Mladí přišli na způsob, jak se dostat k vlastnímu domu za 1,5 milionu korun. Starší generace jen kroutí hlavou

Pot, cihla a lopata. To byl starý svět

Když se dnes někde sejdou dvě generace, poznáte to podle debaty o bydlení. Starší generace měla jasno. Bydlení se dělá poctivě, máte pozemek, vezmete si partu kamarádů, pár víkendů volna a postavíte dům. Hypotéka? Kacířství. Dluhy? Jen pro slabochy. Jenže tehdy stál pozemek 100 000 Kč, cihla 2,50 Kč a pivo korunu osmdesát. Dnes stojí i garáž v okresním městě milion a půl, a mladý pár, který chce dům, dostává lekci z reality ve stylu: nejsi zedník, nemáš dědictví, tak si nepostavíš ani psí boudu. A tak se mladí přizpůsobili. Ne lopatou, ale kalkulačkou.

Nový svět: mozek místo malty

Kolem třicítky dnes spousta lidí přemýšlí jinak. Místo aby se upisovali bance na třicet let kvůli vlastnímu bytu, vezmou si hypotéku na investiční byt. Za 1,5 milionu korun se dá pořídit menší byt třeba v Mostě, Chomutově nebo Karviné (ano, ještě pořád existují taková místa). Byt si nechají pronajmout, nájem pokrývá splátku hypotéky, a když se cena po pár letech zvedne, prodáme. Zisk? Klidně půl milionu až milion. Vezmou tyto peníze, k nim přihodí (tentokrát menší) hypotéku, znovu ho pronajmou a proces opakují. Za pár let má člověk portfolio několika bytů, které se samy splácí, a v momentě, kdy se rozhodnou „usadit“, prodají dva nebo tři je a postaví si dům. Bez dluhu a klidně s dispozicí 5+kk o 140 metrech čtverečních. Bez dědictví, bez milosti bankéřů, jen s trochou odvahy a selského rozumu. Tahle metoda je v zahraničí běžná, v Česku ji ale spousta starších lidí považuje za finanční hazard. Protože „dlužit si na něco, co nevlastním“ je pro ně horší než krást.

Starší generace tomu nerozumí

„Jak můžeš koupit byt, ve kterém nebydlíš?“ ptá se táta. „A proč by ti někdo platil cizí hypotéku?“ přidává se máma. A mladý odpoví: „Protože radši budu vydělávat na nájmu, než platit cizímu pronajímateli.“ Jenže to už starší generace přestává poslouchat. Oni přece znají „reálný svět“, ten, kde se dřelo od svítání do tmy a šetřilo na každou dlaždici. Jenže v tom světě se taky jezdilo Škodou 120, ukládalo do Kampeličky a věřilo, že státní úrok je spravedlivý. Dnešní třicátníci prostě pochopili, že pravidla hry se změnila. Že kdo neumí otočit hypotéku v investici, zůstane navždy v podnájmu a bude si stěžovat na drahotu u piva.

Excel místo míchačky

Nová generace staví dům jinak. Ne ze zdiva, ale z čísel. Ne na pozemku, ale na trhu. Místo lopaty drží v ruce investiční kalkulačku. Zadají cenu bytu, výši nájmu, úrok, dobu splácení a kalkulačka jim ukáže, že hypotéku mohou splácet z pronájmu a přitom vydělávat. V reálu to znamená, že byt za 1,5 milionu s nájmem 9 000 měsíčně nejen splácí sám sebe, ale po pár letech se i zhodnotí. A když ho majitelé prodají, koupí si další dva. Nebo rovnou půjdou do pozemku a stavby rodinného domu. Takhle dnes mladí získávají dům bez toho, aby si zničili záda na stavbě. A hlavně bez úzkosti, že mají „dluh na krku“. Protože ten dluh pracuje pro ně.

Hazard nebo dobrý výpočet?

Starší generace to nechápe, protože vidí jen slovo „hypotéka“. Pro ně je to synonymum otroctví. Ale pro mladé je to nástroj, něco jako páka v ekonomice. Využívají peníze banky, aby vydělali vlastní. Když se to dělá s rozumem, nejde o riziko, ale o matematiku. Samozřejmě, trh může spadnout. Ale spadnout může i střecha, kterou si děda stavěl s kamarády z fabriky. Rozdíl je jen v tom, že Excel se opravuje rychleji než beton.

Mentalita „hlavně to mít postavené“

Starší lidé mají zažité, že vlastní dům musí být z potu a únavy. Proto pohlížejí na dnešní přístup mladých skoro s odporem: „Oni si to všechno spočítají a jen obchodují. To není poctivé. Navíc hazardují s penězi!“ Jenže doba poctivých cihel je pryč. Dnes poctivě staví ten, kdo dokáže využít systém (úvěry, úroky, nájmy, inflaci) tak, aby z nich měl užitek, ne starosti. A ano, je v tom trochu cynismu. Ale i zdravý rozum.

Konec betonové romantiky

Mladí pochopili, že dům není jen hromada cihel, ale finanční příběh. A kdo ho umí napsat chytře, skončí s rodinným domem o ploše 140 m², s pěti pokoji a zahradou, a to všechno díky tomu, že před deseti lety koupili malý byt v Karviné. Starší generace to bude dál považovat za hazard. Protože oni stavěli v době, kdy „se nehrálo s penězi“. Ale svět mezitím přešel na jiný level hry. Mladí nehází lopatu, ale čísla. A ta se, na rozdíl od malty, daří míchat přesně. Nedědí pozemky, nemají miliony bokem, a přesto se dostanou k vlastnímu domu. Ne tím, že si ho postaví, ale že postaví systém, který na něj vydělá. Až tedy příště někdo u piva řekne, že dnešní mladí nic neumějí a všechno chtějí zadarmo, zkuste se ho zeptat, kolik mu vydělává jeho vlastní dům.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.