Dovolená za socialismu zachycená na fotografiích. Připomeňte si Jugošku, ROH i výjezdní doložky

Tetris v kufru Škodovky

Dnešní dovolená často začíná i končí několika kliknutími na obrazovce telefonu, po kterých už stačí jen nasednout do letadla. Za minulého režimu ale letní odpočinek představoval docela jinou disciplínu. Přípravy na cestu znamenaly promyšlenou logistickou operaci, protože na místě se už často nedalo spoléhat na snadný nákup všeho potřebného. Samotné balení těsně před odjezdem pak připomínalo mistrovství v prostorovém plánování. Do útrob rodinné Škodovky, Trabantu nebo Lady se musela naskládat celá posádka, kempingové vybavení, oblečení a pro jistotu i sada náhradních dílů k vozu. Střešní nosiče, kterým se láskyplně říkalo zahrádky, mizely pod hromadou stanů a skládacích židliček. Výraznou položku zabíraly také zásoby jídla. Přes všechna omezení a uzavřené hranice se lidé dokázali na prázdniny upřímně těšit a vytěžili z dostupných možností maximum.

Odborářský ráj s budíčkem

Kdo chtěl strávit volno bez starostí o vaření a s příznivějším rozpočtem, usiloval o poukaz na rekreaci ROH (Revolučního odborového hnutí). Získat pobyt v podnikovém zařízení často znamenalo čekat v pořadníku a splnit podmínky stanovené odbory. Úspěšní žadatelé pak s rodinou odjeli do hor nebo k přehradě, kde na ně čekal pečlivě naplánovaný režim. Dny v zotavovnách měly svá neměnná pravidla, která často začínala hromadnou ranní rozcvičkou a pokračovala stravováním ve velkých jídelnách. K obědu se podávala klasická česká jídla jako rajská omáčka nebo knedlo vepřo zelo, večery patřily organizované zábavě, seznamovacím večírkům a zpěvu. Soukromí se na těchto pobytech příliš nenosilo, lidé trávili většinu času společně v kolektivu. Na druhou stranu si rodiče skutečně odpočinuli od každodenního kolotoče a děti si rychle našly nové kamarády.

Národ chalupářů a kutilů

Zcela jiný typ odpočinku nabízely vlastní chaty a chalupy, kam se lidé uchylovali před městským ruchem. Tento český fenomén fungoval jako spolehlivý únik, kde platila trochu jiná, volnější pravidla. Pátky odpoledne se silnice pravidelně plnily auty mířícími do venkovských osad, kde rodiny nacházely svůj kousek klidu. Na vlastním pozemku se naplno probouzela pověstná kutilská tvořivost. Stavební materiál býval nedostatkovým zbožím, údržba a zvelebování nemovitostí tak vyžadovaly notnou dávku improvizace, výměnných obchodů a svépomoci. Celé rodiny trávily letní dny prací na zahrádce, sbíráním hub v přilehlých lesích a drobnými opravami. Večer se u ohně opékaly špekáčky, sousedé se scházeli na kus řeči a vznikaly komunity, které si vzájemně pomáhaly. Chataření se tak zkrátka stalo stylem života.

Ešus, stan a paštika

Kdo neměl chalupu ani podnikový poukaz, naložil plátěný stan a vyrazil k některé z českých vodních nádrží. Břehy Lipna, Máchova jezera, Slap nebo Vranovské přehrady zaplnily rozsáhlé autokempy a stanová tábořiště. Tento typ rekreace patřil k těm nejlevnějším, vyžadoval ale ochotu slevit z běžného pohodlí. Dny se točily kolem koupání a slunění na nafukovacích lehátkách. Stravování probíhalo v polních podmínkách, kuchařským centrem byl propanbutanový nebo lihový vařič. Z kufru auta se postupně vytahovaly paštiky, lančmíty, zavařeniny a instantní polévky. Teplé jídlo servírované do otlučených hliníkových ešusů chutnalo venku překvapivě dobře.

Sen jménem Jugoška

Skutečným ztělesněním letního snu pak byla cesta k Jaderskému moři. Jugoslávie představovala pro mnohé jediný dosažitelný dotek s cizokrajným světem, ovšem předcházely mu únavné byrokratické překážky. Vyřízení výjezdní doložky a devizového příslibu znamenalo projít zdlouhavou administrativou. Samotná cesta autem přes Maďarsko bývala zdlouhavá, rodiny často stály v kolonách a posádky musely být plně soběstačné. Vzhledem k přísně omezenému přídělu deviz se k moři vezly bedny vlastního jídla, aby se ušetřilo. V autech nesměly chybět zavařené sklenice s masem, konzervy, tvrdé salámy a usmažené řízky. Stanování v borovicových hájích blízko pláže sice nenabízelo přepych hotelů, ale vůně slané vody a cvrkot cikád vše vynahradily. Možnost koupit si tamní džíny nebo desky už byla jen hezkým bonusem.

Analogová nostalgie

Při pohledu zpět na letní měsíce této éry se vybavují pocity z pomaleji plynoucího času a úplně jiné formy komunikace. Lidé trávili dny bez moderních technologií, díky čemuž se snáze odpojili od běžných povinností a víceméně jedinou spojnicí s domovem zůstávala papírová pohlednice. Zážitky z cest se zachycovaly kinofilmy a na výsledek z fotografické komory se často čekalo až do podzimu. Lidská paměť má však milosrdnou tendenci filtrovat nepříjemné zážitky a uchovávat převážně vzpomínky na slunečné dny prožité u vody. Retrospektivní optimismus by proto neměl zakrýt odvrácenou stranu tehdejšího cestování. Za zdánlivou prázdninovou pohodou stála realita uzavřených hranic, šedivá uniformita a často i ponižující procesy na úřadech. Letní únik byl sice vítaným ventilem, ale každý návrat z kempu či od moře znamenal návrat do reality nesvobodného světa, kde i ten nejhezčí zážitek končil u hraniční závory.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.