Černé stavby dostaly zelenou. Porušování zákona by se mohlo začít vyplácet

Zákon pro bohaté?

Do paragrafu 256 se vkládá nový odstavec, jenž stavebním úřadům dává do rukou moc konkrétní stavbu dodatečně povolit i bez splnění standardních podmínek. Hlavním argumentem pro tento krok má být situace, kdy by nařízení odstranění stavby představovalo „zjevně nepřiměřený zásah vůči přínosům takového odstranění“. V praxi to znamená, že úředník bude rozhodovat, zda převažuje hodnota načerno postavené budovy a nebo zájmy společnosti či místních sousedů.

Moštárna s garážemi

Oficiální odůvodnění předkladatelů z řad vládních poslanců zní na první pohled líbivě. Uvádí se v něm, že novinka je projevem zásady proporcionality a má sloužit ke zmírnění tvrdosti zákona. Má jít prý o postup, který se bude využívat spíše výjimečně a bude vykládán restriktivně. Když se ale nad touto změnou zamyslíme, nevyhnutelně se nabízí otázka, komu přesně taková úprava prospěje. Běžný občan, který si chce postavit pergolu nebo kůlnu na nářadí, pravděpodobně nebude tím hlavním adresátem této velkorysosti. Zato pro lidi s vlivem a kapitálem se otevírá zajímavá cesta. Člověku se hned vybaví kauza moštárny jednoho nejmenovaného poslance, která v minulosti rezonovala veřejným prostorem. Pro podobné případy je nový paragraf jako ušitý na míru. Vlivný investor postaví rozlehlý objekt bez ohledu na zákony, a když se na to přijde, začne se argumentovat tím, že demolice by byla škoda, protože stavba stála miliony korun a její odstranění by bylo hospodářsky neúnosné.

Poctivci budou za hlupáky

V kontextu v tento pátek vládními poslanci odhlasované novely se tak nelze ubránit pocitu, že poctivost se u nás stává spíše přítěží. Představte si běžného stavebníka, který se rozhodne postupovat přesně podle litery zákona. Měsíce i roky čeká na všechna vyjádření, platí drahé studie, přizpůsobuje projekt každé připomínce dotčených orgánů, omezuje své plány, aby vyhověl limitům územního plánu, a poslušně platí poplatky. Tento poctivý člověk nyní musí logicky mít nepříjemný pocit, že je za hlupáka. Na druhé straně barikády stojí spekulant, který se s papírováním nezdržoval. Rovnou začal stavět, ignoroval limity a omezující pravidla. Nový zákon mu dává naději, že svou troufalost nakonec obhájí. I když mu úřad udělí pokutu za přestupek, pro velkého hráče půjde jen o drobný náklad započítaný do celkového rozpočtu projektu. Zisk z rychle postavené budovy tuto sankci hravě pokryje. Spekulant tak bude slavit úspěch, zatímco poctivec bude dál listovat v úředních lejstrech.

Zajímá vás, jak pro tento zákon hlasoval Váš oblíbený poslanec? Podívejte se v naší galerii. Zelená fajfka znamená hlasování pro tento zákon, červený křížek znamená hlasování proti tomuto zákonu:

Kdo nemá peníze, bude občanem druhé kategorie

Novela sice obsahuje formulaci, že ponecháním černé stavby nesmí být dotčeny veřejné zájmy ani práva třetích osob, avšak v realitě správních řízení může jít o velmi ohebný pojem. Pokud vám sousedova černá stavba začne stínit na pozemek nebo vás začne omezovat svým provozem, teoreticky by vás měl zákon chránit. Jenže právě zde narazíme v praxi na onen zmíněný test nepřiměřenosti. Úředník bude mít na stole na jedné straně luxusní rezidenci za desítky milionů a na druhé straně vaše stížnosti na úbytek denního světla nebo narušení soukromí. Existuje reálné riziko, že převáží argument o hospodářských škodách při případném bourání. Váš diskomfort bude označen za snesitelnou újmu, kterou lze vyřešit finanční kompenzací, a stavba zůstane stát, protože nařídit bagrům její zničení by bylo přece takzvaně nepřiměřené. Současně s tím novela stavebního zákona nenápadně na více místech rozvolňuje pravidla pro ochranu občanů před hlukovými limity, světelnost, a tak podobně. Vše jde tedy ruku v ruce.

Jak to bude vypadat v praxi?

Pojďme si zkonstruovat reálně možnou situaci, která ukazuje absurditu tohoto mechanismu. Pan Svoboda, vzorný občan, si pořídí parcelu. Zjistí, že podle regulativů musí dodržet přísné odstupy od hranic a omezit výšku svého vysněného domku. Dva roky vyřizuje povolení a nakonec si postaví skromný dům, který přesně lícuje s předpisy. Vedlejší pozemek koupí pan Spekulant. Ten žádné úřady nijak neobíhá. Přiveze dělníky a těsně na hranici postaví třípatrovou budovu, která Svobodovi vrhá stín na celou zahradu a z oken přímo zírá do jeho ložnice. Pan Svoboda podá okamžitě podnět na místní příslušný stavební úřad. Zdejší úředníci zahájí řízení o odstranění stavby. Pan Spekulant si však obratem najme právníky, kteří argumentují tím, že bourání novostavby za patnáct milionů korun je neadekvátní. Stavební úřad se nakonec pod tíhou této argumentace přikloní k záchraně objektu. Konstatuje, že zbourat tak cennou budovu by bylo hospodářským plýtváním, panu Spekulantovi vyměří pokutu, kterou on obratem zaplatí, a stavbu zlegalizuje. Pan Svoboda se může jen bezmocně dívat na stěnu, která mu vzala slunce, a přemýšlet, proč se snažil dodržovat pravidla, když státní aparát dává přednost těm, kteří je ignorují. Novela tak vysílá do dnešní moderní společnosti nebezpečný signál, že drzost se vyplácí.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.