„Lidé se zbytečně stávají otroky svých kamen,“ vysvětluje kamnář

Když za vámi přijde člověk s tím, že by si chtěl pořídit nová kamna, kde podle vás začíná ten pomyslný kámen úrazu? Dělají lidé chybu už na samém začátku?

Za mě dělají lidé při výběru kamen hned několik zásadních chyb, ale ta úplně nejčastější spočívá v tom, že si vlastně vůbec neuvědomí, k čemu mají ta kamna reálně sloužit. To je absolutní základ. Zákazník by si měl jako první ujasnit, jestli hledá kamna, která budou fungovat čistě jako záložní zdroj tepla, nebo to má být primární vytápění pro celý dům. Od toho se odvíjí všechno ostatní. To je první a nejdůležitější kritérium. Pokud chci v kamnech zatopit třikrát za zimu pro atmosféru se sklenkou vína, sáhnu po úplně jiném zařízení, než když chci dřevem vytápět dům od října do dubna a ušetřit na plynu nebo elektřině.

Většina lidí ale pravděpodobně přichází s jasnou vizí, jak by ta kamna měla vypadat. Roli hrají trendy, sociální sítě, katalogy...

Přesně tak, a to je hned to druhé kritérium, kde narážíme na problém. Lidé vybírají primárně očima. Design je samozřejmě důležitý, nikdo nechce mít v obýváku ošklivou plechovou krabici. Ale nemůže to být to jediné a hlavní měřítko. Tím hlavním by měla být funkčnost. To znamená, že musíme naprosto přesně vědět, do jaké stavby ta kamna potřebujeme.

Můžete to trochu přiblížit? Je rozdíl mezi kamny do staré chalupy a do novostavby?

Dnes se staví moderní, nízkoenergetické nebo dokonce pasivní domy. Jsou perfektně zateplené, mají utěsněná okna, rekuperaci. Když si do takového domu lidé vyberou obrovská, designově nádherná kamna s obrovským výkonem, která viděli někde na fotce ze starého hradu, nastane peklo. Zatopí a do půl hodiny mají v obýváku 35 stupňů. Musí otevírat okna, teplo pouštějí ven a kamna pak dusí, čímž si špiní sklo a dehtují komín. Takže nesmíme koukat pouze na design těch kamen, ale na technickou stránku. Jaký mají výkon? Mají externí přívod vzduchu? To jsou otázky, na které se musí odpovědět ještě předtím, než začneme řešit barvu kachlí.

Zmiňoval jste, že důležitým faktorem je i požadovaný komfort. Co si pod tím máme představit v kontextu topení dřevem?

To souvisí s další věcí, která se u nás stále obrovsky podceňuje, a tou je akumulace. Lidé si často pořídí levná, lehká plechová kamna. Ta sice začnou hřát hned, jak v nich škrtnete sirkou, ale jakmile oheň vyhasne, do půl hodiny jsou studená. A pak se děje to, že se lidé stávají doslova otroky svých kamen. Musí neustále hlídat, jestli to tam ještě hoří, nebo nehoří. Pořád běhají s polínky a přikládají.

Takže řešením je pořídit si těžší, akumulační kamna?

Jakmile máte kamna obložená akumulačním kamenem, keramikou nebo mají uvnitř integrované akumulační prstence, zásadně se vám změní životní komfort. Kamna plynule topí a sálají teplo ještě hodiny po vyhasnutí ohně. Večer naložíte dříví, necháte ho správně shořet, kamna se „nabijí“ teplem a ještě ráno, když se probudíte, je v místnosti příjemně a kamna jsou teplá na dotek. Nemusíte v noci vstávat a stále přikládat. Ten komfort je nesrovnatelný.

Dejme tomu, že máme vybraná správná kamna s odpovídajícím výkonem i akumulací. Co dál lidé podceňují?

Dalším velkým problémem je celkové umístění kamen v rámci objektu. Záleží na tom, kdy na to lidé začnou myslet. Ideální scénář je, když se to řeší už ve fázi projektu nového domu. V tu chvíli můžeme kamna a komín umístit do pomyslného centra domu, aby přirozené sálání nebo proudění vzduchu fungovalo pro vytápění celého objektu co nejlépe.

A ten horší scénář?

Když už mají dům postavený nebo dělají rekonstrukci a teprve pak si vzpomenou: „Jé, my bychom chtěli krb.“ Pak je samozřejmě kolikrát obrovský problém ta kamna umístit správně. Komín je už někde v rohu na vnější zdi, přístup vzduchu se nedá rozumně vyřešit bez bourání podlah. Vznikají kompromisy, kamna stojí někde v koutě obýváku a vytápí vlastně jenom jeden roh místnosti, zatímco na druhém konci domu je zima. Plánování je prostě klíčové.

Blížíme se k samotnému používání kamen. Existuje takové to rčení, že jsme národ chatařů a kutilů. Předpokládám, že každý Čech si myslí, že oheň rozdělat umí...

(Smích) Ano, jsme v Čechách. Takže každý samozřejmě umí topit úplně nejlépe, to je jasná věc. Ale realita je bohužel často dost jinde. Ono je to už jenom o tom, jakým způsobem se ta kamna rozpalují. Drtivá většina lidí má zažité, že se dají noviny, na to třísky, na to tlusté poleno a zapálí se to zespodu. V moderních kamnech je ale mnohem efektivnější a ekologičtější takzvané podpalování shora. Vytvoříte hranici z větších polen, na ně dáte menší a zapálíte úplně nahoře. Kamna a komín se rychleji prohřejí, vzniká mnohem méně kouře a emisí.

Takže i samotné přikládání je věda?

Není to věda, ale má to svá pravidla. Jde o to, jak lidé vůbec přikládají a hlavně čím topí. Zda mají dřevo suché, nebo do kamen strkají mokrá polena z lesa, čímž si úplně zničí celou spalinovou cestu. Důležité je hlavně to, jak umí svá kamna regulovat. Moderní kamna mají často jen jednu páčku na ovládání primárního a sekundárního vzduchu. Hodně lidí to neumí regulovat. Buď oheň zbytečně dusí, nebo naopak nechají vše naplno a teplo jim vyletí komínem.

Když to tedy na závěr shrneme. Co byste poradil někomu, kdo právě teď zvažuje koupi kamen?

Kruh se nám vlastně uzavírá. Z toho, jak neumí lidé topit a regulovat, zase vychází ten začátek, o kterém jsme mluvili. To znamená jasně vědět, co od těch kamen očekávám, a vědět přesně, do jakého objektu je chci instalovat. Nepodlehnout jen hezkému obrázku, poradit se s odborníkem, probrat výkon, komínový tah a nezapomenout na akumulaci. Kamna vám mají sloužit, nesmíte jim sloužit vy. Takhle jednoduše bych to asi v krátkosti shrnul.