Kanaďané umí vyrábět fotovoltaikou elektřinu i v zimě. Jejich „solární tracker“ lze využít i u nás

V Kanadě si s tím hlavu nelámou

V našich zeměpisných šířkách není výjimkou, že v prosinci a lednu vyrobí fotovoltaika jen desetinu letního maxima. Ne proto, že by panely nefungovaly v mrazu. Naopak, chlad jim svědčí. Problém je, že nemají z čeho vyrábět. A právě tady přichází otázka, kterou si klade každý, kdo někdy řešil roční bilanci výroby. Dá se s tím něco udělat? Odpověď zní ano, ale stojí to peníze a vyžaduje to odvahu jít proti zaběhlému obrazu fotovoltaiky jako statického zařízení přikovaného ke střeše. Klíč k vyšší zimní výrobě není v zázračných článcích ani v bateriích. Je v geometrii. Fotovoltaický panel vyrábí nejlépe tehdy, když na něj paprsky dopadají co nejkolměji. V létě se to děje přirozeně. V zimě už ne. Pokud ale panel dokáže slunce „sledovat“, situace se dramaticky mění. Takzvané solární trackery jsou konstrukce, které panely natáčejí podle polohy slunce během dne. Nejde o futuristickou hračku, ale o technologii, která je léta běžná na velkých solárních farmách. Nejčastěji se s nimi setkáte v Kanadě, kde zima není na tři měsíce, ale na půl roku. Právě tam se ukázalo, že sledování slunce dokáže zimní výrobu zvýšit natolik, že dává ekonomický smysl i v podmínkách, které by statické panely označily za ztracené.

Tak jako slunečnice každý den...

Princip je jednoduchý. Tracker během dne pomalu otáčí panely tak, aby byly stále co nejlépe natočené ke slunci. Ráno na východ, večer na západ, v zimě s výrazně strmějším sklonem, než jaký dovolí běžná střecha. Výsledkem není jen vyšší špičkový výkon, ale hlavně delší doba, po kterou panely vůbec něco vyrábějí. A právě to je v zimě klíčové. Nabízí se námitka, že zařízení, které se hýbe, musí něco spotřebovat. Ano, musí. Motor, řídicí jednotka, senzory. Realita je ale mnohem střízlivější, než si většina lidí představuje. U jednoosého trackeru, který je nejběžnější, má motor výkon v řádu desítek až stovek wattů a běží jen krátce, obvykle několik minut denně v malých krocích. Roční spotřeba takového systému se pohybuje zhruba mezi pěti a patnácti kilowatthodinami. To je množství elektřiny, které průměrná domácnost spotřebuje za jeden den provozu lednice a routeru.

Začíná se pomalu objevovat i u nás

Teď k číslům, bez nichž se seriózní debata neobejde. Uvažujme klasický fotovoltaický panelový systém o výkonu deset kWp instalovaný na pevné konstrukci. V našich podmínkách vyrobí zhruba deset tisíc kilowatthodin ročně. Jednoosý tracker dokáže tuto výrobu zvýšit přibližně o dvacet až třicet procent, v zimních měsících klidně i víc. Konzervativně počítejme s nárůstem dva tisíce kilowatthodin za rok. Pořizovací cena trackeru pro takový výkon se dnes pohybuje přibližně mezi sto padesáti a dvěma sty tisíci korunami nad rámec běžné pevné konstrukce. Pokud těch dodatečných dva tisíce kilowatthodin dokážete využít v místě, například pro vytápění, ohřev vody nebo nabíjení auta, má každá kilowatthodina hodnotu minimálně pět korun. Roční přínos je tedy zhruba deset tisíc korun. Spotřebu trackeru můžeme klidně zanedbat, její náklad je v řádu stokorun ročně. Při těchto číslech vychází návratnost investice někde mezi patnácti a dvaceti lety. To není zázračně rychlé, ale je to v mezích životnosti samotného zařízení, která se pohybuje kolem dvaceti pěti let. A pokud započteme, že největší přínos trackeru je právě v zimě, kdy má elektřina často vyšší hodnotu, protože nahrazuje jiné zdroje, začne matematika vycházet lépe.

Všechno má své ale

Je tu ale zásadní podmínka, která se občas zapomíná. Tracker není řešení pro každého. Potřebuje prostor. Musí se otáčet. To znamená, že jej nelze jednoduše přidělat na sedlovou střechu rodinného domu, kde je panel svázán s pevným sklonem a orientací. Smysl dává na rovných střechách průmyslových hal, kde je dostatek místa pro pohyb, nebo na takzvaných brownfieldech, tedy nevyužívaných plochách, kde může stát pozemní konstrukce. Právě tam se trackery nejčastěji uplatňují. Možná to zní jako detail, ale není. Fotovoltaika se u nás dlouho chápala jako doplněk střechy, nikoli jako samostatná infrastruktura. Trackery tento pohled mění. Pokud chceme elektřinu i v zimě, musíme se přizpůsobit slunci, ne čekat, že se slunce přizpůsobí nám. Fotovoltaika tedy v létě funguje lépe než v zimě, protože je navržena pro léto. Pevné panely jsou kompromis, který dává smysl tam, kde je cílem maximální roční výroba za co nejnižší cenu. Jakmile ale chceme měnit profil výroby, zejména posílit zimu, kompromis přestává stačit. Sledování slunce je jeden z mála nástrojů, které fyziku ohýbají v náš prospěch.

P.S. Jak v novostavbě ohřát vodu za minimum nákladů na energie? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.