„Do baráku jsem vrazil miliony korun a roky dřiny.“ Při rozvodu Vít zjistil, že mu z domu nepatří ani metr

Víte, vy jste se prý před nedávnem stěhoval. Jak se vám bydlí v novém?

Zvykám si. Musel jsem opustit dům kousek za Táborem a pronajal jsem si menší byt přímo ve městě. Nemám zahradu, přes tenké zdi slyším sousedy a po těch patnácti letech na vesnici je to celkem nezvyk. Nic jiného mi ale nezbylo.

Rozvádíte se?

Ano, po necelých dvaceti letech manželství. A není to zrovna klidný rozchod u jednoho stolu s kávou, spíš naopak. Řešíme to přes právníky a je to celkem vyčerpávající. Jde totiž o majetek.

Co přesně myslíte? Většinou se majetek dělí na dvě poloviny...

Taky jsem si to maloval takhle jednoduše. Když jsme se brali, byli jsme mladí a neměli jsme skoro nic. Pak se někdy před patnácti lety naskytla možnost získat starší dům od jejích rodičů. Dohodli se tehdy, že jí ho darují. Já jsem souhlasil, byli jsme přece rodina. Tehdy měl ten dům hodnotu něco málo přes tři miliony korun.

Nevadilo vám tehdy, že dům rodiče napsali jen na vaši ženu?

Vůbec. Byli jsme už nějakou dobu manželé. Bral jsem to tak, že co získáme za trvání manželství, je automaticky naše společné bydlení, naše společné jmění. Nepřemýšlel jsem jako právník. Věřil jsem, že spolu budeme navždy. Manželka zkrátka přinesla nemovitost a já to vnímal tak, že můj úkol je do toho narvat peníze a udělat z toho pořádný domov pro nás a pro naše děti. Podnikal jsem, docela se mi dařilo a vydělával jsem víc než ona. Přišlo mi to jako férové rozdělení rolí. Ona dostala dům, já do něj vložím finance a práci.

Jak rozsáhlá ta rekonstrukce byla?

Dělalo se skoro všechno. Nová střecha, zateplení, rozvody vody a elektřiny, topení, pak podlahy a nová koupelna s kuchyní. Zahučelo do toho zhruba dva a půl milionu korun. Postupně, rok za rokem. Nebyli jsme chudí, ale milionáři jsme taky nebyli, abychom si na všechno najímali drahé stavební firmy. Takže materiál se platil z mých výdělků a práci jsme dělali z velké části sami. Každý víkend v montérkách. Míchal jsem maltu, tahal kabely, brousil trámy. Místo abych jel s dětmi na výlet, klečel jsem o víkendu na podlaze a natahoval trubky.

Kdy jste tedy zjistil, že na dům nemáte žádný nárok?

Až ve chvíli, kdy mi přišel návrh na majetkové vyrovnání od jejího advokáta. Stálo tam černé na bílém, že dům patří výlučně jí a není vůbec součástí společného jmění manželů. Nejdřív jsem si myslel, že je to omyl. Pak mi můj vlastní právník vysvětlil, že dary i během manželství spadají do výlučného majetku obdarovaného. Takže já v tom domě vlastně celou dobu žil jen jako host. Nepatří mi z něj ani klika u dveří.

Ale ten dům přece za ty roky musel získat na hodnotě i díky vašim investicím. To se nijak nepočítá?

Získal, a dost podstatně. Dneska, po té naší rekonstrukci a celkovém růstu trhu, má podle odhadů přes deset milionů. Já jí ten dům zhodnotil a udělal z něj moderní bydlení. Bral jsem jako hotovou věc, že si ten rozdíl nějak rozdělíme. Že mám nárok buď na půlku domu, nebo alespoň na polovinu toho, o co cena narostla. Nebo že se mi aspoň vrátí to, co jsem do toho ze svého podnikání dal.

A není to tak? Máte přece v ruce doklady za stavební materiál a řemeslníky.

Právně to funguje jinak. Advokát mi vysvětlil, že nemám automaticky nárok na podíl z toho, jak moc cena nemovitosti stoupla. Mám nárok žádat o to, aby se při rozdělování majetku zohlednilo, co se ze společného vložilo do jejího výlučného majetku. A v tom je ten hlavní paradox a pro mě dost hořká pilulka.

Jaký paradox?

Zatímco ten darovaný dům je výhradně její, i když už jsme byli manželé, tak moje příjmy z podnikání jsou podle zákona naše společné. Všechno, co jsem ty roky vydělal a zaplatil za materiál, se bere jako peníze ze společného jmění manželů. Zákon to nebere tak, že já ze svého platil její dům. Bere to tak, že my oba jsme ze společného platili její dům. Ty peníze se prostě ze zákona slily do jednoho společného hrnce, ze kterého se platily účty za její soukromý majetek.

Co to pro vás znamená v číslech?

Dalo se tam zhruba dva a půl milionu. Já to vydělal, já to zaplatil. Ale protože ty peníze byly formálně společné, řešíme teď přes právníky, jaká částka se mi při vypořádání započítá. Nemám automaticky nárok na polovinu domu ani na polovinu toho, o co jeho cena vzrostla. Možná si to ale zasloužím.

Jak to myslíte?

Abych byl upřímný, měla k tomu rozvodu i k té zlosti reálný důvod. Návrh na rozvod podala ona, protože v tom byla z mojí strany jiná ženská. Manželka mi nevěru pochopitelně neodpustila. Zranil jsem ji, vím to, a dnes mi to dává pocítit se vším všudy a nechce mi ustoupit ani o milimetr. Nečekal jsem, že mě po tom všem poplácá po zádech, jsem smířený s tím, že ponesu následky své hlouposti. Ale to, jakým způsobem se to teď odráží v tom majetkovém vyrovnání, je pro mě hodně tvrdá srážka s realitou.

Vnímáte to celé tedy jako nespravedlnost?

Rozpad rodiny je moje vina, to nezastírám. Ale přijde mi na hlavu postavené, jak se na finance a bydlení dívá právo. Manželka si dům nechá v hodnotě přes deset milionů a já teď budu bojovat o to, kolik se mi z těch investic při vypořádání vůbec zohlední. Když vezmu v potaz, kolik práce a peněz jsem do toho za ty roky dal, je to pro mě dost hořké. A když k tomu připočtu inflaci, jsou to vlastně drobné.

Děkuji za sdílní zkušenosti. 

Také děkuji.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.