Bylo bydlení za socialismu opravdu horší? Lidé se obvykle nezadlužovali a hypotéky prakticky neexistovaly

Byt jako sociální právo

Za socialismu bylo bydlení chápáno jako něco, co vám prostě náleží. Nezáleželo na tom, kolik vyděláváte, jakou máte profesi nebo kolik jste ochotni investovat. Každý měl mít střechu nad hlavou. V praxi to znamenalo, že stát stavěl byty ve velkém. Nejčastěji panelové domy, které se staly symbolem doby. Tyto šedé bloky s čísly místo jmen, stejnými kuchyněmi a balkony jako přes kopírák měly své kouzlo i své nedostatky. Byly moderní, tedy aspoň ve srovnání s vlhkými činžáky, kde do té doby žily stovky tisíc lidí. Měly koupelnu, ústřední topení, teplou vodu. To nebylo málo. Ale zároveň byly stejné, bez osobitosti a beze stopy individuality. Získat byt nebylo otázkou peněz, ale trpělivosti, známostí a občas i politické příslušnosti. Čekací listiny se táhly roky. Každý, kdo tehdy žil, zná někoho, kdo na byt čekal v pořadníku, a když konečně přišel na řadu, přidělený byt byl v jiném městě, než chtěl. Ale odmítnout? To si mohl dovolit jen málokdo.

Hypotéka? Tak to ani nápad

V té době se nikdo nezadlužoval kvůli bydlení. Hypotéky byly něco, co existovalo v kapitalistickém světě, stejně vzdáleném jako Coca-Cola nebo dovolená v Itálii. Lidé bydleli v nájemních nebo družstevních bytech, a kdo si chtěl postavit dům, měl šanci získat státní půjčku s velmi nízkým úrokem. Často to byla částka kolem třiceti tisíc korun, což tehdy odpovídalo pár měsíčním platům. Dům se tak nestavěl na dluh, ale svépomocí. Znamenalo to soboty a neděle na stavbě, brigády, kolegy z práce, kteří přišli na výpomoc, a spoustu káv a svačin v termoskách. Vznikaly celé čtvrti, které měly společný rys. Domy si tam lidé postavili vlastníma rukama. Byly si podobné, ale měly v sobě kus hrdosti. Byl to ten pocit, že jste to zvládli bez banky a bez dluhů.

Levné bydlení, levné teplo, levné prostě úplně všechno

Ceny nájmů a energií byly symbolické. Stát dotoval všechno, od tepla až po vodu. Pomineme-li fakt, že peníze státu jsou peníze občanů, znělo by to vlastně i docela hezky. Ale perpetuum mobile ani tenkrát nebylo. Náklady na bydlení tvořily jen malou část rodinného rozpočtu. Lidé platili pár stovek měsíčně a zbytek mohli utratit za něco jiného. Jenže co vlastně kupovat? Nabídka zboží byla omezená, dovolené v zahraničí výjimečné. Bydlení bylo levné, ale život v něm měl své limity. Většina lidí bydlela na přibližně stejném standardu. Sociální rozdíly mezi dělníkem a inženýrem byly malé, možná měl někdo o pokoj víc, ale to bylo všechno. Tento rovnostářský model měl i pozitivní stránku. Nikdo se necítil vyloučený, společnost byla v určitém smyslu soudržná.

Získali jsme právo dlužit

Po revoluci se všechno obrátilo. Z něčeho, co vám přiděloval stát, se stalo něco, co si musíte koupit. Najednou se objevily hypotéky, developerské projekty a reklamy, které slibovaly, že i vy můžete bydlet „ve svém“. A skutečně, kdo měl práci, mohl si v devadesátých letech pořídit byt poměrně snadno. Jenže tahle éra netrvala dlouho. Ceny rostly pomalu, pak rychle a nakonec raketově. To, co se dalo koupit za pět ročních platů, dnes stojí patnáct i víc. Průměrný byt v Praze dnes vyjde na víc než dvanáct milionů korun. Na venkově je to méně, ale i tam ceny často přesahují možnosti běžných rodin. Hypotéka se stala symbolem dospělosti. Máte ji? Jste zodpovědní. Nemáte ji? Buď jste velmi bohatí, nebo jste v podnájmu. Banky sice soutěží o klienty, ale na druhou stranu nastavují přísné podmínky. Dnes už nestačí jen stabilní příjem, musíte mít i vlastní úspory a často i štěstí.

Kdo na to má, bydlí ve svém. Kdo nemá, musí přidat

Zatímco dřív se lidé smířili s tím, že si na byt počkají, dnes se mnozí smiřují s tím, že si ho nikdy nekoupí. Vlastní bydlení se stalo symbolem úspěchu, ale pro stále více lidí nedostupným snem. Statistiky přitom mluví jasně. Češi patří mezi národy s nejnižším počtem nových bytů na tisíc obyvatel. Na druhou stranu ale máme extrémně vysoký podíl lidí, kteří bydlí ve vlastním. A právě to paradoxně udržuje ceny vysoko. Kdo byt má, nechce ho pustit. A kdo ho chce koupit, musí si ho zaplatit draze. Mladí lidé se tak často stěhují dál od měst, kupují menší byty, nebo zůstávají déle u rodičů. Na pronájmech se žije nejistě a smlouvy se uzavírají na rok, nájemníci nemají téměř žádnou ochranu. Stát přitom do výstavby sociálního nebo dostupného bydlení zasahuje jen minimálně.

Svoboda volby? No dobře, ale za jakou cenu?

Dnes si můžete vybrat, jestli chcete malý byt ve městě, domek na venkově, nebo třeba tiny house na louce. Můžete si navrhnout kuchyň podle vlastního vkusu, koupit si dlažbu z Itálie nebo koupelnu z katalogu. Můžete změnit dispozici, barvy, materiály. Můžete bydlet tak, jak chcete. Pokud si to můžete dovolit. To je zásadní rozdíl. Dřív jste brali, co bylo. Dnes si vybíráte. Ale zároveň si platíte za svobodu v měsíčních splátkách, které vás budou provázet půlku života. Hypotéka se stala součástí identity, něčím, co definovalo novou generaci.

Vlak jistot odjel do daleka a už se nevrátí

Možná to tedy není o tom, že dřív bylo líp. Spíš o tom, že dřív bylo jinak. Bydlení bylo jistější, ale svázanější. Dnes je svobodnější, ale náročnější. Dřív jsme žili v systému, který nám dával jistotu, že neskončíme na ulici. Dnes žijeme v systému, který nám dává možnost rozhodnout, kde a jak budeme žít. Ale musíme za to nést následky. Je to obchod, který má svou cenu. A i když jsou dnešní ceny astronomické, úroky vysoké a developeři občas bezohlední, je v tom všem kus pokroku. Protože dnes, když se rozhlédnete po nových domech, rekonstruovaných panelácích a bytech s výhledem, které si lidé sami vybrali, vidíte něco, co tehdy chybělo. Krásu, svobodu a možnost volby. Možná jsme ztratili jistotu, že nám stát postaví střechu nad hlavou. Ale získali jsme svobodu postavit si ji sami. A i když to stojí víc než kdy dřív, stojí to za to.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.