HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
OSTATNÍ ▸

Jan Werich bydlel v obecním bytě na Kampě. Pořádal v něm bujaré večírky

reklama

Místo opředené legendami, které v myslích mnoha lidí evokuje představu nedobytného sídla celebrity. Jenže každodenní realita bydlení milovaného herce a klauna byla o poznání skromnější, složitější a podstatně zajímavější. Jan Werich zde prožil pětatřicet dlouhých let života, ale tento nádherný historický dům mu ve skutečnosti nikdy neříkal pane.



VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »
i Foto: Wikimedia CC BY 4.0 (phfoto)
reklama

Žádnou vilu nevlastnil

Nejrozšířenějším omylem, který se s tímto místem dodnes pojí, je představa, že Werich vilu vlastnil. Když se na podzim roku 1945 vrátil z exilu ve Spojených státech, společnost ho nadšeně vítala jako kulturní ikonu. Ministerstvo kultury dokonce pomáhalo organizovat zařízení jeho budoucího bytu, protože se s jeho návratem počítalo jako s klíčovou událostí pro obnovu kultury. Nebyl to však dar do osobního vlastnictví. Werich dostal pouze přidělený běžný obecní byt v prvním patře a po celou dobu, až do své smrti v roce 1980, platil městu nájem jako jakýkoli jiný občan.

Obecní byt s regulovaným nájemným

Šlo o regulované nájemné typické pro socialistické Československo. Kdyby měl platit tržní cenu za takto lukrativní lokaci v centru metropole, přesahovalo by to finanční možnosti většiny tehdejších umělců. Vila navíc nebyla projektována jako moderní přepychové sídlo, nýbrž fungovala jako klasický nájemní dům rozdělený na několik bytových jednotek. Její sláva nevznikla kvůli drahým materiálům, ale především díky výjimečným lidem, kteří v ní zanechali stopu. Už před Werichem zde žil například národní obrozenec Josef Dobrovský nebo uznávaný historik umění Zdeněk Wirth.

Dva umělci pod jednou střechou nedělají dobrotu

Pod jednou střechou se v poválečném období sešla nevídaná koncentrace umělecké geniality, což neslo i sousedské třenice. Zatímco Werich s rodinou obýval horní patro, přízemí v letech 1948 až 1968 patřilo básníkovi Vladimíru Holanovi. Dva velcí muži české kultury byli povahově odlišní a jejich vzájemné soužití nebylo ideální. Byl to téměř literární symbol: v přízemí žil v izolaci samotářský básník tvořící temnou Noc s Hamletem, zatímco nad jeho hlavou neustále proudily davy návštěvníků, duněl smích a cinkaly skleničky. Werich byl rozený bavič a hostitel, jehož byt fungoval jako otevřený salon. Krátce po válce zde pobýval i Jiří Voskovec. Ten však záhy po únoru 1948 pochopil politický vývoj a zvolil emigraci, čímž se dráha legendární dvojice uzavřela.

Byt, ale i hospoda a salon pro večírky

Werichův byt rozhodně nebyl chladným designovým interiérem. Návštěvníci často vzpomínali na živý, knihami a starými rukopisy přeplněný domov. Pokoje byly zaplněné suvenýry z cest, obrazy a dárky od přátel. Srdcem celého patra byla hercova pracovna s masivním psacím stolem, odkud měl výhled na hladinu Čertovky a staré mlýnské kolo. Za okny se pravidelně scházela kulturní elita – herci, spisovatelé i muzikanti. V dobách totality byl tento soukromý salon svobodnou oázou, kde se mluvilo otevřeněji než kdekoli jinde. Krásnou tradicí byly Štědré dny, kdy Werich otevíral dveře úplně každému. Od rána u něj tak proudili přátelé i náhodní kolemjdoucí.

Zlatá klec komunismu a hercovo trápení

Tato zdánlivá idyla pražských Benátek měla však odvrácenou stranu. Historici dnes mluví o Werichově situaci jako o životě ve „zlaté kleci“. Komunistický režim si kvůli hercově popularitě netroufl na otevřenou perzekuci, a proto mu raději toleroval bydlení na prestižní adrese. Po roce 1968 byl ale pod dohledem tajné Státní bezpečnosti, jeho činnost byla silně omezována a možnost tvořit zredukována. K politickému tlaku se ve vyšším věku bohužel přidaly i vážné zdravotní potíže. Werich hledal únik před samotou a šedí normalizačního režimu v dobrém jídle, společnosti a občas v alkoholu. Pamětníci otevřeně přiznávají, že sklenka byla ke konci života častějším společníkem, než by bylo zdrávo. Nešlo o bouřlivé excesy, spíše o melancholické debaty s přáteli dlouho do noci, k čemuž přispívaly tajuplné legendy o strašidlech starého historického domu.

Nejcennějším itinerářem byl herec sám

Skutečným luxusem tohoto bydlení tak zjevně nikdy nebyl drahý nábytek, nýbrž samotná Werichova přítomnost. Když dnes pamětníci vzpomínají na Kampu, nepopisují detailně vybavení pokojů. Všichni mluví pouze o něm. Jeho útulný a otevřený domov se tak navždy stal nezaměnitelným symbolem laskavého humoru, tichého vzdoru a obyčejné lidskosti v pohnuté době, která těmto krásným a vznešeným hodnotám zrovna dvakrát vůbec nepřála.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

SDÍLET ČLÁNEK

reklama

Vydáno dne:
16.06.2026

Photocredit: Wikimedia CC BY 4.0 (phfoto)

0