Drahou elektřinu a plyn mají lidé často dobrovolně. Důvodem je lenost i nezájem

Stát, který se nepostaral a nezařídil

Vývoj na trhu s elektřinou a plynem je velmi dynamický. V posledních několika letech jsme byli svědky prudkého růstu cen, přechodu na nové zdroje a dodavatele (zejména co se plynu týče), i následné opětovné stabilizování cen. Situaci však bohužel využili někteří dodavatelé, kteří sice dokázali rychle reagovat na růst cen, avšak o to pomaleji pak na jejich následný pokles. A protože o cenách pro koncové odběratele, tedy domácnosti, dnes už nerozhoduje stát, ale právě tito dodavatelé, mnoha lidem zůstaly ceny na poměrně vysoké úrovni. Místo, aby svou zlost otočili směrem k dodavateli, který je bere na hůl, začali nadávat na stát. Proč? Jednoduše proto, že jim někdo řekl, že za ceny energií může stát.

Jeden platí 10 Kč, jiný platí 4 Kč

A tak žijeme v zemi, kdy jeden platí za totéž i více než dvakrát tolik, než druhý. A to jen proto, že ten první nadává na stát a ten druhý se obrátil na svého dodavatele. Řekl si o slevu a nebo odešel k jinému. Ve většině případů stačí pouze pomocí srovnávače nalézt jinou odpovídající nabídku s lepší cenou a s touto nabídkou konfrontovat svého současného dodavatele. Ten buď vyhoví a dorovná, nebo nevyhoví a pro nás není nic jednoduššího než přejít. Jak moc jednoduché to je, dokládají právě lidé, jež této možnosti pravidelně využívají. Pro dodavatele je odběratel velmi důležitý a pokud se rozhodneme přejít k jinému, velmi rád za nás vyřeší všechny potřebné formality. Stačí si tedy vybrat nejlepšího dodavatele, zadat si u něj přechod a vše ostatní už vyřeší za nás, bez jakéhokoli úsilí. Takřka na jedno kliknutí z tepla domova, u kávy. Přesto je takový krok nad síly mnohých, kteří raději vyzývají stát, aby jim ceny elektřiny a plynu dotoval. Bude nám pak líp? Dodavatelům elektřiny zcela jistě ano. Odběratelům asi těžko.

Všichni si to vzájemně zaplatíme a bude nám krásně

A tak se začínají objevovat nápady ve stylu, že část nákladů za elektřinu převezme na svá bedra stát. Co to znamená? Znamená to, že danou část nebude platit odběratel přímo v ceně každé kWh, ale budeme se na to skládat všichni ze svých peněz formou společné kasy, přičemž po cestě se ještě spálí další režijní náklady. Dodavatelé přestanou být pod tlakem odběratelů, kteří si říkají o lepší cenu a bude se jim "lépe dýchat", protože slevu za ně zajistil stát a oni už nemusí. Jinými slovy, budou mít prostor pro lepší marže a lepší zisky. Tak jako tomu bylo skoro vždy, když se začalo něco dotovat, vydělá na tom vykutálený prodejce, tedy dodavatel. Nejinak tomu bylo i s tepelnými čerpadly či fotovoltaikou. V dobách, kdy probíhaly masivní dotace na tato zařízení, vystoupala jejich cena prudce nahoru a to až o částku ve výši právě oné dotace. Prodejci věděli, že stát jim dělá reklamu na jejich produkt právě tím, že na něj vypsal dotace a lidé mají strach, že by o něco přišli, tak nakupují jako smyslu zbavení. Prodejci si tak mohli náležitě nadsadit cenu a vytěžit z příležitosti co to jen šlo. Nyní budeme nepřímo přisypávat peníze dodavatelům energií.

Kam se poděl zdravý rozum?

Lidé, kteří nejvíc nadávají na drahotu a obvykle žijí v pocitu chudoby a spálené země, se ve skutečnosti paradoxně chovají jako novodobá šlechta. Protože kdo jiný si může dovolit neřešit, kolik co stojí a nakupovat něco tak důležitého jako je elektřina a plyn od předraženého dodavatele, i když to může mít jinde za polovinu? Na jednu stranu sledovat, jak dobře se máme a do jakého blahobytu jsme se propracovali. Na druhou stranu čím menší zájem a aktivita bude na straně zákazníka, tím menší bude i vývoj v právě jeho prospěch.

P.S. Zajímá Vás, zda má cenu pořizovat fotovoltaickou elektrárnu? Za jak dlouho se zaplatí? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.