Po rodičích zdědil dům bez dokumentace. „Prý mi hrozí pokuta až 400 tisíc,“ říká Tomáš

Tomáši, kde se vlastně teď nacházíme? 

Jsme na jižní Moravě, v jedné menší dědině. Je to dům po mých rodičích. Naši ho stavěli někdy v polovině sedmdesátých let. Byla to tehdy klasika, stavělo se svépomocí, otec spoustu věcí vymýšlel za pochodu, aby využil to, co se dalo zrovna sehnat.

Bydlel jste tu odmalička? 

Vyrůstal jsem tady, to ano. Ale pak jsem na dlouhé roky odešel. Skoro třicet let jsem žil v Brně, kde jsem měl byt a dobrou práci. K domu jsem se dostal znovu až před pár lety, když naši umřeli a já to po nich zdědil.

Přestěhoval jste se sem hned po dědickém řízení? 

Vůbec ne. Nejdřív jsem to táhl na obou frontách. Přes týden jsem pracoval a bydlel v Brně a na víkendy jezdil s dětmi a vnoučaty sem. Snažil jsem se to tu udržovat, posekat trávu, vyvětrat, aby dům nezačal chátrat. Vlastně jsem si tehdy říkal, že to třeba jednou prodám.

Co vás přimělo změnit plány?

Znáte to, ve městě je furt nějaký shon. Zjistil jsem, že mi ten venkovský klid dělá dobře a o víkendu se mi odsud vlastně nechce odjíždět. V Brně už mě to unavovalo. Tak jsem ten brněnský byt nakonec pronajal, sbalil si věci a přesunul se sem natrvalo s tím, že si to tu dám do kupy.

Pustil jste se hned do nějakých úprav? 

Chvíli jsem tu jen tak fungoval, ale brzy mi začalo vadit, jak je to tu uvnitř poskládané. Dřív se stavělo tak, že každá místnost měla svoje dveře. Malá kuchyň, malý obývák, stísněné chodbičky. Chtěl jsem to provzdušnit. Vymyslel jsem si, že vybourám nosnou zeď mezi kuchyní a obývákem a udělám jeden propojený prostor s výhledem na zahradu.

Na to jste si troufl sám?

To ne, na nosnou zeď si fakt netroufnu, nejsem blázen. Našel jsem si projektanta z vedlejšího města, aby mi na to udělal papíry a spočítal, jakou tam musíme dát traverzu. Přijel se podívat, pokýval hlavou a říká mi, ať mu donesu původní plány domu. Prohledal jsem úplně všechno. Půdu, staré skříně po tátovi, šuplíky, kde měl schované účtenky z Jednoty ještě z roku osmdesát, ale plány od domu nikde. Byla tam jen nějaká stará skica rukou, co si otec maloval na čtverečkovaný papír. To ovšem projektantovi nestačilo.

Co následovalo?

Jel jsem rovnou na stavební úřad. Úřady přece mají archivy, tak si to ofotím a bude vyřešeno. Paní úřednice chvíli hledala v takových těch starých papírových složkách. Nakonec přinesla zažloutlé desky, ale v nich bylo v podstatě jen povolení k užívání stavby a plánek situace na pozemku. Žádné řešení místností, žádné řezy, nic. Kde se to za ty roky ztratilo nebo jestli vůbec něco bylo, to už dneska nikdo nezjistí. To ale nebylo to nejhorší.

Jak to myslíte?

Paní úřednice mi suše oznámila, že z toho kouká nepříjemnost. Prý jako současný majitel mám podle zákona povinnost uchovávat dokumentaci, která odpovídá skutečnému provedení domu podle vydaných povolení. A hned mě samozřejmě poučila, jaké za to hrozí sankce. Za nesplnění téhle povinnosti může hrozit pokuta až čtyři sta tisíc korun. Mě v tu chvíli polilo horko. Bydlíte ve svém, platíte daně, o dům se staráte. Netušíte, že vám chybí papír, který se ztratil někdy před třiceti lety, a najednou zjistíte, že vám hrozí tohle. Kdo z normálních lidí čte po večerech stavební zákon?

Pátral jste po tom dál?

Jak jsem dojel domů, sedl jsem k počítači a začal hledat články na internetu. A fakt to tam psali. Že se nedávno horní hranice pokuty zvedla a že se to týká všech vlastníků domů, i těch starých. Byl jsem z toho docela přepadlý. Hned ráno jsem proto volal na ten úřad znova. Narazil jsem na jinou úřednici. Popsal jsem jí situaci a narovinu se zeptal na ty pokuty. A ona mě uklidnila. Vysvětlila mi, že ty statisícové částky se v praxi běžným lidem, kteří chtějí problém řešit, nedávají. Je to zákonný strop. V praxi se k pokutě sahá hlavně tehdy, když vlastník problém neřeší a nereaguje ani na výzvy úřadu.

Jak se to tedy řeší v praxi?

Řekla mi, že mi úřad prostě nařídí pořídit takzvaný pasport stavby. To je zjednodušená dokumentace skutečného stavu. Když s úřadem komunikujete a snažíte se problém napravit, zpravidla se nejdřív řeší doplnění dokumentace, ne pokuta. A to mi pak potvrdil i ten můj projektant.

Co to obnáší, zařídit si pasport stavby? 

V zásadě musíte někoho zaplatit, aby ten váš dům znovu nakreslil tak, jak aktuálně stojí. Domluvil jsem se s tím mým projektantem, že to vezme při jednom. Přijel sem s takovou zajímavou věcí, byl to laserový 3D skener na stativu. Postavil to postupně do každé místnosti, ono se to točilo a za jedno odpoledne měl dům naskenovaný velmi přesně.

Trvalo to papírování dlouho? 

Pasport měl nakreslený asi za tři týdny. Pak jsme to podali na stavební úřad k ověření. Tam to leželo necelý měsíc. Úřad to pak orazítkoval a založil do archivu. Až pak jsme k tomu mohli přidat ten můj nový projekt na vybourání zdi.

Kolik vás to celé stálo? 

Mě to vyšlo zhruba na pětadvacet tisíc, odvíjí se to od velikosti domu. Nejdřív mě naštvalo to zdržení a ta počáteční panika z pokuty. Bral jsem to ale tak, že to prostě musím zaplatit. Dneska jsem za to docela rád. Mám to aspoň v pořádku a na papíře. 

Děkuji za sdílení zkušenosti.  

Také děkuji.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.