Hohokamové stavěli domy, ve kterých bylo příjemně i při 44 °C. Bez elektřiny

Polozemité domy jako generátor chladu

Jejich hlavním trumfem v boji proti horku byly takzvané polozemnice. Tito dávní stavitelé nevyháněli domy do výšky, ale naopak je částečně zapouštěli pod povrch terénu. Vyhloubili jámu hlubokou necelý metr, po obvodu vztyčili silné dřevěné kůly a vytvořili kostru střechy. Tu následně pokryli vrstvou větví, rákosu a silným nánosem hlíny. Výsledkem bylo obydlí, z něhož nad úroveň okolní krajiny vystupovala pouze samotná střecha.

Nadčasové fyzikální řešení

Z fyzikálního hlediska šlo o velmi důmyslné řešení. Půda má totiž značnou tepelnou kapacitu, což znamená, že funguje jako vynikající stabilizátor teploty. Zatímco okolní vzduch zažívá během pouštního dne a noci dramatické výkyvy o desítky stupňů, metr pod zemí zůstává teplota stabilní a téměř neměnná. Sluneční záření, které je hlavním zdrojem přehřívání, proniká do hlubších vrstev zeminy velmi pomalu. Polozemnice tak minimalizovala plochu vystavenou přímému slunci. Během letních odpolední, kdy se venku nedalo vydržet, mohlo být uvnitř tohoto zapuštěného domu o více než deset stupňů chladněji. Tělo si zde mohlo odpočinout od neustálého tepelného stresu. V noci se navíc vstupy otevřely a naakumulované teplo z interiéru odvětralo, takže do dalšího úmorného letního dne vstupovalo stavení příjemně vychlazené, připravené poskytnout obyvatelům záchranu před sluncem.

Systém chlazení odpařováním

Ochlazování vnitřku obydlí ale nebylo jediným trikem, který kmen využíval. Hohokamové výborně ovládali princip chlazení odpařováním. Pitnou vodu uchovávali ve speciálních porézních keramických nádobách, které záměrně nebyly z vnitřní strany glazované. Vlhkost pomalu prostupovala hliněnými stěnami na povrch, kde se v suchém vzduchu okamžitě odpařovala do okolního prostoru. Tento proces odebírá energii z okolí, čímž se citelně snižovala teplota nejen samotné tekutiny, ale i vzduchu v bezprostřední blízkosti. Umístění takového džbánu do mírného průvanu vytvářelo překvapivě funkční úlevu od žáru.

Správce vody měl vyšší společenské postavení

Polozemnice sloužily především jako bezpečný úkryt a tiché místo pro noční spánek. Skutečným centrem rodinného i společenského života byla ramada. Jednalo se o prostý venkovní přístřešek postavený z dřevěných sloupů a vzdušné střechy z propletených větví. Tato stavba neměla žádné stěny, které by bránily průchodu vzduchu. Díky tomu pod ní mohl volně proudit vánek, a přitom poskytovala ochranný stín. Většina vaření, řemeslných prací i diskusí probíhala právě pod její klenbou. Život této kultury však nebyl jen o ukrývání před žhnoucím sluncem. Hohokamové vybudovali propracované sítě zavlažovacích kanálů, které přiváděly vodu z řek do polí. Pěstovali na nich kukuřici, fazole, dýně nebo bavlnu. Údržba vodních tepen vyžadovala organizaci, což zformovalo celou jejich civilizaci. Z původně rovnoprávných rodinných klanů postupně vznikla složitější společnost, ve které správa vody formovala místní elity.

Změny bydlení v průběhu času

Ve své pozdější vývojové fázi Hohokamové pozměnili i svůj stavební styl. Původní polozemnice nahradili nadzemními komplexy z nepálené hlíny. Tyto budovy tvořily propojené labyrinty s uzavřenými vnitřními dvory. Mají stěny u základů silné mnohdy přes metr, čímž vlastně přenesli princip tepelné setrvačnosti nad zem. Než se takto masivní hliněná bariéra stačila celá prohřát, pouštní slunce zapadlo a přišla chladná noc, během níž zdi pomalu uvolňovaly teplo zpět do chladnějšího okolí.

Bez elektřiny a bez klimatizací

Jejich domy nestály na složitých mechanizmech. Tajemství úspěchu tkvělo v tom, že dokázali naslouchat krajině. Záhada jejich pozvolného úpadku a opuštění osad v patnáctém století stále vzbuzuje otázky. Mnozí odborníci viní dlouhotrvající sucha či zasolení zemědělské půdy. Stavební odkaz kmene však nikam nezmizel. Dnešní vizionářští architekti při navrhování moderních pasivních budov, zemních domů či realizaci zelených střech vycházejí z úplně stejných fyzikálních pravidel. Dávní obyvatelé nevlídné arizonské pouště nám tak i s odstupem dlouhých staletí připomínají jednu cennou věc. Nejlepším způsobem, jak dlouhodobě čelit přírodním extrémům, není s nimi bojovat, ale dobře je poznat a chytře s nimi splynout.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.