zachovala. Kvůli respektu k jeho soukromí však konkrétní jméno ulice ani lokaci neuvádíme.
Vymizení z veřejného prostoru
Poté, co se jeho strana počátkem nového milénia propadla do bezvýznamnosti, snažil se o politický návrat ještě mnohokrát. Zakládal nové okrajové strany a kandidoval téměř všude, společnost se ale mezitím posunula jinam. Zůstal tak už jen svéráznou historickou postavou, bezpečně skrytou za zdmi svého soukromého hradu.
P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.
SDÍLET ČLÁNEKAutor:
Ing. Vlastimil Dvořák
Externí dopisovatel
Vydáno dne:
16.07.2026
Photocredit: Wikimedia CC BY 4.0 (David Sedlecký)
NEJHLEDANĚJŠÍ DOMY
- Bungalovy do L
- Bungalovy inspirace
- Bungalovy na klíč
- Dřevostavby bungalovy
- Dřevostavby do 1,5mil
- Dřevostavby na klíč
- Moderní domy
- Modulové domy
- Montované domy na klíč
- Projekty bungalovů
- Rodinné domy na klíč
- Roubenky na klíč
- Sruby na klíč
- Tiny house
UŽITEČNÉ
NOVINKY E-MAILEM ZDARMA
Přihlaste se k odběru a dostávejte nejžhavější novinky:
