Elektromobilem do turecké Antalye. Petra s Janou si „zajely pro kebab“ 2.300 km

Většina lidí létá do Turecka na dovolenou letadlem, ale vy jste se rozhodly pro jiný způsob dopravy. Můžete nám na úvod prozradit, jak tenhle nápad vlastně vznikl a proč zrovna elektromobilem?

Petra: My jsme se s manželem domluvili, že si letos uděláme dovolenou tak trochu po svém. Chlapi vyrazí spolu a ženské také. Manžel nakonec odjel s kamarády autem a mně nechal svůj elektromobil. Takže volba vozidla byla daná a my s Janou jsme začaly přemýšlet, kam se s ním vydáme.

Jana: Chtěly jsme jet někam, kam nás to táhne. Před mnoha lety jsme obě v Turecku pracovaly, takže jsme k té zemi měly vztah a chtěly jsme se na ta místa po čase znovu podívat. A když se nás pak lidé ptali, proč jedeme zrovna tam a ještě k tomu autem, tak jsme jim říkaly, že nám chybí dobrý kebab. To, co se tady často prodává, podle nás nemá s pravým kebabem moc společného. Takže jsme si vytyčily jasný cíl, dojet na jih Turecka, konkrétně do Antálie. Zároveň jsme to obě braly jako výzvu, udělat si po delší době pořádný roadtrip.

Trasa z Ostravy do Antálie je opravdu dlouhá, bavíme se tu o vzdálenosti zhruba 2300 kilometrů. Jak dlouho taková cesta vlastně trvá a jak jste ji plánovaly?

Petra: Když jsme na začátku zadaly trasu do Google map, ukázalo nám to nějakých 25 hodin čisté jízdy. Pak jsme ale otevřely speciální plánovač pro elektromobily a ten nám spočítal čas 33 hodin. To už je ale zase doba, do které jsou započítané i nutné zastávky na nabíjení. Bylo jasné, že to nepojedeme na jeden zátah.

Jana: Ono je potřeba si uvědomit, že ani těch 25 hodin v běžné mapě se nedá ujet bez pauzy. I když se za volantem střídáme, člověk si musí občas odpočinout, dojít si na záchod, něco sníst nebo se prostě jen na chvíli protáhnout. Rozhodly jsme se tedy, že si cestu rozdělíme do tří dnů. Braly jsme to tak, že jsme na dovolené, chtěly jsme jet na pohodu a cestu si užít, ne se jen bezhlavě hnát do cíle.

Zastávky na nabíjení jsou asi to, co lidi u elektromobilů děsí nejvíce. Kolikrát jste musely stavět a kolik času to celkově zabralo?

Petra: Během jízdy směrem tam jsme auto nabíjely celkem dvanáctkrát. Zpětně jsme si to počítaly a vyšlo nám, že jsme na nabíječkách strávily dohromady asi 6 hodin čistého času. Vzhledem k tomu, že jsme jely tři dny, to jsou dvě hodiny denně. Zastavovaly jsme na různých místech, začaly jsme ve Zvolenu na Slovensku, pak jsme nabíjely v Maďarsku ve městech Fót a Szeged, pokračovaly jsme přes Bělehrad a Aleksinac v Srbsku, v Bulharsku to byla Sofie a Plovdiv a nakonec následovala série zastávek v Turecku – Edirne, Tekirdag, Balikesir, Akhisar, Denizli a konečně cíl v Antálii.

Jana: Ty dvě hodiny denně vlastně vůbec nejde brýt jako ztracený čas. My jsme ty pauzy využily. Zašly jsme si na oběd, daly jsme si kafe, došly na toaletu. Dělaly jsme úplně stejné věci jako lidi se spalovákama, kteří také musí po cestě zastavovat a odpočívat. Rozdíl je jen v tom, že u toho oni nenabíjejí baterii. Takže jsme došly k závěru, že jsme kvůli nabíjení v podstatě žádný čas neztratily. Představa, že budete v cíli přesně za tu dobu, co vám ukáže navigace, je zkrátka iluze u jakéhokoliv auta.

Mnoho řidičů má obavy z cen veřejného nabíjení v zahraničí. Jaká byla realita na vaší trase, když jste projely tolik států?

Petra: My jsme si dělaly poznámky a výsledná cena byla příjemným překvapením. Zvláště pak na Balkáně a v Turecku. Konkrétní čísla jsou následující: na Slovensku nás kilowatthodina stála 9,20 Kč, v Maďarsku to bylo 9,40 Kč. Bulharsko bylo o něco dražší, tam jsme platily 11 Kč za kilowatthodinu. Zato Srbsko a Turecko byly velmi levné. V Srbsku jsme nabíjely za 3 koruny a v Turecku za 4 koruny.

Jana: Naše průměrná spotřeba za celou cestu byla 16 kilowatthodin na sto. Když se to pak všechno zprůměrovalo, dostaly jsme se s náklady zhruba na jednu korunu za jeden ujetý kilometr. Jelikož celá trasa tam měřila 2300 kilometrů, stála nás jedna cesta 2300 korun. Dělily jsme se o to dvě, takže to vyšlo přibližně na 1300 korun na osobu. To je podle mě cenovka, na kterou se při dnešních cenách paliv nebo letenek jen tak někdo nedostane. Ale zase to vzalo čas, to je pravda.

Zmínily jste, že jízda trvala tři dny. Dvě noci jste tedy trávily na cestě. Kde jste přespávaly? Hledaly jste nějaké hotely nebo penziony podél dálnice?

Petra: Nakonec to dopadlo tak, že jsme obě noci spaly přímo v autě. Vůz, kterým jsme jely, je na to docela šikovně uzpůsobený. Když se sklopí zadní sedačky, je vzadu poměrně dlouhá a rovná plocha. Před odjezdem jsme si sbalily nafukovací matraci, takže jsme měly během noci pohodu.

Jana: Místa na spaní jsem hledala v mobilu. Mám na to aplikaci Park4Night, která je docela šikovná. Ukazuje místa, kde se dá bezpečně zaparkovat a přenocovat, ať už jedete obytným vozem nebo normálním autem. Konkrétně jsme první noc spaly kousek za srbským městem Novi Sad a druhou noc v obci Svilengrad, což je v Bulharsku kousek před tureckými hranicemi. Obě ta místa byla vybavená toaletami a základním zázemím. Dalo se tam ráno umýt, vyčistit si zuby a udělat si kafe. Navíc to jsou klidná místa s pěkným výhledem. Nepotřebovaly jsme platit za žádný hotel.

Vyrazily jste jen samy dvě. Neměly jste po cestě strach o bezpečnost? Přece jen se pohybujete na parkovištích a odpočívadlech ve státech, které mnozí mohou vnímat různě.

Petra: Na to se nás často ptají, jestli si na nás třeba někdo něco nezkoušel nebo jestli to nebylo nebezpečné. Ale mohu s klidným svědomím říct, že jsme nenarazily na jedinou stinnou stránku. Nic takového se nestalo. V tomto směru to bylo dobré. Obzvláště Turecko nás potěšilo. Místní muži, když viděli dvě ženy cestující samy v autě, byli galantní, nápomocní a chovali se slušně. Občas nám ochotně poradili, když jsme si nebyly jisté cestou. Strach, který z takových cest někteří lidé mají, nebyl v našem případě vůbec opodstatněný.

A co technická stránka věci? Mnoho řidičů se bojí, že se jim auto na daleké cestě pokazí a nebudou si vědět rady.

Jana: Dříve to tak možná bylo, že na delší roadtrip musel být řidič technicky zdatný a umět si základní věci opravit. Dnes už to ale neplatí. Moderní auta jsou vlastně pojízdné počítače ovládané elektronikou. Kdyby se nám něco porouchalo, ani my, ani Petřin manžel bychom to na místě neopravili. Není to situace, kde vám pomůže kladivo a šroubovák. Pokud by nastal problém, musely bychom navštívit servis, kde vám příslušný elektronický díl rovnou vymění. Ve větších městech po cestě servisy jsou, ale my jsme za celou dobu neměly jediný technický problém.

Zaznamenaly jste přesto nějaké, byť drobné, komplikace?

Petra: Jediná trochu složitější situace nastala v Srbsku s nabíjením. Tam jsme nemohly využít naši síť, u které jsme registrované a kde stačí jen přijet a zapojit kabel. Stojanů je tam sice spousta a jsou rychlé, ale musely jsme si udělat novou registraci. Na místě sice byly i rychlonabíječky od naší sítě, ale známí nás předem varovali, že se u nich tvoří dlouhé fronty. Často se u nich totiž dá nabít zdarma, což sice zní lákavě a měly bychom to ještě levnější, ale my jsme nechtěly ztrácet čas čekáním. Takže jsme raději nabíjely za peníze jinde, což nás nakonec stálo zmíněné tři koruny za kilowattu a proběhlo to bez potíží.

Zní to jako velmi povedená dovolená. Můžeme tedy říct, že se celá akce vydařila podle plánu?

Jana: Rozhodně. Zpáteční cesta proběhla v podstatě ve stejném duchu. Jely jsme podobnou trasou, většinou po dálnicích, a opět jsme dojely bez problémů a bez bloudění, protože nás táhla navigace. Cíle jsme dosáhly, kebab v Antálii jsme si daly (smích) a cestu jsme si užily. Zjistily jsme, že elektromobilem se dá dojet i Asie. Po téhle zkušenosti můžu za sebe říct, že bych se už nebála vyrazit s elektrickým autem po Evropě prakticky kamkoliv. Zvládly jsme to my dvě samy a můžeme to doporučit každému, kdo o podobné cestě přemýšlí a má obavy z neznámého.

P.S. Chcete vědět, o kolik procent se ještě můžou zvýšit ceny energií? Do čeho má smysl investovat z pohledu úspor do technologií na vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.