Lidé zkouší udržovat v kotli stáložár bez předchozích zkušeností. Končí to vykouřením a někdy i výjezdem hasičů

Zákaz kotlů má spousta lidí na háku

Zákaz starých kotlů se stal realitou, ale realita v terénu vypadá jinak. Spousta lidí si svůj starý kotel ponechala. Ne z neznalosti, ale z přesvědčení, že „to nějak projde“. A ono to zatím skutečně prochází. Pokut zatím nepadlo mnoho a kontroly nejsou plošné. Vytváří se tak zvláštní atmosféra tichého příměří, kdy stát ví, že staré kotle existují, lidé vědí, že jsou zakázané, ale obě strany dělají, že se vlastně nic neděje. Lidé topí dál, jako by se nechumelilo. Je jen otázkou času, kdy se pravidla začnou vymáhat důsledněji. A pak se z tisíců domácností může stát problém přes noc. S ignorováním nařízení se často pojí i snahy o jiné nekompetentní postupy, které lidé ve skutečnosti neumí, byť si myslí, že na tom není nic složitého. Jedním z nejčastějších příkladů je snaha topit se stáložárem. Na papíře to zní ideálně. Stáložár usnadňuje roztápění, šetří palivo a udržuje vodu v systému teplou po dlouhé hodiny. Kdo by to nechtěl. Jenže právě tady se ukazuje zásadní rozdíl mezi starými a moderními kotli. Zatímco u nových zařízení je stáložár řízen automaticky, pomocí sofistikovaných mechanismů, staré kotle nic takového nemají. A přesto se od nich očekává stejný výkon.

🔴 Mimořádná zpráva:

Děda to nějak dělal, tak to nebude nic těžkého

Lidé si často myslí, že to zvládnou sami. Že když „to dělali vždycky takhle“, nemůže se nic stát. Jenže topení se stáložárem není otázkou intuice nebo zkušenosti z dětství. Je to přesná práce s přívodem vzduchu, teplotou spalin a chováním paliva. A právě tady naráží realita na tvrdé limity starých kotlů. Mnohé z nich prostě nejsou schopné stabilní stáložár vytvořit. A ne proto, že by byl jejich majitel neschopný, ale proto, že tomu chybí technické předpoklady. Moderní kotle mají lambda sondu, která neustále vyhodnocuje kvalitu spalování. Mají větrák, který přesně dávkuje vzduch. Mají elektroniku, která reaguje rychleji než člověk. Starý kotel nemá nic z toho. Má klapku, tah komína a lidskou ruku. A někdy ani to nefunguje tak, jak by mělo. Dosáhnout stabilního stáložáru je pak problém i pro zkušeného topiče. V některých případech to nejde vůbec.

Tak dlouho se přivírají dvířka, až to jednou celé blafne

A tady přichází ta nebezpečná část příběhu. Špatně udržovaný stáložár neznamená jen nižší účinnost nebo větší spotřebu dřeva. Může znamenat kouř v kotelně, zakouřený dům a v krajním případě i ohrožení života. Nedokonalé spalování produkuje oxid uhelnatý, plyn bez barvy a zápachu, který dokáže člověka udusit během několika minut. Stačí drobná chyba, špatně nastavený přívod vzduchu nebo ucpaný komín. Dalším scénářem je přetopení kotle. Když se stáložár „utrhne“, teplota prudce stoupne, tlak v systému roste a riziko požáru je reálné. Výjezdy hasičů k přehřátým kotlům nejsou žádnou výjimkou. A pokaždé se opakuje stejný příběh, kdy majitel chtěl jen, aby mu kotel vydržel déle hřát. Netušil, že balancuje na hraně průšvihu.

Strkání hlavy do písku není řešení

Staré kotle nejsou jen otázkou nostalgie nebo vzdoru vůči předpisům. Jsou technicky zastaralé a při dnešních nárocích na provoz často nebezpečné. Lidé se je snaží používat způsobem, pro který nikdy nebyly navrženy. A pak se diví, že to nefunguje, nebo že to skončí kouřem, strachem a blikajícími majáky před domem. Ano, zatím se moc nekontroluje. Ano, zatím pokuty nepadají ve velkém. Ale fyzika ani chemie nečekají na novelu zákona. Kotel buď hoří správně, nebo ne. A pokud ne, riziko se násobí každým přiloženým polenem. Přechod na moderní řešení není jen otázkou nařízení shora. Je to otázka bezpečnosti, zdraví a odpovědnosti. Vůči sobě, rodině i sousedům.

P.S. Zajímáte se o moderní způsoby vytápění a výrobu energie svépomocí? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.