Infračervené topné tapety mění pravidla hry. Jsou neviditelné, levné a mají ambici zcela nahradit tepelná čerpadla

Elektřina už není sprosté slovo

Elektřina v čím dál větší míře pochází z obnovitelných zdrojů, je lokální, přesně regulovatelná a technicky jednoduchá. Právě jednoduchost je klíčové slovo, které se v debatách o vytápění často ztrácí. Ve veřejném prostoru dnes dominuje představa, že pokud chceme topit ekologicky, máme v zásadě dvě možnosti. Buď tepelné čerpadlo nebo elektrokotel. Jedno je drahé, druhé neefektivní. A tak se tváříme, že jiná cesta neexistuje. Ve Skotsku, tedy v zemi starých domů, vlhkého klimatu a ambiciózních klimatických cílů, vznikla technologie, která má potenciál změnit způsob, jakým přemýšlíme o vytápění. Nemá žádnou venkovní jednotku ani technickou místnost plnou technologií. Jde o topné tapety, respektive velmi tenké infračervené topné fólie, které se instalují přímo na stěny a po zakrytí finální vrstvou doslova zmizí z očí.

Návrat k původnímu principu kamen na dřevo

Princip je jednoduchý, ale zásadně odlišný od toho, na co jsme zvyklí. Tyto tapety neohřívají primárně vzduch, ale sálají infračervené teplo, které dopadá na povrchy v místnosti, tedy stěny, podlahu, nábytek a lidské tělo. Stejně jako slunce v zimním dni. Díky tomu se místnost zahřívá rovnoměrněji, bez výrazných teplotních rozdílů, bez víření prachu a bez pocitu, že teplo „utíká ke stropu“. Lidé, kteří tyto systémy ve Skotsku používají, si pochvalují několik věcí najednou. Rychlý náběh tepla, velmi přesnou regulaci po jednotlivých místnostech, nulový hluk a prakticky žádnou poruchovost. Není se čemu divit, jelikož systém nemá čerpadla, kompresory, ventily ani kapaliny. V podstatě jde o elektrický odpor zapouzdřený v tenké vrstvě materiálu. Čím méně pohyblivých částí, tím méně věcí, které se mohou pokazit.

Peníze až na prvním místě

Podívejme se na konkrétní příklad. Máme rodinný dům o ploše 100 metrů čtverečních v nízkoenergetickém standardu. Takový dům má roční potřebu tepla na vytápění zhruba 40 kilowatthodin na metr čtvereční. Celkem tedy potřebuje přibližně 4 000 kilowatthodin tepla ročně. Infračervené fólie jsou elektrické zařízení s účinností blízkou 100 procentům. Jinými slovy z jedné kilowatthodiny elektřiny dostaneme jednu kilowatthodinu tepla. Pokud budeme počítat s cenou elektřiny 6 korun za kilowatthodinu, vyjde roční náklad na vytápění zhruba na 24 tisíc korun. Žádné ztráty v rozvodech, žádné spínání těžké technologie, jen přesně tolik energie, kolik dům skutečně potřebuje. Teď to samé s tepelným čerpadlem. Při stejném domě a stejné potřebě tepla využijeme čerpadlo s topným faktorem COP 3. To znamená, že na výrobu 4 000 kilowatthodin tepla potřebujeme přibližně 1 333 kilowatthodin elektřiny. Při stejné ceně elektřiny zaplatíme zhruba 8 tisíc korun ročně. Provoz je tedy výrazně levnější.

Pohádky o návratnosti

Jenže tady výpočet nekončí. Pořizovací cena tepelného čerpadla včetně instalace se dnes pohybuje kolem 300 tisíc korun. Infračervené fólie pro celý dům vyjdou řádově na 50 až 70 tisíc. Rozdíl investice je tedy zhruba 230 tisíc korun. Pokud ročně ušetříme na provozu přibližně 16 tisíc korun, návratnost této investice je kolem čtrnácti až patnácti let. A to nepočítáme servis, případné opravy, životnost kompresoru ani fakt, že technologie se během té doby může zásadně změnit. U infračervených tapet žádný pravidelný servis neexistuje. Jakmile jsou instalovány, fungují v podstatě navždy. Navíc je tu ještě jeden efekt, který se do tabulek často nevejde. Díky sálavému teplu lidé běžně topí na nižší teplotu vzduchu a přesto se cítí komfortněji. Rozdíl jednoho stupně Celsia v interiéru může znamenat úsporu energie v řádu jednotek procent. A právě tady se teorie potkává s praxí.