Květiny na svatbu si Eliška zařídila sama. Ušetřila 40 tisíc korun

Eliško, máte za sebou svatbu. Jak s odstupem času na tento den vzpomínáš?

Všechno proběhlo v klidu, sešli se naši blízcí a užili jsme si to přesně tak, jak jsme si představovali. Samotnému dni ale předcházely docela dlouhé přípravy. Chtěla jsem mít všechno promyšlené, takže jsme s plánováním začali už minulý rok. Věděli jsme, že chceme termín na začátku srpna, a já jsem si hned začala zjišťovat, co všechno to obnáší a jaké máme možnosti. Hlavně co se týká financí.

Je dnes svatba opravdu tak drahá, jak se povídá?

Ano, je to obrovský byznys. Všechno stojí třikrát tolik jen kvůli tomu, že je to svatební. Nejvíce mě asi zaskočily ceny za květinovou výzdobu. Šla jsem na schůzku k jedné floristce, řekla jsem jí, jaký styl se mi líbí, a ona mi po pár dnech poslala kalkulaci. Celé to nacenila na čtyřicet pět tisíc korun. Byl to pro mě docela šok, tolik peněz jen za kytky. Vůbec jsem s takovým výdajem nepočítala.

Co tě napadlo, když jsi tu částku viděla?

Řekla jsem si, že takhle tedy ne. Květiny jsou sice krásné a dělají hodně, ale uvědomila jsem si, že vydrží hezké dva dny a pak zvadnou. Přišlo mi zbytečné platit tolik peněz za něco tak pomíjivého. Byla to pro mě přesně ta věc, na které se dá ušetřit, když člověk zapojí vlastní čas a nápady. Rozhodla jsem se, že si celou výzdobu připravím sama, a začala jsem přemýšlet, jak ten plán postupně zrealizovat.

Kde jsi s přípravou výzdoby začala?

V první řadě jsem si zjistila, co na začátku srpna kvete a na jaře jsem si na zahradě založila svůj vlastní svatební záhon. Chtěla jsem si vypěstovat nějaký základ. Vysela jsem cínie, které jsou skvělé, protože tvoří pevné květy a kvetou dlouho. Dále jsem přidala krásenky pro jejich jemnost, nenáročný měsíček a slunečnice, ze kterých dokážou do léta vyrůst krásné květy.

Byl to jediný druh rostlin, který jsi pěstovala?

Zkusila jsem i laskavec, který má takový zajímavý strukturovaný tvar, a statice. Ta je výborná z toho důvodu, že se dá použít jak čerstvá, tak i usušená. Přidala jsem ještě semínka několika jednoletých okrasných trav jako výplň. Měla jsem v plánu vypěstovat si dostatek materiálu na čerstvé kytice, ale brzy mi došlo, že spoléhat se jen na to, co pokvete zrovna ten jeden víkend, by bylo hodně riskantní, protože počasí a termín kvetení jsou nejisté.

Jak jsi toto riziko vyřešila?

Vymyslela jsem takový dvojí postup. Něco jsem si chystala na čerstvou výzdobu, ale část těch rostlin, které na záhonu vykvetly příliš brzy a nevydržely by do srpna, jsem ostříhala a rovnou jsem si je usušila. Tím pádem jsem měla vlastní pěstovaný materiál rovnou ve dvou podobách a nestalo se, že by něco přišlo nazmar. Brzy mi ale bylo jasné, že jeden záhon na celou svatbu stačit nebude. Přece jen, ne všechny květiny se ujaly. Takže jsem musela hledat další zdroje.

A to?

Už ten předchozí rok jsem chodila venku a pozorně se dívala, co na začátku srpna kvete na zahradách, na loukách nebo u cest. Chtěla jsem vědět, jaké barvy a druhy rostlin jsou v tu dobu k dispozici. Bydlíme v malé dědině a toho jsem chtěla využít. Zmínila jsem se sousedům a známým, že si výzdobu dělám sama a sháním na srpnovou svatbu materiál na sušenou výzdobu, případně i živé květy, kdyby někdo v těch dnech měl. Zeptala jsem se, jestli by jim nevadilo, kdybych si u nich v létě odstřihla to, co jim zbyde. Ukázalo se, že přímá domluva s obcí nebo konkrétními vlastníky je mnohem lepší než představa, že si jen tak chodím na cizí pole a zahrady bez dovolení.

Jak sousedé na tvou prosbu reagovali?

Byl to velmi hezký lidský moment, na který ráda vzpomínám. V obci se to totiž rychle rozkřiklo a lidé mi začali sami aktivně nosit rostliny. Dostávala jsem krásné květiny ze zahrad, například hortenzie. Sama jsem si po domluvě natrhala například len či obilí na polích a nejrůznější luční kvítí jako bodláky nebo chrpy.

Co jsi dělala s rostlinami, které jsi nasbírala už začátkem léta?

Všechno jsem to postupně nosila domů a během června a července sušila. Využila jsem k tomu dobře větrané místo v podkroví. Natahovala jsem tam provázky a na ně věšela menší svazečky rostlin hlavičkami dolů. Sušila jsem takhle ty klasy od zemědělce, nasbírané trávy, len a bodláky od sousedů i luční květy. Díky tomu jsem si začala budovat velkou zásobárnu dekorací na svatbu dopředu. Na druhou stranu to bylo jen pár týdnů, takže sušené květy nestihly ztratit barvy.

Květiny jsou jedna věc, ale co samotné vázání a aranžování?

I tohle jsme zvládly s kamarádkami samy. Dopředu jsem věděla, jaké květiny a nasušené rostliny asi budu mít k dispozici, takže jsem nehledala návody naslepo a neučila se vázat s něčím, co pak ani nebudu mít. S kamarádkami jsme na internetu sledovaly různá videa zkušených floristů a podrobné návody na tvoření vazby. Naučily jsme se z nich základní principy, jak se pracuje se zelení, jak se tvoří tvar kytice a jak se k sobě dají ladit barvy. Nechaly jsme si zkrátka poradit v online světě. To nám ušetřilo tisíce.

Bylo nakonec potřeba některé květiny koupit?

Koupila jsem jen tu část čerstvých květin, kterou jsem chtěla mít jistou. Nechtěla jsem riskovat, že mi bude chybět materiál do mé svatební kytice a na hlavní stůl, takže jsem si jich pár zajistila klasickou cestou. I ty jsem ale doplnila lučním kvítím. Dále jsem už dokupovala jen floristický materiál.

Když se podíváš na své výdaje, za co konkrétně a kolik jsi utratila?

Za tu část čerstvých květin pro jistotu jsem zaplatila zhruba čtyři tisíce korun. Kolem osmi set korun stál ten důležitý technický materiál jako floristický drát, páska a další drobnosti na vázání a stuhy.

Jaká byla tedy výsledná částka za celou výzdobu?

Celkem jsem za květiny, dokoupený materiál a dekorace utratila přibližně pět tisíc korun. Původní nabídka od floristky byla čtyřicet pět tisíc korun, takže se mi reálně podařilo ušetřit čtyřicet tisíc korun. Sušené trávy, klasy, len a další přírodní materiál byly prakticky zdarma.

Co z celého tohoto procesu považuješ za nejdůležitější?

Podle mě je nejsilnější pointa v tom, že to nebyla jen jedna finta a nešetřila jsem tím, že bych si koupila levnější květiny. Já jsem si tu zásobárnu výzdoby budovala několik měsíců. Ušetřila jsem postupně na několika místech najednou. Zasadila jsem semínka, nasbírala materiál, získala přebytky od sousedů, usušila to, naučila se vázat podle videí, nacvičila to s kamarádkami a aranžovala to sama. Téměř celou službu floristky jsem nahradila vlastní prací. Nebylo to dokonalé jako z katalogu, ale o to víc se mi to líbilo. Velkou roli hrálo i to, že jsem nepotřebovala mít vše sladěné do jedné barvy. I to bychom asi zvládli, ale bylo by to složitější.

Děkuji za sdílení zkušenosti.

Také děkuji.

P.S. Řešíte zahradu nebo vybavení kolem domu? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.