„Dojeli jsme elektromobilem do Chorvatska.“ Martin se rozhodl zveřejnit průběh strastiplné cesty

Vzal jste rodinu a vyrazili jste k moři elektromobilem. Zmínil jste, že vaše cesta vlastně začala u sousedských vtipů a sázek. Jaké to proběhlo? Dojeli jste?

(smích) Víte, když jsme ve čtvrtek v sedm ráno vyjížděli z Českých Budějovic a do toho začalo pršet, blesklo mi hlavou, jestli ti sousedi přece jen neměli pravdu. Všichni se mi totiž před odjezdem smáli. Říkali: „Počkej, až s tím budeš chtít jet do Chorvatska, uvidíš, jak dopadneš.“ My jsme přitom v Chorvatsku nikdy předtím nebyli. Zřejmě jsme byli jedni z posledních Čechů, kteří tuhle zemi neznali. Takže to byl takový krok do neznáma se vším všudy.

Rozumím, že tam musela být jistá nervozita. Zvlášť když se jedná o elektromobil, a pokud vím, nebyl to žádný nový model s dlouhým dojezdem?

Není to nové auto, je to pár let stará ojetina. Pořizovali jsme ho před rokem. Baterie je sice v dobrém stavu, ale cenově a parametry se to auto dá srovnat s běžnou ojetou Octavií. Nevěděl jsem, co od toho na tak dlouhé trase čekat, zvlášť když s jízdou se spalovacím motorem do Chorvatska nemám žádné srovnání. Neměl jsem ponětí, jak to bude probíhat.

Kam jste měli namířeno a jaké byly prvotní odhady před cestou?

Vybrali jsme si kemp u Rijeky, protože to není tak daleko, z Budějovic je to zhruba 660 kilometrů. Než jsme vyjeli, zkoušel jsem si trasu plánovat. Google mapy mi ukazovaly, že samotná jízda bude trvat 7 a půl hodiny, což by znamenalo příjezd kolem půl třetí odpoledne. Aplikace přímo v autě, která už počítá i s nabíjením, odhadovala 8 hodin. Ten rozdíl byl jen půl hodiny, což se mi zdálo málo.

Zmínil jste déšť a pochybnosti. Jak tedy probíhala samotná cesta přes Rakousko?

Počasí nám opravdu nepřálo, v podstatě celou cestu přes Rakousko pršelo. Cesta ale plynula a navigace nám naplánovala zastávky zhruba na třetiny. První nabíjení nás čekalo v rakouském městě Kalwang. Když jsme tam přijeli, pořád drobně pršelo. Aplikace mi hlásila, že stačí nabíjet jen 10 minut, což mě překvapilo. Nakonec jsme se tam zdrželi déle, asi 20 minut.

Proč jste se zdrželi? Nastaly u stojanu nějaké komplikace?

Ne, spíš šlo o lidské potřeby. Byla tam taková menší budka s občerstvením, tak jsme si s manželkou a dcerou dali kávu a došli si na záchod. Než jsme to v tom dešti vyřídili, uběhlo dvacet minut. Mimochodem, nabíjení tam stojí v přepočtu asi 9 korun za kilowatthodinu, což je podobná cena, jakou platíme u nás.

Pokračovali jste dál směrem na Slovinsko?

Ano, druhé nabíjení bylo naplánované u Mariboru, blízko slovinských hranic. Tady jsme strávili podstatně víc času, stáli jsme tam 40 minut. Ale bylo to cílené. Věděli jsme, že je tam McDonald, takže jsme pauzu využili na jídlo. Zatímco se auto nabíjelo, my jsme se najedli. Cenově to vyšlo opět stejně, kolem 9 korun za kilowatt.

To zní zatím jako docela běžná cesta. Ale vy jste říkal, že jste dorazili do cíle později, než ukazovala původní navigace. Znamená to, že se ukázal nějaký problém těsně před cílem?

Záleží, jak se to vezme. Původně jsme měli jet rovnou do kempu, ale uvědomil jsem si jednu věc. Kdybychom tam dorazili rovnou z Mariboru, měli bychom v baterii jen asi 10 procent energie. Kdybychom potřebovali z kempu někam přejet, nebo pak vyrazit na cestu zpět, bylo by to málo. Takže jsme těsně před cílem museli udělat ještě třetí, neplánovanou zastávku ve městě Kastav, což je kousek od Rijeky. Tam jsme auto trochu dobili, abychom měli rezervu na další dny.

A jaký byl tedy konečný výsledek? Kdy jste dorazili a jak to hodnotíte? Kdo měl nakonec pravdu, vy, nebo vaši sousedé?

Přijeli jsme do kempu v 15:40. Celé to trvalo 8 hodin a 40 minut. Když si to zpětně rozeberu, byl jsem překvapený. Původní odhad auta byl 8 hodin. Dostat se z Budějovic do Rijeky v tomto čase mi nepřijde taková hrůza. Když nad tím přemýšlím, se spalovacím autem bychom museli dělat pauzy na jídlo a záchod stejně, jet přes sedm hodin v kuse ve třech lidech nelze. Takže čas strávený na nabíječkách jsme využili k tomu, co bychom beztak dělali.

Vyplatilo se to i finančně?

Při mojí spotřebě, která se drží kolem 16 kWh na 100, nás jedna cesta stála zhruba tisícovku. Takže tam i zpět za dva tisíce pro celou rodinu. Nabíječky byly dostupné, dobře vybavené a nikde nebyly žádné fronty. Takže když se mě teď někdo zeptá, jestli se dá dojet elektromobilem do Chorvatska, můžu s klidem říct, že ano a probíhá to docela běžně. Očekávání mých kamarádů se zkrátka nepotvrdila.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.