Konec uhlí se nekoná. Z uhelných elektráren se stávají strategické zdroje a stát může přinutit jejich majitele vyrábět dál

Udržení energetické soběstačnosti

Tento obrat je výsledkem série událostí, které postupně rozebraly do posledního šroubku představu, že energetická transformace je jen otázkou politické vůle. Pandemie, rozpad globálních dodavatelských řetězců, ruská agrese proti Ukrajině, plynová krize. Najednou se ukázalo, že energetika není jen o emisních povolenkách a cílových datech, ale o fyzice, infrastruktuře a čase. A ten čas jsme si zkrátka koupit neuměli. Česko vstupovalo do této éry s poměrně ambiciózním plánem. Uhlí mělo být nahrazeno kombinací obnovitelných zdrojů, plynu a v delším horizontu jádra. Jenže plyn, který měl sloužit jako přechodové palivo, se stal geopolitickým rizikem. Obnovitelné zdroje sice rostou, ale jejich proměnlivost klade extrémní nároky na síť, kterou zatím nemáme dostatečně posílenou. Akumulace energie zůstává drahá a v potřebném měřítku spíše na papíře než v terénu. A nové jaderné bloky? Ty jsou otázkou let, spíš desetiletí. Jestli vůbec.

🔴 Mimořádná zpráva:

Odvolávám, co jsem odvolal

V této situaci se do popředí vrátilo to, co mělo být na ústupu. Uhelné elektrárny. Ukázalo se, že některé zdroje nejsou jen výrobní jednotky, ale pilíře stability celé soustavy. Když vypadnou, nestačí je nahradit dovozem nebo pár větrníky navíc. Hrozí rozpad rovnováhy mezi výrobou a spotřebou, a tím i výpadky, které už nejsou akademickou debatou, ale reálným scénářem. Právě tady vstupuje do hry zákon, který dnes rezonuje veřejnou debatou víc, než jeho autoři možná čekali. Takzvaný Lex plyn vznikl v době vlády Petra Fialy jako reakce na plynovou krizi, ale jeho ambice byly širší. Nešlo jen o plyn. Šlo o to dát státu nástroje, jak v krizových situacích zajistit základní energetické služby. Zákon umožňuje, aby stát v případě ohrožení bezpečnosti dodávek nařídil provoz energetického zdroje, který by jinak skončil. A zároveň stanovuje, že takový zásah musí být kompenzován. Není to znárodnění, není to návrat k centrálnímu plánování.

Co to znamená pro naše lidi?

Pro běžné lidi je tenhle zákon především ochranou před situací, kdy by v zimě nebylo čím topit, kdy by ceny elektřiny vystřelily kvůli nedostatku výkonu, nebo kdy by stát musel v panice hasit problém na poslední chvíli. Lex plyn dává možnost jednat včas a řízeně. Zajímavé je, že tento zákon dnes fakticky mění pohled na uhlí. To se znovu objevuje jako strategický prvek, ne proto, že by bylo levné nebo čisté, ale proto, že je dostupné, stabilní a ověřené. A hlavně proto, že tu je. V době, kdy nové zdroje teprve vznikají a staré mizí rychleji, než je dokážeme nahradit. Co to znamená do budoucna? Ne návrat do minulosti. Plány české energetiky se nemění v tom základním směru. Počítá se s rozvojem jádra, s masivnějším zapojením obnovitelných zdrojů, s modernizací sítí i s chytrým řízením spotřeby. Rozdíl je v tempu. Dnes už se otevřeně říká, že přechod bude delší a složitější, než se původně zdálo. A že bez přechodných řešení by mohl bolet víc, než jsme ochotni připustit.

Přijde zdražení elektřiny?

Český trh není v izolaci, ale zároveň má silné domácí zdroje a stabilní regulaci. Největší cenové šoky máme za sebou a systém je dnes lépe připravený než v krizových letech. Zajištění dostatečného výkonu, i za cenu dočasného udržení uhlí, paradoxně pomáhá ceny stabilizovat. Nedostatek je totiž vždy dražší než přechodné kompromisy. Možná největší lekcí posledních let je to, že energetika není ideologický projekt, ale má svou oporu v neúprosné realitě.

P.S. Je nutné stavět novostavbu už jen s řízeným větráním nebo to jde i jinak? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.