Důchodci se přestěhovali na chatu a byt nechali mladým. Všem je líp

Žijete tu s manželkou trvale už tři roky, což je u mnoha Pražanů možná sen, který se jen bojí zrealizovat. Kdy a jak vlastně padlo definitivní rozhodnutí opustit byt ve městě?

Zpětně musím říct, že to bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsme mohli udělat, a doporučoval bych ho každému v podobné situaci. V podstatě to začalo kvůli našemu synovi a jeho manželce. Snažili se asi dva roky najít v Praze nebo okolí vlastní bydlení, ale ceny jsou tam strašně vysoké. I dál za Prahou to sice bylo levnější, ale zase by trávili hodiny dojížděním do města za prací, což nedávalo smysl. Žili v poměrně drahém podnájmu, zatímco my s manželkou jsme bydleli v našem vlastním, velkém bytě, kde syn vyrůstal. Když se jim dlouho nedařilo nic najít, napadlo nás, že bychom se mohli přesunout sem, na naši chatu kousek za Prahou.

Chatu jste ale dříve využívali jen na víkendy, je to tak? Napadlo vás někdy předtím, že by to mohl být váš plnohodnotný domov?

Ano, jezdili jsme sem už od doby, kdy byl syn malý, vždycky jsme to tu měli rádi. Nikdy nás ale nenapadlo, že by se tu dalo žít natrvalo. Když jsme to ale probrali se synem, dávalo to smysl. Spousta lidí má chaty, kam jezdí třeba jen na dva dny za čtrnáct dnů, a zbytek času jsou ty nemovitosti prázdné a nevyužité. To je obrovské mrhání potenciálem. Dnes, po třech zimách, které jsme tu strávili, můžu s klidem říct, že je to naprostá paráda.

Často se lidé obávají zimních měsíců na chatě. Jak jste chalupu připravili na celoroční provoz a jak to bylo finančně náročné?

Původní chata byla špatně zaizolovaná, a navíc tu chyběla pitná voda, tu jsme si sem dříve museli vozit. Dešťovky bylo vždycky dost, ale to na trvalé bydlení nestačí. Nechali jsme tedy obytnou část chaty zaizolovat a vyvrtat studnu. Každá z těchto investic vyšla na nižší stovky tisíc korun. K tomu jsme udělali rekonstrukci interiéru, aby se tu bydlelo trochu k světu. Veškeré tyto náklady na vylepšení chaty zaplatil syn. Byla to součást naší dohody, my jsme mu přenechali byt a on nám zafinancoval komfortní bydlení tady. Pro něj to byly vlastně malé peníze ve srovnání s tím, jakou hypotéku by si musel brát na vlastní bydlení. Teď je bez dluhů, pracuje na sebe a byt, který jim jednou stejně spadne do klína v rámci dědictví, může využívat už teď. My máme vyřešené bydlení a všem se nám zlepšila kvalita života.

Zmínil jste vodu a izolaci, jak je to tu ale s vytápěním a odpady?

Odjakživa tu byla kamna na dřevo a tím také primárně topíme. Dřevo je levné, a jelikož je domek malý a teď už i dobře zaizolovaný, stojí nás topení paradoxně méně než dříve v pražském bytě. Syn nám sem navíc pořídil chytré elektrické přímotopy, které se dají ovládat na dálku přes mobil. Ty používáme k temperování, když jsme pryč, nebo abychom přijeli do vyhřátého. Co se týče odpadů, máme tu klasickou jímku. Stačí, když dvakrát za rok přijede cisterna, vysaje to a odveze. Není to nic složitého a nestojí to moc peněz. Oni mají docela dlouhou tu hadici tak dosáhnou od cesty. Jediný větší výdaj, který na elektroměru pozoruji, je elektřina za motor čerpadla ve studni, protože vodou se tady moc nežinýrujeme, ale jinak jsou naše provozní náklady takřka nulové.

Není vám tu, když to srovnáte s tím velkým bytem, trochu těsno?

Kamarádi si klepali na čelo a říkali, že se budeme chtít vrátit do města. Dnes už víme, že to pravda není a město nám nechybí. Lidé, kteří žijí ve velkých dvougeneračních rodinných domech, odkud jim už odešly děti, nám někdy říkají, že je to tu praštěně malé. Je v tom ale obrovský paradox. Jim tam leží spousta nevyužitého prostoru ladem, musí ho vytápět, uklízet a starat se o něj. My tu máme prostoru tak akorát pro sebe, přesně tolik, kolik potřebujeme. Výsledný pocit je podobný jako v bytě, ale s tou obrovskou výhodou, že k tomu máme vlastní zahradu.

Jak se tu žije přes den? Nechybí vám městský ruch a společenský život?

Žijeme tu víc společensky než v paneláku. Skamarádili jsme se s místními a s lidmi, kteří sem jezdí. Potkáváme se tu na denní bázi, musíme spolu fungovat, občas zajdeme na pivko nebo spolu něco ukutíme. Máme elektrokolo, na kterém si do hospody rád zajedu, i když to samozřejmě znamená, že si nemůžu dát alkohol (smích). Ale je to skvělý způsob přepravy. Jinak auto máme, ale nepotřebujeme ho denně. Práci a stres z města jsme nechali za sebou. Trávíme hodně času péčí o zahradu, manželka pěstuje zeleninu, jsou tu staré ovocné stromy, takže jsme částečně soběstační. V létě je tu navíc příjemně, protože jsme v lese, takže tu nejsou taková úmorná vedra jako na rozpálených chodnících ve městě. V zimě občas odházím sníh a pozoruju ve sněhu stopy koček a zvířat, což je celkem zábava.

Zmínil jste, že auto používáte spíše občasně. Jak to máte s cestováním? Jste tu vlastně pořád?

Cestování je naše vášeň. Za komunistů jsme se dostali maximálně do Jugoslávie, ale po pádu železné opony jsme to chtěli dohnat a procestovali jsme svět od Austrálie přes Asii až po Ameriku. A baví nás to dodnes. V létě jezdíme na sever na ryby do Norska, Dánska, Švédska nebo do severního Polska. V zimě zase utíkáme za teplem na jih, do Řecka nebo do Itálie. Do roka jsme pryč i několik měsíců. Manželka se původně bála, že se na chatě nedá formálně trvale bydlet, ale tím, že tak často cestujeme, trávíme spoustu času jinde, takže to tu vlastně nevyužíváme permanentně a tak je vše v cajku. Když jsme pryč, syn s manželkou se nám o chatu i zahradu starají, zalijí, co je potřeba, a zkontrolují to tu. Je to perfektní spolupráce.

To zní jako ideální penze. Máte do budoucna ještě nějaké plány, jak si bydlení zde vylepšit?

Příští rok bychom chtěli postavit zastřešenou pergolu vzadu za chatou, takovou venkovní kuchyň. To nám tu zatím chybí, abychom mohli být venku, i když prší nebo pálí ostré slunce. Dále přemýšlíme o peletových kamnech. Sice by to topení bylo o něco dražší než klasické dřevo, které nám vozí na korbě, ale bylo by to úplně bez práce. Musíme myslet na to, že síly budou ubývat. A co by se nám opravdu hodně líbilo, je pořídit si nějaký levnější, ojetý elektromobil a na střechu dát fotovoltaiku. Vyráběli bychom si vlastní elektřinu, jezdili v podstatě zadarmo a bylo by to i ekologičtější. Akorát na to nemáme peníze (smích). Takže to nechám asi až příští generaci.

Díky moc za váš čas a že jste se podělil o inspirativní životní zkušenosti.

Nemáte vůbec zač.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.