HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
OSTATNÍ ▸

Chtěl solární panely na dům. Památkáři mu to zakázali, ale u soudu prohráli

reklama

Příběh o snaze jednoho majitele rodinného domu o instalaci solárních panelů ukazuje, do jakých absurdit může dospět střet s úředním aparátem chránícím historický ráz zástavby. Spor, který se táhl přes dvě soudní instance, odhalil zkostnatělost některých postupů i překvapivou realitu uplatňování pravidel v praxi. Vlastník nemovitosti chtěl postupovat přesně podle zákona, narazil však na silný odpor památkářů. Zvláštní je přitom především to, v jakém prostředí se dům nachází.



i Foto: Jan Dvořák / Midjourney (ilustrační foto)
Chcete náš obsah v Google přednostně?
reklama

Koupil normální dům

Vše začalo v polovině devadesátých let, kdy si muž koupil dům. Nemovitost tehdy nepodléhala žádné památkové ochraně. Až zhruba o rok později vyhlásily úřady dotčenou lokalitu za chráněnou zónu. Omezení spojená s ochranou dědictví na majitele dopadla velmi nečekaně a zpětně. Budova navíc nikdy nebyla kulturní památkou. Šlo pouze o to, že stála uvnitř nově vytyčeného území. Když se majitel po letech rozhodl využít na střeše fotovoltaické panely, úřady vydaly zamítavé stanovisko. Hlavním důvodem mělo být závažné narušení pohledu na chráněnou střešní krajinu.

Úřední mlha měla své trhliny

Když se ovšem podrobněji podíváme na reálný stav dotčeného okolí, argumenty o nedotčeném historickém rázu dostávají vážné trhliny. Naproti domu stojí moderní komerční centrum s novodobými prvky. Na sousedních pozemcích se tyčí velkoplošné reklamní poutače, které do oblasti přibyly poměrně nedávno. Na okolních střechách už jiné solární panely dávno leží. Úředníci u soudu připustili, že v místě existují instalace bez povolení. Krajský úřad svou úřední neschopnost obhajoval tím, že zkrátka nemá pravomoc nařídit odstranění těchto elektráren a příslušný stavební úřad se k celému problému nehlásil. Vznikla tak značně bizarní situace. Sousedé s nepovolenými panely si je mohli beztrestně ponechat, zatímco poctivý žadatel dostal přísný zákaz.

Absurdní postoje státu

Zklamaný majitel celou věc nakonec dohnal k soudu. V žalobě poukazoval na logické rozpory v uvažování státní správy. Upozornil, že pokud by se měl historický způsob života v zóně zachovávat opravdu důsledně, museli by všichni místní obyvatelé topit výhradně pevnými palivy jako před mnoha lety. Dále zdůraznil zjevnou celospolečenskou absurditu celé situace. Stát na jedné straně masivně podporuje obnovitelné zdroje energie prostřednictvím štědrých dotačních programů a nabádá občany k ekologickému chování, na druhé straně ovšem jeho vlastní úředníci takové snahy blokují.

Horlivý úředník, který se zapomněl v minulém století

Úředníci se nevzdávali a vytáhli do boje s nečekanými argumenty. Ve své stížnosti zpochybňovali samotný reálný přínos solární energie. Argumentovali požární bezpečností a připomínali možná rizika pro obyvatele i zasahující hasiče. Dále upozorňovali na celkovou uhlíkovou stopu vznikající při těžbě surovin, následné výrobě a budoucí likvidaci panelů. Zazněl dokonce i argument o přehřívání měst, podle něhož tmavé plochy značně přispívají ke vzniku letních tepelných ostrovů. Úřad také silně zpochybňoval, zda má výroba elektřiny pro jedinou domácnost skutečně dostatečný veřejný význam.

Soud plácl úředníka přes prsty

Nejvyšší soudní instance s těmito argumenty vůbec nesouhlasila a úřednickou stížnost definitivně zamítla. V přelomovém rozhodnutí soudci konstatovali, že státní správa nesmí pouze slepě chránit historický vzhled, ale musí pečlivě zvažovat oba veřejné zájmy. Musí citlivě poměřovat zájem na ochraně památek se zájmem na rozvoji obnovitelných zdrojů energie a ochraně klimatu. Soudům vadilo především to, že úřady posuzovaly lokalitu čistě formálně podle papírového zařazení do zóny a často ignorovaly její skutečný vizuální stav.

Případ pomohl i dalším

Soudní vítězství nezůstalo bez odezvy a brzy se projevilo v dalších sporech. O několik měsíců později pomohl tento důležitý precedens jiné majitelce nemovitosti v odlišné krajinné zóně. Ta měla na střeše již nainstalovanou funkční elektrárnu, kterou jí chtěl stavební úřad nuceně odstranit, přestože panely nebyly z okolí vlastně vůbec vidět. Soud s odkazem na předchozí rozsudek nařízení zrušil a úředníkům ostře připomněl povinnost hledat spravedlivou rovnováhu mezi historií a moderní ekologií.

Ne vždy to má takový konec

Neznamená to ovšem vůbec plošné otevření dveří pro solární panely v historických centrech. Následující rok jasně ukázal, že pokud úředníci svůj zákaz detailně a kvalitně odůvodní, soudy jim nakonec dají za pravdu. Jiní vlastníci domů ve vnitřních historických jádrech měst u soudů nedávno tvrdě narazili. Soudci v jejich kauzách potvrdili, že zamítavá stanoviska byla tentokrát napsána správně a že ochrana mimořádně cenného historického prostředí prostě převážila nad ekologií. Zásadní změna tedy nespočívala ve volném povolování, ale v povinnosti úřadů přestat plošně zakazovat vše nové.

Jak vlastně dopadl průkopník, který tuto vlnu zajímavých sporů vůbec odstartoval? Jeho osud dokonale ilustruje skutečnou tvář fungování byrokratického aparátu. Přestože u nejvyšší instance slavil zasloužený teoretický úspěch, veřejné zdroje zatím mlčí o tom, zda následně získal kladné rozhodnutí a zda jeho panely opravdu čistou energii vyrábějí. Vítězství u soudu totiž často znamená pouze to, že se celá věc vrací zpět na začátek k novému zdlouhavému projednání. Definitivní výsledek konkrétní instalace tak může navzdory průlomovému rozsudku zůstat dlouho ztracený v temném úředním labyrintu.

P.S. Zajímá Vás, jak splní novostavby v roce 2025 nové požadavky na úspory energií? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

SDÍLET ČLÁNEK

reklama

Vydáno dne:
16.11.2026

Photocredit: Jan Dvořák / Midjourney (ilustrační foto)

0