Fotovoltaickou elektrárnu si za pár korun postavil z vyřazených dílů. Pokryje provoz domácnosti a ještě nabíjí elektromobil

Nadšenec od dětských let

Začátek celé cesty byl skromný. Jak sám říká, už v dospívání si pořídil malý desetiwattový solární panel a jednoduchou baterii, čistě z nadšení, že si může svítit vlastní elektřinou. Tehdy byly panely extrémně drahé a jakákoli rozumná instalace byla pro běžného člověka nedostupná. Postupem let ale ceny klesaly a zároveň se objevila možnost využívat vyřazené nebo lehce poškozené panely z velkých fotovoltaických elektráren. Právě to se stalo klíčovým bodem celého projektu.

🔴 Mimořádná zpráva:

Bez připojení do veřejné sítě

Nezačal tím, že by si sedl a navrhl finální řešení. Systém vznikal organicky. Jakmile se objevila možnost levně získat panely, zapojil je. Když sehnal lepší měnič, vyměnil ho. Když narazil na vhodné baterie, přidal je do systému. První větší instalace se pohybovala kolem jednoho kilowattpeaku výkonu, přičemž reálný výkon byl nižší kvůli stáří a degradaci panelů. Přesto už tehdy systém ukázal, že i relativně malý výkon dokáže při správném využití pokrýt významnou část spotřeby. Zásadní bylo rozhodnutí nejít cestou připojení k síti, ale vybudovat ostrovní systém. To znamená, že veškerá vyrobená elektřina musí být okamžitě spotřebována nebo uložena do baterií. Přebytek nelze „poslat ven“ a v zimě se nelze spolehnout na virtuální baterii. Tento přístup klade vyšší nároky na řízení spotřeby, ale zároveň dává naprostou kontrolu nad systémem a eliminuje administrativu.

Využil vyřazené fotovoltaické panely

Panely, které dnes tvoří jádro instalace, pocházejí z velkých solárních parků. Jde o kusy vyřazené kvůli poškozené izolaci nebo drobným vadám, které však nemají zásadní vliv na výkon. Pro velkou elektrárnu jsou nepoužitelné, pro domácí systém ideální. Výkon jednotlivých panelů se pohybuje kolem dvou set wattpeaků. Díky nízké ceně bylo možné jich nainstalovat větší množství a dostat se na instalovaný výkon přibližně pět kilowattpeaků, s plánem dalšího rozšíření až k deseti. Panely nejsou orientovány pouze tradičně na jih. Část z nich je umístěna i na severní straně střechy s malým sklonem. To se může zdát nelogické, ale v letních měsících se ukazuje, že severní pole prodlužuje výrobu do pozdního odpoledne a večera, kdy už jižní strana ztrácí osvit. Tento přístup zlepšuje rozložení výroby v čase, což je pro ostrovní systém klíčové.

Ostrovní měnič jako srdce systému

Srdcem celé elektrárny je ostrovní měnič. Vystřídal jich několik, než našel kompromis mezi cenou, výkonem a funkcemi. Současný měnič zvládá zpracovat výkon z panelů kolem pěti kilowatt a dodává do domácnosti standardních 230 voltů. Nejde o tiché zařízení, hlučnost je jednou z daní za nízkou cenu, ale funkčně plní přesně to, co má. Měnič umožňuje automatické přepnutí na distribuční síť v případě nedostatku energie, což zajišťuje, že domácnost nezůstane bez proudu ani při dlouhodobě špatném počasí.

Uložení energie do levných starších baterií

Zásadní roli hrají baterie. Kutil používá kombinaci tří technologií. Nejstarší část tvoří olověné akumulátory, kterých je přibližně pět kilowatthodin nominální kapacity, ale využitelná je zhruba polovina. Tyto baterie slouží především jako záloha pro případ výpadku sítě. Další část tvoří lithium-iontové baterie o kapacitě přibližně dvou kilowatthodin, původně určené pro jiná použití. Nejmodernější a nejefektivnější složkou jsou LiFePO4 baterie, aktuálně o kapacitě kolem čtyř kilowatthodin, s plánem rozšíření až na čtrnáct. Tyto baterie mají dlouhou životnost, vysokou účinnost a jsou ideální pro každodenní cyklování. Celková akumulační kapacita systému se tak pohybuje kolem jedenácti kilowatthodin, s výhledem na výrazné navýšení. Díky tomu je možné ukládat energii vyrobenou přes den a využívat ji večer a v noci. Kutil přitom nepracuje s procenty nabití, ale s reálným napětím a proudy, protože zejména u olověných baterií jsou procenta velmi zavádějící.

Přehled o všem přímo v počítači

Celý systém je monitorován vlastním řešením založeným na malém počítači, který čte data z měniče a ukládá je do databáze. Majitel tak má k dispozici detailní přehled o výrobě, spotřebě, stavu baterií i historii provozu. Díky tomu přesně ví, kolik energie domácnost spotřebovává a kdy má smysl zapínat větší spotřebiče. Základní spotřeba domu se pohybuje kolem pěti set wattů. Jde o lednice, mrazáky, osvětlení, počítače a další elektroniku s dlouhodobým provozem. Právě tyto spotřebiče jsou ideální pro napájení z fotovoltaiky. Naopak krátkodobé špičky, jako je rychlovarná konvice nebo výkonné dílenské stroje, systém záměrně nepokrývá. Kutil otevřeně říká, že snažit se krmit konvici o výkonu dvou kilowattů z baterií je ekonomický nesmysl.

Přebytky si ukládá do vody a do auta

Přebytečná energie je směrována do ohřevu vody a do nabíjení elektromobilu. Bojler je připojen přes jednoduché řízení, které ho zapíná pouze v době dostatečné výroby. Elektromobil se nabíjí pomalým výkonem, typicky v řádu jednotek kilowattů, a pouze tehdy, když je k dispozici přebytek. Denně tak lze získat energii na přibližně třicet kilometrů jízdy prakticky zdarma. V ideálních podmínkách dokáže systém vyrobit přes dvacet kilowatthodin denně. Měsíčně se výroba pohybuje kolem půl megawatthodiny. To znamená, že kutil ušetří zhruba patnáct set korun měsíčně na elektřině, kterou by jinak nakupoval od dodavatele, při tehdejších cenách. Další úspora přichází u provozu automobilu. Pokud by třicet kilometrů denně jezdil na benzín nebo na elektřinu z veřejné sítě, zaplatil by výrazně více než při nabíjení z vlastních přebytků.

Investice, která se vrátí v podstatě okamžitě

Autora systému navštívil s kamerou známý popularizátor fotovoltaiky a elektromobility, Jan Staněk. Ten se v poslední době věnuje zejména technologickým startupům, kterým pomáhá coby vedoucí investičního fondu. Možná i proto tento projekt zaujal právě jeho pozornost. A jak to autora vyšlo cenově? Co se týče nákladů, neuvádí přesnou konečnou částku. Opakovaně ale zdůrazňuje, že nejde o statisíce, nýbrž o desetitisíce korun. Podle popisu jednotlivých komponent a jejich původu lze odhadnout, že panely ho vyšly na jednotky tisíc korun za kus, měniče dohromady na několik desítek tisíc a baterie, z velké části pořízené z druhé ruky nebo sestavené svépomocí, na další desítky tisíc. Celková investice se realisticky pohybuje někde mezi šedesáti a sto tisíci korun, rozložená do mnoha let. Nejde přitom o systém, který by byl vhodný pro každého. Otevřeně v reportáži přiznává, že laikům by podobné řešení nedoporučil, zejména kvůli práci s vysokým stejnosměrným napětím a bateriemi. Zároveň ale ukazuje, že s dostatkem studia, trpělivosti a ochoty učit se lze i s omezeným rozpočtem vybudovat funkční a smysluplnou domácí energetiku. Hlavním poselstvím není návod k bezhlavému kopírování, ale důkaz, že soběstačnost není výsadou bohatých, nýbrž těch, kteří jsou ochotni přemýšlet, experimentovat a nést odpovědnost za vlastní řešení.

P.S. Zajímáte se o moderní způsoby vytápění a domácí výroby elektřiny? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.