HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
OSTATNÍ ▸

Diogenovým syndromem trpí tisíce českých seniorů. Bydlení s nimi je nesnesitelné

Za dveřmi zdánlivě normálního souseda se může dít něco, co by většina z nás asi za normální neoznačila. Diogenův syndrom, označovaný jako syndrom stařeckého chátrání, je komplexní porucha postihující především starší populaci. Tento alarmující stav se vyznačuje extrémním zanedbáváním vlastní osoby, ztrátou zájmu o základní hygienu, hlubokou sociální izolací a patologickým shromažďováním věcí. Přestože název odkazuje na filozofa, který žil v sudu a majetkem pohrdal, nemocní dělají pravý opak a životní prostředí plní k prasknutí.



VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »
i Foto: Jan Dvořák / Midjourney

Tajemství ukryté za zamčenými dveřmi

Jedním z nejzrádnějších aspektů Diogenova syndromu je jeho obrovská nenápadnost. Na první pohled často vůbec nepoznáte, že se děje něco vážného. Senioři trpící tímto problémem se mohou na veřejnosti jevit normálně, obzvláště v počátečních fázích. Nosí přijatelné oblečení a udržují povrchní kontakty. Skutečný problém zůstává bezpečně skrytý za zamčenými dveřmi. Nemocní se postupně stahují do sebe, přestávají zvát rodinu či přátele a osobní prostor si úzkostlivě střeží. K odhalení problému paradoxně dochází až tehdy, když situace přesáhne únosnou mez, zaznamenáte nesnesitelný zápach, nečekaný výskyt škůdců, nebo dojde k havárii vody či požáru.

Předměty, které mají velkou hodnotu

Jádrem problému bývá často chorobné hromadění, odborně nazývané syllogomanie. Nejde o sběratelství mající řád a smysl, nýbrž o kompulzivní a nekontrolovatelné hromadění naprosto čehokoliv. Nemocný má utkvělý pocit, že se daná věc bude hodit, nebo si k ní vytvoří silnou emocionální vazbu. Velmi typickým specifikem tohoto onemocnění je cílené vyhledávání míst, kde lze věci získat zcela zdarma. Tito lidé proto velmi často navštěvují veřejné akce, zejména veletrhy, výstavy nebo dny otevřených dveří. Jejich hlavním cílem není program, ale příležitost donekonečna sbírat reklamní letáky, informační brožury, propagační propisky, plátěné tašky a nejrůznější vzorky. Tyto bezcenné předměty odnášejí domů a ihned vrství na hromady. Postupem času tyto letáky a propagační materiály pohltí obytný prostor natolik, že v bytě zůstanou jen úzké uličky pro základní průchod.

Vana jako odkládací prostor

Typické projevy syndromu nabývají různých, avšak vždy velmi smutných podob. Klasickým příkladem je osamělý senior, jehož malý byt je od podlahy ke stropu zaplněn stohy starých novin, veletržních tiskovin a prázdných plastových obalů. Vana slouží jako další odkládací prostor a sporák nelze použít kvůli obrovskému riziku vznícení papíru. Jiným příkladem je žena, která domů snáší vyhozené věci z kontejnerů s tvrzením, že je brzy opraví nebo někomu daruje. Ve skutečnosti se jí doma vrší pouze zkažené zbytky jídla a rozbité spotřebiče. Často se objevuje i chorobné hromadění zvířat. Senior se ujímá toulavých koček či psů, ale kvůli ztrátě schopnosti péče nakonec žijí zvířata i majitel v naprosto nevyhovujících a nehygienických podmínkách.

Tenká hranice mezi obyčejným nepořádkem a vážným problémem

Máme-li v okolí někoho s podezřením na tento syndrom, je situace nesmírně křehká a složitá. Nejhorší možnou reakcí je neohlášeně přijít s pytli a začít nemocnému hromady násilně vyhazovat. To zaručeně vyvolá obrovskou úzkost, nečekanou agresivitu a trvalé přerušení veškeré důvěry. Je bezpodmínečně nutné postupovat s extrémní empatií a trpělivostí. Zpočátku pomáhá nabízet drobnou pomoc, například s nákupem nebo vynesením jednoho sáčku běžného odpadu, a postupně budovat vztah. Zásadní zásah zvenčí a vyhledání odborné pomoci je však nutné ve chvíli, kdy zanedbávání bezprostředně ohrožuje život seniora nebo okolí. Jde o krizové situace s rizikem požáru, šíření infekce či parazitů, nebo když senior kvůli věcem nemůže využívat toaletu a neteče pitná voda. Tehdy je nezbytné kontaktovat sociální odbor úřadu nebo obvodního lékaře.

Hlavně mi to nevyhazujte

Závěrem připomeňme to nejtěžší na celé diagnóze. Člověk s Diogenovým syndromem si svůj problém absolutně neuvědomuje. Tento chybějící náhled je ústředním bodem nemoci. Sami se necítí špinaví, zápach jim nevadí a hromady bezcenných věcí považují za obrovsky cenný majetek. Často se u nich navíc rozvíjí paranoia a bludný pocit, že je okolí chce okrást. Diogenův syndrom zřídkakdy propuká zcela izolovaně. Bývá nejčastěji spouštěn hlubokým smutkem po ztrátě partnera, nebo doprovází nastupující demenci či vážné poškození mozku. Konečné řešení proto nikdy nespočívá jen v nařízeném úklidu. Aby se zabránilo návratu do starých kolejí, je naprosto nezbytná dlouhodobá psychiatrická a sociální podpora léčící skryté příčiny onemocnění.

P.S. Hledáte inspiraci pro stavbu a bydlení, ale nechcete doma hromadit papírové letáky? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 11. – 19. dubna 2026. Vstupenku lze získat na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

SDÍLET ČLÁNEK

Vydáno dne:
09.04.2026

Photocredit: Jan Dvořák / Midjourney

0