„Manžel mi utekl s jiným, na děti jsem zůstala sama a bez peněz,“ říká Zuzana. Přesto našla způsob, jak si pořídit vlastní dům

Zuzano, kdy jste poprvé začala tušit, že se něco děje?

Bylo to před třemi lety hned po Vánocích. Manžel se začal chovat divně, odtažitě, často se stalo, že se držel v práci a neustále si hlídal telefon. Zkrátka všechna taková ta klišé, u kterých si říkáte, že ve skutečnosti by se takhle nikdo podezřele nechoval. Jenže přesně tak to bylo. Začalo mi být jasné, že má manžel milenku, jenže jsem se spletla.

Manžel vám nebyl nevěrný?

Byl, jenomže ne s ženou, nýbrž s mužem. Přiznal se, že už to takto podvědomě cítil delší dobu, ale nechtěl to mně (a hlavně sobě) přiznat.

Jak jste reagovala?

Úplně se mi zhroutil svět, byli jsme spolu 12 let a máme dvě malé děti. Jsou to takové ty věci, které se dějí, ale vy si vždycky říkáte, že vám by se nic takového stát nikdy nemohlo.

Co se vám honilo hlavou?

Všechno. Stud, vztek i bezmoc. V první chvíli jsem si říkala, že to snad nějak překonáme, že to třeba jen zkusí a vrátí se. Ale nevrátil. Odešel za ním a začal úplně nový život, jako by děti ani nebyly.

Jak jste to vysvětlila dětem?

To bylo nejtěžší. Syn je starší, takže to trochu chápal, ale dcera ne. Pořád se ptala, kdy se táta vrátí. Ze začátku jsem nechtěla, aby k nim děti chodily a viděly svého otce takto, ale potom jsem ustoupila, což nebylo vůbec snadné. Nechtěla jsem ale, aby o něj přišly úplně. Jenže on sám o ně neměl zájem. Postupně se od nich úplně odtrhl. Teď se s nimi nevídá skoro vůbec.

Platí aspoň výživné?

Jak se mu zachce a jak si vzpomene. A většinou se jedná stejně o menší částky. Manžel původně pracoval jako učitel, ale teď z práce odešel a nechává se vydržovat svým novým partnerem. Když mám štěstí, pošle pět tisíc. Z toho dětem zaplatím maximálně kroužky, jízdenky a obědy ve škole. Všechno ostatní včetně bydlení je na mně.

Čím se živíte?

Pracuju na úřadě, kde si vydělám zhruba 25 tisíc čistého.

Kde jste s bývalým manželem bydleli?

Žili jsme v nájmu v poměrně drahé části města, aby to neměl daleko do práce. Když od nás odešel, už jsme tuto lokalitu nepotřebovali, protože moje práce je na opačné straně města. Navíc mi po zaplacení vysokého nájmu prakticky nic nezbylo. Uvažovala jsem, že kdyby se mi něco stalo a šla bych třeba na nemocenskou, nájem bych neutáhla. Došlo mi, že potřebujeme nějaké vlastní bydlení.

Dává to smysl, na druhou stranu to byl ve vaší situaci poměrně odvážný krok, shánět vlastní bydlení.

To máte pravdu. Zní to možná bláznivě, se dvěma dětmi a podprůměrným platem. V tu chvíli mi však přišlo, že nemám co ztratit, a upřímně jsem chtěla ze stávajícího bytu vypadnout. Všechno tam na mě padalo.

Čím jste cestu za vlastním bydlením začala?

Nejdříve jsem se orientačně dívala, jaké mám vlastně vůbec možnosti. A moc jich teda nebylo (smích). Dívala jsem se na nejrůznější inzeráty a bylo mi celkem jasné, že byt ve městě si určitě nebudeme moct pořídit. To mi potvrdili i v bance. V nejlepším případě by mi dali 2,5 milionu. Za ty peníze se ve městě nic pořídit nedalo.

Neměla jste nějaké úspory?

Jen v nižších desítkách tisíc. Byla jsem šest let na mateřské, takže jsem toho moc uspořit nestihla.

Jaké vám tedy zbývaly možnosti?

Napadlo mě, že vlastně nejsem fixovaná na město. Buď bych mohla do práce dojíždět, nebo bych si mohla najít něco jiného. Začala jsem se tedy koukat na starší domky na venkově. Zde byly ceny úplně jinde.

Objevila jste nějakou zajímavou nabídku?

Ano, nijak jsem na to nespěchala ani netlačila, ale jednou za pár dní jsem si prošla nové nabídky. Asi za tři měsíce jsem narazila na menší domek, který vlastník nabízel za 2 300 000 Kč. Domek vyžadoval rekonstrukci, ale i tak to byla za tu cenu dobrá nabídka.

Kolik jste si vzala hypotéku?

Vzala jsem si rovné dva miliony a dala jsem si ji na co nejdelší dobu, tedy na třicet let. Se sazbou kolem 4,5 % vyšla moje měsíční splátka okolo deseti tisíc. Ve výsledku to bylo o dost méně, než jsem platila v bytě ve městě. 300 tisíc, které chyběly, mi půjčili rodiče.

Nebála jste se odejít z města někam, kde to skoro neznáte?

Zpočátku jsem měla pochybnosti, ale z vesnice, kde se dům nachází, je celkem dobrá dostupnost do města, je zde obchod a překvapivě také dost vyžití jako například nejrůznější kroužky pro děti a podobně.

Říkala jste, že dům byl před rekonstrukcí...

Ano, to je pravda. Nebyl však v takovém stavu, že by se v něm nedalo bydlet. Rozhodla jsem se, že budeme domek spravovat postupně, zatímco v něm budeme žít. Něco se dalo udělat levně a svépomocí, na víkendy tak za námi jezdil můj táta, který na domku udělal obrovský kus práce. Ruku k dílu přiložil také můj syn, kterému je teď už 13, a celkem se v tom našel. Celkově jsou obě děti celou dobu velmi šikovné, se vším pomáhají a nevadilo jim se uskromnit. Naopak jsou rády, že máme zahradu.

V jakém jste teď stádiu rekonstrukce?

Dům už vypadá celkem hezky, ale pořád na něm zbývá spousta práce. Teď mám v plánu požádat si o dotace, které to posunou zase o kus dál. Taky jsem si zažádala o příspěvky na bydlení. Mám z toho celého radost, především nemám už vůbec čas myslet na zpackané manželství. Budoucnost vidím optimisticky. Jediné, co mě stresuje, je, že toho z platu nestíhám moc ušetřit. Kdo však tvrdí, že musím být na úřadě do smrti? Už jsem se dívala po jiných pracovních nabídkách a jedna z nich se rýsuje celkem slibně.

To ráda slyším. Tak ať to vyjde a ať se vám hezky bydlí.

Mockrát děkuji.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.