Koupili dům v Thajsku a žijí na důchod dva životy. Nestěžují si

Vy a vaše paní jste po odchodu do penze udělali krok, o kterém spousta lidí jen sní. Přestěhovali jste se do Thajska. Jak tenhle nápad vlastně vznikl?

Byla to taková přirozená cesta. Já jsem pracoval celý život jako strojní inženýr, manželka jako učitelka. Do důchodu jsme odešli asi před pěti lety. Už po pádu komunismu jsme začali hodně cestovat a vždycky nás to táhlo do jihovýchodní Asie k moři. Jezdili jsme tam pravidelně, protože nás to tu v Česku přes zimu tolik nebavilo. No a jednoho dne jsme si řekli, že bychom tam mohli pořídit něco vlastního.

Koupit nemovitost v exotice ale zní jako záležitost pro milionáře. Jak to bylo finančně náročné?

Právě že vůbec ne. Ve srovnání s Českem to bylo opravdu velice levné. Dům na velkém ostrově na jihu Thajska nás vyšel zhruba na milion korun. Měli jsme něco našetřeno a peníze jsme dali dohromady i díky tomu, že jsme prodali naši starou chatu v Česku, na kterou jsme už stejně nejezdili a nevyužívali ji.

A co byrokracie? Slyšel jsem, že cizinec v Thajsku nemůže jen tak vlastnit nemovitost.

Je to tak, ten nákup byl docela komplikovaný. Mají tam speciální zákony. Cizinec může vlastnit nemovitost, ale nesmí vlastnit půdu pod ní. Takže si koupíte dům a k tomu dostanete tu půdu do pronájmu na 30 let s tím, že se to pak nějak automaticky prodlužuje. Nám to ale vůbec nevadí. Chápeme, že si místní chtějí chránit ta nejkrásnější místa před tím, aby jim je cizinci úplně nevykoupili. Nemáme s tím žádný problém a přijde nám to vlastně optimální.

Jak tam tedy přes rok fungujete? Jste tam trvale?

Střídáme to přesně napůl. Máme byt v Praze, takže vždycky na podzim sedneme do letadla, odletíme na ostrov, strávíme tam celou zimu a vracíme se až na jaře. Máme obrovskou radost, že za námi občas přiletí i děti s vnuky. Využijí toho, že tam ten dům máme, bydlí u nás a můžou se čachtat v krásném a čistém azurovém moři.

Potřebujete na tak dlouhý pobyt nějaká speciální víza?

Ano, ale díky tomu, že už jsme důchodci, máme nárok na takzvané důchodcovské vízum. To je pro lidi tuším od 50 let a díky němu tam můžeme strávit bez problémů více než měsíc.

Má život v Thajsku i nějaké stinné stránky? Co třeba zdravotní péče?

Tou největší nevýhodou je, že české zdravotní pojištění vám tam samozřejmě neplatí. Musíme si platit vlastní zdravotní pojištění na celou dobu pobytu, což zrovna levné není. A co se týče samotné péče, tak zatím nic vážného nepotřebujeme, takže to neřešíme. Až to jednou začneme řešit, je možné, že to problém bude. Ale už i tam se na turisty a expaty trochu připravili a docela to zvládají, takže věřím, že i tohle nakonec vymyslíme.

Jsou tam ještě nějaká jiná rizika? Co třeba tropické nemoci?

Je pravda, že je tam docela dost komárů a hrozí nebezpečí malárie. Nechceme do sebe ale cpát preventivně pilulky proti malárii po celou tu dlouhou dobu, co tam jsme. Vyřešili jsme to jednoduše tak, že máme v celém domě sítě. Komáři nám dovnitř nelítají a zatím se nám nic nestalo.

Když byste měl porovnat každodenní život v Praze a na thajském ostrově, jak to vychází?

Ve všech směrech je to tam prostě lepší, obzvlášť v zimě. Počasí je nesrovnatelné, pořád je krásně a teplo. Jídlo je naprosto skvělé, levné a z kvalitních surovin. To se s Českem nedá vůbec srovnávat. K tomu ty minimální životní náklady a místní lidé. Jsou hrozně milí, usměvaví, nikde žádný stres. Je to prostě absolutní pohoda a klid. Po ostrově se pohybujeme hlavně na skútrech, to je tam nejběžnější způsob dopravy.

Nenudíte se občas? Přece jen celou zimu jen ležet na pláži...

Vůbec ne, ono to uteče strašně rychle. Trávíme čas na pláži, sportujeme, chodíme do skvělých místních podniků. Dá se jít na výlet do pralesa, navíc jsme tu komunita. Přestěhovalo se sem víc seniorů, takže se pořádají organizované akce, různá cvičení, kurzy vaření nebo přípravy speciálních ovocných drinků. A taky hodně cestujeme. Zdaleka nemáme procestováno všechno, stačí vyrazit na sousední ostrov a hned máte co prozkoumávat.

Zmínil jste minimální náklady. Vyplatila se vám koupě domu i čistě finančně?

Ta investice už se nám de facto vrátila. Když tam přes léto nejsme, dům je neustále vytížený. Pronajímáme ho za rozumné peníze našim kamarádům. Ve výsledku už tam teď vlastně bydlíme zadarmo, platíme si vždycky jen tu letenku.

Co byste na závěr vzkázal dalším českým důchodcům?

Jednoznačně to všem doporučuju. Pokud by do toho někdo chtěl jít, ať neváhá. Je to navíc nečekaně úsporné, na zimu odjedete, vypnete topení a neplatíte ho. My v paneláku sice platíme nějaké sdílené poplatky, ale pro lidi, kteří mají vlastní velký dům, by to ušetřilo obrovský majlant jen na vytápění. Je strašná škoda, když lidi v zimě dřepí doma ve městě, kde není co dělat, a koukají jen na televizi. Místo toho by mohli koukat do azurového moře, pít drinky, chodit se dívat do pralesa na opice a užívat si krásný čas. Dělá to tak už spousta důchodců a je to prostě nádhera.

Díky moc za rozhovor a ať se vám tam i nadále líbí.

Také děkuji.