Jan topí dřevem, Petr peletami. Srovnali své provozní náklady, spolehlivost i výhrady po 3 letech

Pánové, proč jste se vůbec do výměny kotlů pouštěli?

Jan: U mě to bylo vlastně vynucené. Měl jsem starý kotel na dřevo první emisní třídy, takže zákaz. Mám les za domem, dřevem jsem topil odjakživa, a nějak mi přišlo přirozené u toho zůstat.

Petr: Já jsem měl kotel na uhlí. A už jsem toho měl dost. Prach, špína, popel všude, návoz uhlí, čištění. Navíc tehdy začaly dotace na nízkoemisní zdroje a já nechtěl běhat s kolečkama uhlí, když mi bude šedesát. Peletové kotle byly prezentované jako čisté, automatické, bezobslužné, tak jsem si říkal, že to je ta moje budoucnost.

Takže jeden vsadil na tradici, druhý na komfort. Ještě než se dostaneme k cenám, pojďme popsat, jak se vám topí. Jaký je váš běžný zimní den?

Jan: V zimě vstanu, kolem půl sedmé přiložím. Pak manželka dopoledne přiloží jednou, odpoledne jednou. Někdy dvakrát, když je mráz. V noci běží akumulačka, takže se nemusí přikládat. Mám na to už grif, otevřu dvířka, přiložím, hotovo. A pak si jdu po svém. A jo, na jaře pak řežu a štípu dřevo. Ale mě to baví. Je to rituál. A taky si tak člověk vyvětrá hlavu.

Petr: Já většinou nic nedělám. Občas vysypu popel, dosypu pelety, zkontroluju, jestli běží spalování správně. Když jedeme pryč na víkend, prostě nastavím teplotu a neřeším nic. Topí to samo. Ale přiznám se, že když Honza mluví o rituálu, tak trochu závidím. Já mám rituál maximálně u ranního kafe.

To zní jako dvě úplně odlišné cesty. Ale pojďme do čísel. Kolik vás ta výměna stála?

Jan: Můj kotel stál tehdy 95 000 korun. K tomu akumulační nádrž 35 000, nové komínové vložky asi 20 000. Instalace a práce kolem – dalších 20 000. Celkem to vyšlo něco kolem 170 000 korun. Dotaci jsem neřešil, nebyla povinná, já chtěl hlavně rychle vyměnit.

Petr: Já jsem měl dražší řešení. Kotel 165 000, zásobník a podavač 45 000, komín a vzduchotechnika asi 30 000. Instalace a elektronika za nějakých 35 000. Celkem zhruba 275 000 korun. Ale měl jsem dotaci, která mi pokryla 80 000, takže výsledně mě to vyšlo na nějakých 195 000. V tu chvíli se mi to zdálo fajn.

To znamená, že pořizovací ceny jsou relativně podobné, s dotací dokonce skoro stejné. Kolik vás stojí topení ročně?

Jan: Tady je moje výhoda. Dřevo máme. Sice ne celé, ale řekněme, že 70 % mám svoje. Kupuju dvě fůry ročně na doplnění, to je nějakých 6 000 korun. Plus benzín do pily, řetězy, občas broušení – řekněme tisíc, dva ročně. Takže celkově kolem 7 000 Kč. Ale je s tim práce. Práci do toho nepočítám. Kdybych to měl počítat, tak si klidně přihodím 15 tisíc v čase a fyzické námaze. Jenže já to mám rád.

Petr: Já dám za pelety kolem 28 000 ročně. Záleží na ceně a zimě. Automatika žere elektřinu, ale to je v řádu stovek ročně. Mně se o to prostě nechce starat. Já tu práci kupuju hotovou v pytli.

Takže rozdíl je značný, Jan 8 000, Petr kolem 30 000 ročně. Ale teď zásadní otázka, když odečteme váš čas, Jane, je to pořád výhra?

Jan: To je přesně ta otázka, kterou mi každý pokládá. Já říkám, jestli někdo chce spočítat každou minutu, ať si pořídí pelety. Já to mám jako terapii. Venku, vzduch, pohyb, dřevo voní. Je to součást mého života. Kdybych měl fyzicky náročnou práci, možná to budu vidět jinak. A taky kdybych neměl vlastní zdroj, možná bych dnes kupoval peletky.

Petr: A já to mám přesně naopak. Mám čas rád jinak. Čtení, rodina, kino. Já jsem rád, že to nasypu jak psovi granule.

Funguje vám to spolehlivě? Každý říká, že kde je elektronika, tam je problém.

Jan: Já mám minimum elektroniky. Jednou za dva roky dělám servis, čištění výměníku, kontrola těsnění, ventilátoru, čerpadla. Zatím nic neodešlo. A když zhasne proud, tak prostě jedu na manuál, ale to se tu už neděje.

Petr: Já měl dva záseky. Jednou mi odešel zapalovač za asi 3 500 Kč. Jednou čidlo, to byla asi tisícovka. A dvakrát do roka mám servis, to je 2 500 Kč pokaždé. A ještě čistím spalinový ventilátor a popelník. Ale je to pořád čistá práce.

Co komfort provozu?

Jan: Popel jednou týdně. Kouř trochu je, ale jen když přikládám. Ale mám dřevník, připravuji dřevo rok dopředu, takže nic nevlhne a nekouřím jak továrna. Trochu nepořádek z toho je, to přiznávám. Ženě to vadí.

Petr: Já mám čistý sklep. Maximálně prach z pelet, když je přesypávám. Ale jinak nic. Na zápraží mám jen koš, žádný špalky, žádné třísky, nic.

Kdybyste dnes měli znovu vybírat, pořídili byste si totéž?

Jan: Kdyby bylo všechno stejné, to jest les, zdraví, čas, tak ano. Ale kdybych žil ve městě, měl sedavé zaměstnání a rodinu, která chce na víkend odjet, možná bych šel do pelet. Ale dřevo má ještě jednu věc a to je soběstačnost. Kdyby dnes vyskočily ceny energií o trojnásobek, já jsem v klidu.

Petr: Já jsem spokojený. Maximálně když vidím, jak ceny pelet lítají, a slyším lidi, co mají vlastní dřevo, tak občas znejistím. A říkám si, jestli jsem si neměl nechat aspoň kamna. Pro klid duše. Ale převažuje spokojenost. Teplo, minimum práce, čistota, komfort.

Dobře, a teď otázka, která asi zajímá všechny. Po třech letech, kdo topí levněji? Zajímají mě celkové náklady.

Jan: Za tři roky jsem v provozu nechal kolem 24 000 Kč. Když připočteme servis a spotřební věci, dejme tomu 30 000. Čas nepočítám, protože to beru jako koníček, ale chápu, že někomu by to přišlo jako práce za další desítky tisíc.

Petr: Já jsem dal asi 90 000. Bez poruch by to bylo kolem 85 000.

Takže čistě finančně to je trojnásobek. Ale teď to, co nás zajímá možná ještě víc, kdo je spokojenější?

Jan: Já.

Petr: Já taky.

(oba se smějí)

Dobře, řekněme to jinak. Litoval někdy někdo z vás svého rozhodnutí?

Jan: Ne. Ale uvědomuju si, že dřevo je životní styl. Ne technologie. Kdo hledá čisté ruce a pohodu, ten bude nadávat.

Petr: Taky ne. Pouze bych dnes víc přemýšlel o tom, odkud budu pelety brát, mít zálohu, a možná malý krb. Pro jistotu. Ale komfort, který mám, je skvělý. Pokud člověk nechce řešit dřevo, je to top.

Představte si, že byste si ty kotle prohodili, jaké by to bylo?

Jan: Já bych pelety do baráku nedal. (smích) Ne vážně, je to super technologie pro někoho jiného. Ale já bych u toho nevydržel.

Petr: Já bych si dřevo domů taky nechtěl. A už vůbec ne řezat, štípat. A když jsme u toho, já si koupím radši rotoped než další sekeru.

A co budoucnost? Kdybyste měli přemýšlet o dalším zdroji?

Jan: Já jedu stabilně. Jednou možná přidám solár na ohřev vody. Ale dřevo mě drží při zemi. A baví mě.

Petr: Já přemýšlím o fotovoltaice, abych snížil náklady na elektřinu a provoz. Možná někdy časem tepelné čerpadlo k té fotovoltaice. Ale zatím není důvod měnit.

Kdybych vám řekl, že musíme vybrat vítěze, kdo by to byl?

Jan: Vítěz je člověk, který topí tak, jak mu to dává smysl a radost.

Petr: A ten, kdo nepočítá jen peníze, ale i čas a klid. Protože topení je víc než jen energie.

Takže kompromis?

Jan: Asi tak.

Pánové, děkuju za rozhovor

P.S. Zajímáte se o moderní způsoby vytápění a výrobu energie svépomocí? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.