Kůrou nahoru nebo kůrou dolů? Záleží, kde se dřevo skladuje

Uložení pod střechou nebo ve větraném dřevníku

Základní pravidlo pro skladování pod střechou nebo v dobře větraném dřevníku velí ukládat polena kůrou dolů. Důvodem je prostá fyzika odpařování. Vlhkost obsažená v buněčných strukturách dřeva má přirozenou tendenci stoupat a odpařovat se směrem vzhůru. Pokud byste v krytém přístřešku uložili poleno kůrou nahoru, tato nepropustná vrstva by vlhkosti zablokovala cestu do prostoru. Voda by se hromadila těsně pod kůrou, což by vytvořilo ideální klima pro plísně. Tím, že poleno otočíte holým rozštípaným dřevem vzhůru, obnažíte kapiláry a umožníte vodě volně unikat. Výzkumy ukazují, že v krytém prostředí vyschne poleno uložené kůrou dolů až o třetinu rychleji, protože má k dispozici celou svou odhalenou plochu pro maximální evaporaci.

Využití kůry k ochraně uloženého dřeva

Úplně odlišná situace ovšem nastává, pokud musíte zásobu dřeva uskladnit venku pod širým nebem. V takovém prostředí je nutné skládat kůrou nahoru. Zde využijete její přirozenou voděodolnost, kdy kůra poslouží jako ochranná plocha. Když přijde prudký slejvák, kapky vody jednoduše sklouznou po jejím povrchu dolů na zem. Kdybyste venkovní hráni poskládali holým dřevem vzhůru, obnažená struktura dřevních vláken by zafungovala jako obří mycí houba. Každý deštík by polena nasytil novou dávkou vody. Zkušení dřevorubci proto doporučují ukládat kůrou nahoru minimálně svrchní vrstvy polen v hráni, čímž se vytvoří provizorní ekologická střecha chránící zbytek hromady pod ní.

Orientace podle dynamiky vzduchu

Orientace kůry je však jen zlomkem úspěchu, pokud podceníte dynamiku proudění vzduchu. Dřevo nesuší ani tak teplo, jako spíše vytrvalý vítr. Polena by nikdy neměla být natlačena těsně na stěnu budovy. Ideální je ponechat za dřevem mezeru širokou zhruba patnáct centimetrů. Do tohoto prostoru se opírá vítr, vytváří se zde mírný podtlak a vzduch aktivně vytahuje vlhkost ze zadních částí polen. Navíc je velmi vhodné dřevo skládat tak, aby nejdelší strana hráně stála kolmo k převládajícímu směru větrů. Vzduch pak musí složitě kličkovat mezi kusy dřeva, čímž vzniká turbulence strhávající vlhkost z povrchu.