Domovní automatizaci by si Jan po pětileté zkušenosti znovu nepořídil. „Máme s tím víc problémů než užitku,“ přiznává

Co byl vůbec hlavní impuls, který vás přivedl k myšlence kompletně zautomatizovat dům?

Jan: Asi kombinace nadšení z technologií a pocitu, že když už člověk staví nebo rekonstruuje, má šanci udělat věci „správně“. V práci vyvíjím software, takže jsem chtěl mít doma něco, co funguje moderně a chytře. Líbila se mi představa, že se dům sám přizpůsobí našemu rytmu, že ušetří energie, že odpadne spousta drobných úkonů jako zhasínání, větrání, hlídání teploty. A v neposlední řadě jsem tomu prostě trochu propadl jako hobby.

Když jste systém později odladil, jaké byly první dojmy?

Jan: První týdny to bylo fantastické. Otevřel jsem dveře, světlo se pozvolna rozsvítilo. Teplota byla na stupeň přesně. Žaluzie si žily vlastním rozumným životem. Na mobilu jsem měl přehled o tom, jestli jsou děti doma, jestli někde nezůstalo otevřené okno. Pak jsem si postavil vlastní dashboardy, přehledy spotřeby, grafy. Pro technika absolutní sen. A objektivně vzato byly tam opravu chvíle, kdy to fungovalo dokonale a já jsem si říkal, že takhle by měl fungovat moderní dům.

Zní to jako výhra. Kdy se to začalo lámat?

Jan: Když opadlo nadšení a přišel běžný provoz. To je moment, kdy automatizace ukáže svoje slabiny. Stačí, aby jeden výrobce změnil specifikaci API, aby aktualizace v Home Assistantu něco přepsala, aby router přidělil jinou IP, nebo aby baterka v senzoru odešla o měsíc dřív, než jste čekal. Najednou máte doma logickou pavučinu a když se přetrhne jedna nit, začne se to hroutit. A hroutí se to vždycky v nejméně vhodnou chvíli.

Máte nějaké konkrétní příklady?

Jan: Těch je tolik, že bych mohl napsat román. Jednou se zasekl server a světla nešla vypnout. Jindy se kvůli špatné aktualizaci spouštěly žaluzie podle úplně jiných pravidel než dřív, takže děti chodily do pokoje a ptaly se, proč jim to stmívá. Výpadek internetu způsobil, že ztratila logiku část zámků a bylo potřeba obejít dům, abych zjistil, co funguje a co ne. A hlasová asistentka byla kapitolou sama pro sebe, děti na ni křičely, manželka ji ignorovala a já jsem musel vysvětlovat, že to není pokažené, jen špatně rozumí.

Jak to zvládala vaše rodina?

Jan: Byl to boj. Děti vlastně chtěly jednoduchost. Ony nepotřebují, aby se světlo rozsvěcovalo na základě složité logiky okolo přítomnosti, času a intenzity venkovního světla. Chtějí mačkat vypínač. A manželka už úplně, pro ni byl dům složitý, ne intuitivní. Vysvětloval jsem jí, že vypínač nesmí vypnout napájení chytrého světla, protože pak přestane fungovat systém. A to prostě doma nechcete říkat. Když se vám rodina ptá, proč je vypínač na zdi, když se na něj nemá mačka, začne být jasné, že jste to přehnal.

Takže to způsobovalo nějaké napětí?

Jan: Velký. Nejdřív takový ten technický stres, když vám něco nejde, chcete to opravit. Pak se vám přestane líbit, že dům si občas žije vlastním životem. A nakonec rodinný život to moc nepodpořilo. A když mi manželka říkala, že by radši normální hlavici na topení, pochopil jsem, že automatizace přestává být vždy ideální cestou a začíná být zdrojem napětí.

Vy jste ale zmínil, že tam jsou i dobré stránky.

Jan: Určitě. Energetické úspory byly opravdu znatelné. V létě se dům automaticky stínil a klimatizace jela méně. Na zimu jsem měl poctivě optimalizované topení podle přítomnosti a grafů spotřeby. A taky bezpečnost, notifikace při neobvyklé aktivitě, možnost podívat se na kameru, když jsme nebyli doma. Když to teda funguje. To byly momenty, kdy jsem si říkal, že to má smysl. A ještě jedna věc, bavilo mě to tvořit. Učil jsem se nové věci, psal skripty, napojoval systémy. Kdybych byl sám, bez rodiny, možná bych si to chválil dodnes.

Změnil se váš vztah k technologiím?

Jan: Ano, dost zásadně. Zjistil jsem, že technologie, které mají nenápadně pomáhat, se často naopak stanou dominantní součástí domu. A že někdy méně znamená víc. Dům má být místo klidu, ne další projekt. Někdy jsem měl chuť celý systém vypnout, otevřít okno ručně a světlo rozsvítit vypínačem. A to jsem si dřív neuměl ani představit.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

„Spolehlivý ultralehký stan dnes pořídíte za zlomek ceny,“ radí zkušený cestovatel

A když se vrátíme k zpět do dnešní doby, kdybyste se měl znovu rozhodnout?

Jan: Dnes už bych to neudělal. Minimálně ne v takovém rozsahu. Možná pár vybraných funkcí, které skutečně dávají smysl, třeba monitoring energie, jednoduché ovládání světel, ale všechno tak, aby fungovalo i úplně offline a manuálně. Kompletní automatizace domu, tak jak jsem ji udělal já, byla fascinující zkušenost, ale taky pěkná pitomost. Život doma se má zjednodušovat, ne komplikovat. Teď už vím, že automatizace je super sluha, ale hrozně špatný pán. A kdybych měl začít znovu, raději postavím dům, který funguje hlavně sám o sobě, bez toho, aby ho musel řídit počítač.

P.S. Vybavujete interiér ve Vašem domě či bytě? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.