HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
OSTATNÍ ▸

Chatařka pálila plasty a jiné neznámé předměty. Dým přivolal hasiče, dostala hned dvě pokuty a skončila v exekuci

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Nějak tak by šlo popsat příběh sousedky paní Lenky, která má chatu v chatařské kolonii. Sousedka delší dobu na zahradě pálila prapodivné předměty a pohrdala zákony této země, až jednoho dne jako blesk z čistého nebe se začaly dít věci. Výjezd hasičů, fotodokumentace, obsílky z úřadu, pokuta, exekuce. Spád to vzalo rychlý, jak popisuje paní Lenka, která celému procesu přihlížela.



VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »
i Foto: Jiří R. (se souhlasem)

Můžete na úvod popsat, jak dlouho máte chatu a jak to u vás v chatové kolonii vypadá?

My tam jezdíme už přes dvacet let. Koupili jsme ji s manželem, když byly děti malé, a od té doby je to naše útočiště. Je to krásná oblast, hodně zeleně, klid, všichni se většinou navzájem známe. Do určité míry jsme taková malá komunita, i když každý má svůj rytmus, svoje zvyky. Chodíme na houby, v létě grilujeme, v zimě tam občas zajedu jen zkontrolovat, jestli všechno drží. Takové české chataření.

A kdy začaly problémy s vaší sousedkou?

No prakticky od chvíle, kdy se tam nastěhovala. To bude tak pět nebo šest let. Nejdřív to byly takové nenápadné epizody, jednou byl nějaký podivný dým, jindy zase zvláštní zápach, ale nic, co by se nedalo přejít. Jenže časem se to začalo stupňovat. Ona pravidelně pálila na zahradě. Nešlo o listí nebo větve. To by nikoho nepřekvapilo. To, co pálila, smrdělo jako roztavený plast. Ten typ zápachu, který vás píchne do nosu a máte pocit, že vám to hned vleze do plic.

Mluvili jste s ní o tom?

Mnohokrát. Jenže ona se vždycky naštvala. Tvrdila, že žádné plasty nepálí, že to jsou jen staré prkna nebo trochu kartonu. Jenže karton nesmrdí jako spálené elektroinstalace. A hlavně pálila to hned za plotem. Kouř šel přímo k nám. Někdy jsme museli zavřít okna, někdy jsme děti tahali ze zahrady, protože jim začalo být špatně.

Jak reagovali ostatní v kolonii?

Všem to vadilo, ale dlouho nikdo nic neřešil. A to je podle mě typicky české, nechceme se hádat se sousedy, tak to raději tiše trpíme. Jedni říkali, že nechtějí konflikt. Druzí, že to nemá cenu. Třetí, že celé léto tráví na chalupě jen o víkendu, tak to přetrpí. Ale když se takové věci dějí roky, začne vás to ničit.

Co byl ten moment, kdy se to celé zlomilo?

Jednoho dne, bylo to loni na jaře, se nad celou chatovou oblastí začal zvedat opravdu hustý, šedý dým. Viděli to sousedi přes les, viděli to i lidé z vesnice. Muselo to být viditelné i z dálky, protože najednou vidíme, jak se řítí hasiči. My jsme je nevolali, to vím jistě. Ale někdo musel, protože to vypadalo jak požár.

Co se dělo, když hasiči dorazili?

To si pamatuju úplně živě. My jsme s manželem stáli na zahradě a dívali se na ten dým. A najednou slyšíme bránu, přijíždí cisterna. Hasiči popoběhnou na pozemek sousedky, a už na ní křičí: „Co tady pálíte?“ V první chvíli je chtěla poslat pryč, že „nic se neděje“, ale oni ten oheň viděli na vlastní oči. V ohništi měla mimo větve naskládané zbytky plastových krabic, nějaké izolační materiály, něco jako gumu z pneumatik a dokonce i kusy barevných lahví. Hasiči byli úplně v šoku.

Ona to nijak nepopírala?

Nejdřív ano. Tvrdila, že to jsou jen zbytky dřeva s barvou nebo staré věci, které už nechtěla mít doma. Jenže oni dobře poznají, co hoří. A hlavně ten zápach. To neokecáte. Hasiči jí rovnou řekli, že pálit plasty je zakázané, a že kvůli ní museli vyjet. A výjezd něco stojí. Takže jí hned na místě oznámili, že bude platit náklady.

A co bylo potom?

Hasiči navíc vše zdokumentovali a nahlásili to na obecní úřad. Oni to tak musí udělat, protože když zjistí, že někdo porušuje zákon o ochraně ovzduší, mají povinnost to předat dál. Takže sousedka dostala pokutu nejdřív od hasičů za nebezpečný a nekontrolovaný oheň, a ještě k tomu za to, že museli zbytečně vyjet. A pak dostala další pokutu od obecního úřadu, právě za nelegální spalování plastů a toxických materiálů.

Jak na to reagovala?

Reagovala tak, jak byste asi čekal, tvrdila, že nic neudělala. Že nesouhlasí. Že je to nespravedlivé. Že jí všichni ubližujeme. Tam ale nebylo co řešit.

Před rozhovorem jste zmínila, že to skončilo exekucí

Ano. To byla ta smutná fáze. Ona ty pokuty odmítla zaplatit. Oficiálně tvrdila, že nemá peníze. Neoficiálně, podle toho, co se povídá, si prostě myslela, že jí to projde. Jenže pokuta od státu je vymahatelná. Takže když prošla lhůta, věc převzal exekutor. Ten jí napsal dopis, že pokud částku neuhradí, bude exekuce vedena na majetek. A ona pořád nic. No a teď to dopadlo tak, že exekutor dal návrh na prodej její chaty. Slyšela jsem, že už to řeší realitní kancelář.

To muselo v kolonii vyvolat velký rozruch

Ano, ale spíš takový smutek. Nikdo jí nepřál exekuci. Nikdo nechce, aby sousedka skončila bez chaty. Většina lidí jen chtěla dýchat čistý vzduch a večer si sednout na zahradu, aniž by se jim dělalo špatně. Ta její zarputilost byla nepochopitelná. Kdyby normálně přestala pálit plasty, omluvila se a zaplatila pokutu, všechno by bylo v klidu.

Když se na to díváte zpětně, ukončilo to problém?

Dá se říct, že ano. Ona už nepálí vůbec nic. A když říkám vůbec, myslím tím, že jsme od té doby neviděli ani špetku kouře. Možná už je z ní poučený člověk. Možná se bojí další pokuty. Nebo ji to celé prostě zlomilo. Nevím. Ale v kolonii je klid. Můžeme zase sedět venku, aniž bychom se dusili. Myslím, že všem se ulevilo.

Viděla jste se s ní od té doby?

Několikrát. Ale nemluvíme spolu. Když jdu kolem, uhne očima. Já nejsem člověk, který by jí to dával sežrat. Jen si myslím, že každý dospělý člověk nese odpovědnost za svoje jednání. A že škodit ostatním není právo. To je povinnost přestat.

Pokud by někdo zažíval podobný problém, co byste mu doporučila?

Nebát se to řešit. Mluvit se sousedem slušně, ale jasně. A když to nepomůže, obrátila bych se na úřad. Ne proto, abych někomu ublížila, ale proto, že zdraví lidí a jejich právo na čistý vzduch je důležitější než to, že se někomu nechce do sběru nebo do popelnice. My všichni platíme za to, aby odpad končil tam, kde má a ne v ohništi. A pak taky to, že si lidi myslí, že jim nikdo nic nemůže. Často si myslí, že se jich pravidla netýkají. Mě samotnou zaskočilo, jak to se sousedkou dopadlo. Žádné varování, žádná druhá šance, rovnou jí napařili pokutu o které se jí ani nezdálo. Na jednu stranu je to tvrdé, na druhou stranu spravedlivé.

Děkuji vám za otevřenost, vaše zkušenost určitě mnoha lidem pomůže a poradí jak postupovat

Já děkuju. A přeju všem, ať mají sousedy, kteří si váží společného prostoru. Protože to je opravdu základ.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

SDÍLET ČLÁNEK

Vydáno dne:
16.11.2025

Photocredit: Jiří R. (se souhlasem)
Zdroj: Rozhovor s paní Lenkou

4