Majitel kotle na dřevo pořídil před 3 lety tepelné čerpadlo. Náklady si evidoval a o výsledek se s námi podělil

Pořídil variantu vzduch-voda

Lukáš si pro svůj starší, avšak částečně zateplený dům o rozloze sto padesát metrů čtverečních pořídil čerpadlo vzduch-voda z vlastních úspor. Rozhodl se nečekat na složité a často nejisté vyřizování státních dotací. Navíc si chtěl nechat starý dobrý kotel na dřevo plně zapojený v záloze. Právě toto prozíravé rozhodnutí odstartovalo jeden z nejpozoruhodnějších soukromých testů, na který jsme zatím narazili. Od října 2024 do dubna 2025 si Lukáš stanovil netradiční pravidlo. Dva dny bude celý dům vytápět pouze nově pořízeným tepelným čerpadlem a další dva dny ho vypne a zatopí dřevem v kotli. Tento přesný cyklus neúnavně opakoval celou uplynulou topnou sezónu. Ohřev teplé užitkové vody nechal trvale napojený výhradně na nezávislý elektrický bojler. Spotřeba za večerní sprchování či mytí nádobí se mu tak vůbec nepletla do nákladů na samotné vytápění. Každý večer si PC, zapsal průměrnou venkovní teplotu, přesnou spotřebovanou elektřinu na podružném elektroměru a odhadl spálené kilogramy dřeva.

Podzimní nadšení

Když na podzim roku 2024 experiment začínal, vypadalo to na drtivé a jasné vítězství moderní technologie. Říjen a listopad přinesly do Česka spíše mírné teploty, které se držely převážně v rozmezí mezi pěti a deseti stupni Celsia nad nulou. V těchto ideálních podmínkách čerpadlo pracovalo naprosto excelentně. Lukáš si do svého deníku zapisoval denní spotřebu kolem patnácti až dvaceti kilowatthodin elektřiny. Při tehdejší průměrné ceně zhruba šest a půl koruny za kilowatthodinu v distribučním tarifu D57d ho jeden den vytápění stál něco málo přes sto korun. Starý kotel na dřevo se v těchto podzimních dnech naopak těžce trápil. Dům tolik tepla zkrátka nepotřeboval, kotel se musel tlumit, aby nepřetápěl. „Pamatuji si, jak jsem si loni v listopadu říkal, že jsem to dříví na zimu snad štípal úplně zbytečně. Čerpadlo si venku jen tiše hučelo, do radiátorů pouštělo vlažnou vodu a doma bylo krásně stabilně teplo bez jakékoliv fyzické práce,“ komentuje Lukáš s úsměvem první měsíce svého pečlivého sledování.

A pak přišlo lednové procitnutí

Jenže pak přišel přelom roku a s ním první pořádné lednové mrazy, které s původním technologickým nadšením pořádně zamávaly. V lednu 2025 klesly noční i denní venkovní teploty hluboko pod bod mrazu, často se blížily k minus deseti stupňům. Dům vybavený klasickými radiátory najednou nutně potřeboval topnou vodu o teplotě kolem padesáti stupňů, aby se vůbec bezpečně prohřál. Účinnost tepelného čerpadla v těchto mrazech pravděpodobně znatelně propadla. Venkovní jednotka namrzala a spotřebovávala větší množství energie na opakované odtávání. Lukášův podružný elektroměr ukazoval denní odběr osmdesát, a v těch nejhorších dnech dokonce i přes devadesát kilowatthodin. Jeden jediný den mrazivého vytápění se tak rázem vyšplhal na téměř šest set korun.

Topení na střídačku

Když pak přišly podle harmonogramu na řadu dva dny s kotlem na dřevo, celá situace se otočila opět ve prospěch tradičního paliva. Kotel jel v lednových mrazech na plný a optimální výkon, ukázkově spaloval, rychle nabil velkou akumulační nádrž a celý dům byl během chvíle perfektně a do hloubky vyhřátý. Lukáš za tyto dva dny spálil zhruba devadesát kilogramů tvrdého štípaného dřeva. Vzhledem k tomu, že ho v té sezóně nakupoval za průměrných dva tisíce dvě stě korun za prostorový metr, stál ho jeden takový mrazivý den vytápění dřevem necelé tři stovky. Rozdíl v reálných denních nákladech byl značný. Na jaře 2025, když topná sezóna definitivně skončila a venku se začalo oteplovat, pan Lukáš sedl ke svému sešitu, prošel všechny výsledky a udělal finální součty. Z jeho záznamů vyplynulo zjištění, které nabourávalo původní načančané sliby prodejců z doby ekologického boomu.

Tak jak to celé dopadlo?

Kdyby celou uplynulou zimu topil výhradně nakoupeným dřevem, stála by ho celá topná sezóna přibližně čtyřicet tisíc korun. Spotřeboval by totiž zhruba osmnáct prostorových metrů paliva. Kdyby naopak nechal běžet jen své nové tepelné čerpadlo celých sto procent času od podzimu do jara, vysála by z něj zima 2024/2025 bezmála padesát tisíc korun na zálohách za elektřinu. Moderní ekologický trend ho tedy na papíře stál zhruba o deset tisíc korun ročně více než klasické dřevo. „Byl jsem popravdě trochu zklamaný, že čerpadlo na starých radiátorech není ten zázrak, který lidem sníží náklady na polovinu, jak se tehdy všude tvrdilo. Na druhou stranu si musím přiznat, že ten komfort je naprosto k nezaplacení. Ušetřil jsem desítky hodin v kotelně a vyhnul se tahání těžkých špalků,“ uzavírá Lukáš své roční počínání.