Jedlé houby teď rostou jako smyslu zbavené. Málo známé zimní druhy jsou často chutnější i zdravější

Jdeme si pro plný košík

Zimní houbaření není o náhodě. Je o znalosti stanovišť, o schopnosti číst dřevo, o pochopení toho, jak houby reagují na mráz. Je to houbaření pro ty, kdo nehledají kvantitu, ale kvalitu. Ale zároveň je to období, kdy v lese rostou houby s mimořádným kulinářským potenciálem. Jsou pevné, aromatické, čisté a bez červivosti. Takové, na které v létě a na podzim nenarazíte. Jen se o tom moc neví.

Poklad do vývarů, i jen tak na másle

Pokud bych měl jmenovat jedinou houbu, která definuje zimní kuchyni, je to právě penízovka sametonohá. Penízovka roste v hustých trsech na listnatém dřevě, nejčastěji na vrbách, topolech a starých ovocných stromech. V zimě ji poznáte okamžitě. Lesklý, lehce slizký klobouk v teplých odstínech kontrastuje s tmavým, sametovým třeněm, který je dole téměř černý. To je klíčový znak. Právě třeň je tím, podle čeho zkušený houbař penízovku nikdy nezamění. Je fascinující sledovat její odolnost. Zmrzne, rozmrzne, a pokračuje v růstu, jako by se nic nestalo. V kuchyni je to dar. Má jemnou, lehce nasládlou chuť, drží strukturu a výborně se hodí do čirých vývarů, kde vynikne její čistota. Skvěle funguje také na másle s trochou česneku nebo jako základ zimních omáček. Důležité je používat hlavně klobouky a horní části třeně. Spodní, tvrdší část patří pryč.

Dršťková, kterou miluje každý

Hlívu ústřičnou lidé často podceňují právě proto, že je běžně dostupná v obchodech. Jenže divoká hlíva je úplně jiný svět. Roste v mohutných, impozantních trsech na kmenech buků, topolů nebo vrb. Klobouky mají lasturovitý tvar, barvu od světle šedé po tmavší, někdy s nádechem modři. V zimě má hlíva nejlepší strukturu. Je pevná, masitá, aromatická. Poznat ji je snadné, pokud víte, že roste výhradně na dřevě a nikdy jednotlivě. V kuchyni je mimořádně univerzální. Dá se krájet na silné plátky a smažit jako řízek, dusit na víně, připravovat jako základ hutných zimních ragú. Mnozí ji považují za jednu z nejlepších hub pro teplou kuchyni vůbec. Jediné, na co si je potřeba dát pozor, je stáří plodnic. Staré hlívy jsou tuhé a ztrácí eleganci.

Vaříme asijské pokrmy

Na první pohled nepůsobí jako surovina, spíš jako přírodní kuriozita. Želatinová, pružná, hnědavá houba ve tvaru ucha roste téměř výhradně na bezu černém. Proto se označuje jako Jidášovo ucho. V zimě je v perfektní kondici. Mráz jí nevadí, po rozmrznutí je jako nová. Chuť má velmi jemnou, ale její síla spočívá v textuře. V kuchyni ji používám tam, kde potřebuji kontrast. Do vývarů, do asijsky laděných jídel, do směsí, kde dodá strukturu a lehkou kluzkost. Je prakticky nezaměnitelná, a proto ideální i pro méně zkušené houbaře.

Důležitý doplněk vyšší gastronomie

Tmavé, lesklé, rosolovité útvary na mrtvém dřevě působí nenápadně, ale v zimním lese jsou častější, než by se zdálo. To jsou boltcovitky. Jsou jedlé, i když chuťově velmi jemné. V kuchyni mají smysl jako doplněk, jako textura, jako součást zimních polévek nebo směsí. Nejsou to houby, které by vás ohromily samy o sobě, ale v rukou zkušeného kuchaře mají své místo.

Místo do obchodu do lesa

A jak tyto jedlé houby poznáme? Koukněte do naší fotogalerie. A nezapomeňte, zimní houbaření je o soustředění. O znalosti stromů, o respektu k lesu. A také o kuchyni, která není okázalá, ale přesná. Když jdeme do lesa v zimě, víme přesně, co hledáme a proč. A když si tyto houby přineseme domů, zacházíme s nimi s maximální úctou. Nepřebíjíme je kořením, neschováváme jejich chuť. Kdo chce poznat houby do hloubky, musí vyrazit v zimě. Když je venku kolem nuly a les konečně patří skutečným houbařům.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.