Maminka se propadla krbem, říká Hrzánová. Výmalba chalupy odhalila nepovedený dědečkův zlepšovák

Chalupa po Němcích se vším všudy

Manětínsko, malebná oblast na severu Plzeňska, je označována za barokní perlu západních Čech. Právě v této historicky bohaté krajině našla svůj druhý domov jedna z nejvýraznějších a nejpopulárnějších českých hereček, Barbora Hrzánová. Její rodina vlastní starou chalupu v bývalé sklářské oblasti už po celé generace. Historie jejich pobytu se začala psát krátce po druhé světové válce, konkrétně v roce 1946. Tehdy rozlehlé stavení koupil její dědeček, tehdejší divadelní herec a režisér Áda Šmíd. Šlo o nemovitost po odsunutých Němcích, což byl v této drsné, ale zároveň nesmírně krásné příhraniční oblasti naprosto běžný jev.

Trvalé bydlení má herečka jinde

Pro úspěšnou herečku to ovšem není jen obyčejná víkendová nemovitost, kam si jezdí odpočinout od ruchu velkoměsta. Je to místo hluboce protkané vzpomínkami, rodinnou historií a silnými emocemi. Její maminka na chalupě prakticky vyrostla a v dětství zde trávila každé prázdniny. Sama Barbora sem jezdí už od svého narození. Není proto vůbec divu, že když mluví o tomto starém kamenném stavení, mluví o něm s láskou a úctou jako o svém skutečném domově. Přestože celoročně bydlí v Praze, jakmile jí to divadelní a filmový harmonogram jen trochu dovolí, míří rovnou na západ Čech. Během letních měsíců zde rodina často zůstává v kuse až do konce srpna. Rádi sem ale unikají i na zimní prázdniny nebo v jarních měsících, kdy se probouzí příroda a velká zahrada si vyžaduje zvýšenou péči.

O dědečkově svérázném kutilství věděla

O největší a nejzásadnější zvelebování chalupy se v jejích počátcích postaral právě dědeček Áda Šmíd. Z dnešního pohledu je až neuvěřitelné, co všechno tehdy dokázal zvládnout. Jakožto vytížený divadelník měl poměrně nabitý program, přesto si vždy našel čas, aby do odlehlých Sudet pravidelně dojížděl. A to v době, kdy cestování rozhodně nebylo tak snadné jako dnes. Materiál i potřebné vybavení si na chalupu často vozil jen v obyčejném ruksaku na zádech. Když k cestě z Českých Budějovic využil svůj starý automobil Praga Piccolo, trvala mu jízda na sever Plzeňska i celý den.

Áda Šmíd byl podle slov své vnučky renesanční člověk

Byl nesmírně zručný, spoustu věcí dokázal opravit úplně sám, a dokonce znamenitě ovládal řezbářské řemeslo. Jeho obrovské nadšení pro kutilství se ovšem občas dostalo do křížku s odbornými postupy. Krásným příkladem byla původní elektroinstalace. Když se Barbora Hrzánová s manželem, hercem Radkem Holubem, po letech rozhodli rozvody elektřiny zmodernizovat, přizvaný profesionální elektrikář byl z dědečkova řešení naprosto zoufalý. Kabely a zapojení byly vymyšlené takovým způsobem, že to popíralo veškeré normy. Přesto toto podivné divadelní zapojení spolehlivě fungovalo a na chalupě se díky němu bezpečně svítilo čtyřicet let.

Výmalba chalupy už byla potřeba

Ne všechny dědečkovy zlepšováky ale byly takto neškodné. Ten absolutně nejnebezpečnější z nich odhalila náhoda až po mnoha desetiletích. V patře chalupy se nacházel nádherný krb, který rodina po celou dobu existence domu velmi využívala. Zejména během chladnějších podzimních večerů praskající oheň dotvářel tu pravou romantickou chalupářskou atmosféru. Vůbec nic celá léta nenaznačovalo tomu, že by se ve zdech skrývalo nějaké nebezpečí. Jednoho dne, když už na chalupě trávila čas jen Barbora Hrzánová se svou maminkou, se obě ženy rozhodly, že by bylo hezké interiér trochu oživit a vymalovat ho. To, co následovalo, by vydalo na slušnou divadelní grotesku. Maminka herečky si při malování stoupla na židli, aby štětkou dosáhla na horní partie zdi. Během práce se přirozeně opřela o stříšku krbu, která byla efektně zkosená směrem nahoru až ke stropu. V tu chvíli se nečekaně ozval praskot a maminka se stříškou propadla dovnitř.

Děsivá pravda

Šokované ženy v ten moment zjistily děsivou pravdu. Dědeček sice postavil vizuálně úchvatný krb, ale při volbě stavebních materiálů v něm jednoznačně zvítězila profese divadelního scénografa nad rozumem klasického zedníka. Celá svrchní stříška krbu, stejně jako příčka bezprostředně za otevřeným ohništěm, totiž nebyly vyzděné, nýbrž byly obyčejně sbité z hořlavé dřevovláknité desky. Tento materiál byl po dobu padesáti let pravidelně vystavován obrovskému žáru a střídavě tajně prohoříval. To, že celá historická stavba během těch pěti dekád nevyhořela do základů, bylo neuvěřitelné štěstí.

Citlivá rekonstrukce

Když chalupu nakonec převzala do své péče přímo Barbora s manželem Radkem, pustili se do nutných, ale finančně a fyzicky náročných úprav. Stavení je poměrně rozlehlé a zub času se na něm bohužel podepsal. Rekonstrukcí musela projít střecha, dělala se zcela nová kanalizace, zavedla se voda a došlo i na složitou práci s kopanou studnou. Obrovskou proměnou prošla bývalá hospodářská sýpka. Z té se podařilo vytvořit velkou místnost navíc, která dnes slouží jako regulérní zkušebna pro kapelu. V přízemí manželé udělali nové podlahy a rozhodli se celkově ponurý interiér radikálně prosvětlit. Původní nosné kamenné stěny museli na několika místech probourat. Směrem do rozlehlé zahrady vytvořili krásný nový východ v podobě francouzského okna a podobně prosvětlili i původně temnou ložnici.

Žádné moderní designové sídlo

Barbora Hrzánová však zdůrazňuje, že je k historickým stavením velmi citlivá. Při všech úpravách se snažila maximálně zachovat původní chalupářský ráz. Nechtěla z domu dělat žádné moderní designové sídlo. Úcta k minulosti se naplno odráží i ve vybavení chalupy. Bára Hrzánová se úmyslně nechtěla zbavovat starých věcí. Dodnes tak běžně používají nábytek z břízy, který vlastnoručně vyřezal dědeček. Interiér ovšem ukrývá i mnohem bizarnější artefakty. Stojí zde stará postel a několik dřevěných židlí po původních německých majitelích před odsunem. Židle mají zespodu dokonce vypálené historické razítko Hitlerjugend. Kontrast k tomu tvoří masivní lovecké trofeje z hlubockého zámečku.

Divoké vzpomínky z mládí

Chalupa ale pro herečku není jen domem odpočinku, nýbrž i dějištěm divokých vzpomínek z mládí. Vesnice má velmi stabilní komunitu a s místními vrstevníky tehdy mladá herečka uspořádala rovnou velkoplošné divadelní představení. Nešlo o drobnou ochotnickou scénku, ale o regulérní muzikál, ke kterému si sami napsali libreto i hudbu. Sjeli se tam výborní profesionální muzikanti z Prahy i Plzně, kteří hráli naživo, a dokonce vystupoval sbor pětadvaceti brazilských tanečnic. Zkoušelo se neustále a šlo o nezapomenutelný zážitek. Dnes už je chalupa spíše tichým útočištěm, kde se herečka přes léto učí nové role a všem začínajícím chalupářům radí jediné: chalupu je nutné vždy především ctít.