Drahé lícové obklady vysají peněženku. Luxusní cihlovou stěnu si kutilové dělají sami z obyčejné sádry a pásky

Dřina při klasickém postupu

Když toužíte po cihlové zdi v běžném bytě (například v paneláku), stojíte před obrovským logistickým problémem. Skutečné cihlové pásky jsou nesmírně těžké a stěnu před jejich lepením musíte perfektně napenetrovat, aby se pod tou ohromnou vahou nezřítily. K tomu potřebujete kbelíky speciálního flexibilního lepidla, drahé spárovací hmoty, úhlovou brusku na řezání rohů a spoustu trpělivosti, protože udržet u desítek těžkých pásků absolutní rovinu dokáže jen profík.

Často to skončí obyčejnou fototapetou

Výsledek je tak časově a finančně natolik náročný, že většina lidí nakonec zklamaně sáhne po levné fototapetě s potiskem cihel, která ovšem z metru působí plochým, laciným a kýčovitým dojmem. Existuje ale ještě jedna cesta. Optický klam, který má 3D strukturu, je lehký jako pírko a téměř nic nestojí.

Kouzlo z obyčejné sádry a malířské pásky

Tajemstvím této metody je využití materiálu, který běžně slouží jen na začišťování děr. Postačí vám pytel obyčejné sádrové omítky (nebo sádrové stěrky) za pár stovek a pár rolí tenké malířské papírové lepicí pásky (tzv. krepovky, ideálně o šířce kolem 1 až 1,5 centimetru, což bude představovat budoucí „spáru“). Zeď, kterou chcete přeměnit v cihlovou krásku, si musíte „vymaskovat“. Papírovou pásku lepíte v dlouhých vodorovných pruzích přes celou stěnu v rozestupech, které odpovídají výšce cihly (zhruba 6–7 cm). Následně z krátkých kousků pásky vytvoříte svislé spáry, vždy posunuté o polovinu cihly (tzv. klasická cihlová vazba). Za chvíli máte na zdi nalepenou obrovskou čtvercovou mřížku. A tam, kde je nalepená páska, tam bude v budoucnu prázdná omítka (spára).

Nanést, nedbat na krásu a rychle strhnout

Pak už jen rozmícháte sádrovou omítku do podoby hustší kaše a nanesete ji zednickým hladítkem přímo přes nalepenou pásku na celou zeď, zhruba ve vrstvě 3 až 5 milimetrů. Tady platí neobvyklé pravidlo, že čím víc budete práci „flákat“, tím reálnější výsledek bude. Skutečná stará cihla totiž není hladká jako sklo. Tahy hladítkem, hrudky nebo lehce nedokonalý povrch vytvoří autentický vzhled starého potrhaného a omšelého zdiva. Někdo dokonce do ještě mokré sádry lehce tiskne hrubou houbu na nádobí, aby vytvořil dokonalou pórovitou strukturu pálené hlíny.

Zásadní moment pak přichází vzápětí. Ještě za mokra (nebo jakmile začne sádra jen velmi lehce „zavadat“) opatrně uchopíte konce pásek a pomalu, ale plynule je ze zdi strhnete. Stržená páska s sebou vezme omítku a odhalí čistý původní podklad zdi. Ponechá na zdi vystouplé obdélníky omítky, které mají lehce potrhané hrany, zkrátka dokonalou iluzi plastických cihel.

Správné načasování je však klíčové

Jakkoliv tento postup zní triviálně, nesmíte podlehnout iluzi, že nemůžete nic pokazit. Úspěch stojí a padá na jediném, absolutně kritickém bodu a to na načasování strhávání pásek. Sádra (zejména ta klasická) tuhne velmi rychle a neodpouští otálení. Pokud nanesete stěrku na plochu tří metrů čtverečních a pak si půjdete uvařit kávu, máte zaděláno na katastrofu. Jestliže sádra přes pásku ztvrdne „na kámen“, při pokusu o její stržení už neodloupnete čistou spáru. Spolu s páskou vytrhnete i celé obří kusy vaší nové 3D „cihly“, vzniknou zubaté krátery a zeď budete muset složitě oškrabávat a vyhazovat.

Naopak, pokud strhnete pásku příliš brzy, kdy je sádra ještě vyloženě tekutá, okraje budoucí cihly se slijí dolů, zatečou do spáry a požadovaná hloubka se vytratí. Proto si nejprve celou fintu vyzkoušejte na malém metrovém kousku v rohu (nebo na kusu sádrokartonu v garáži), abyste přesně odhadli tu správnou „fázi tuhnutí“ vaší konkrétní směsi. Je to trochu o citu, a pokud pracujete na velké zdi, je nutné to dělat po menších úsecích (nalepit pruh, natáhnout sádru, strhnout a pokračovat dál).

Stojí to pár korun a bude se na to ptát každá návštěva

Po dokonalém proschnutí (do druhého dne) celý povrch jednoduše přemalujete válečkem. Pokud použijete bílou barvu, vznikne ikonický, čistý skandinávský styl plný stínů a 3D textury. Kdo má raději klasiku, může cihly natupovat červenohnědými odstíny k nerozeznání od těch ze staré továrny. Za cenu jednoho pytle obyčejné sádry a hrsti lepicí pásky vytvoříte v obýváku úchvatnou stěnu, u které se každá návštěva musí zastavit a sáhnout si na ni prstem, aby se přesvědčila, zda je to skutečné, nebo jen klam. Vaše peněženka přitom nepozná rozdíl a ušetřené desetitisíce za lícové obklady můžete klidně investovat do nové pohodlné pohovky.

P.S. Vybavujete interiér ve Vašem domě či bytě? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.