„Pět let po rozvodu a stále nemůžu dostat exmanžela z domu.“ Situaci vyřešil až Klářin nový partner

Kláro, kde žijete?

Bydlím v rodinném domě na Berounsku. Vyrostla jsem tady, dům původně patřil mým rodičům a já ho po nich před lety zdědila. Je to taková klasická stavba se zahradou, čtyři obytné místnosti, celkem asi sto třicet metrů čtverečních. Mám tu klid a zároveň to není daleko do města za prací.

Byla jste v tomto domě vždycky sama?

Osmnáct let jsme v něm strávili s bývalým manželem Petrem. Vychovali jsme tu dceru, která už vyletěla z hnízda a bydlí s přítelem ve vlastním pronájmu. Během těch let jsme dům společně udržovali, z našich úspor se dělala nová střecha, měnila se okna a předělávala koupelna. I když nemovitost papírově patřila jen mně, brali jsme to tak, že je to náš společný domov.

Co se stalo s vaším bydlením, když váš vztah skončil?

Rozchod proběhl v klidu, my jsme si prostě po těch letech přestali rozumět. Já chtěla víc cestovat a trávit čas venku, manžel byl spíš domácí typ, co si po práci sedl k televizi nebo šel do garáže. Na majetku jsme se domluvili bez hádek. On si nechal auto, nářadí z dílny a část peněz z účtu. Brali jsme v potaz i to, co se do domu investovalo. Jenže vyvstal problém, protože se neměl kam odstěhovat.

Jak jste tuto situaci tehdy řešili?

Pracoval jako řidič a nevydělával špatně, ale představa placení komerčního nájmu se mu vůbec nelíbila. Nechtěla jsem člověka, se kterým jsem prožila dvacet let, vyhodit hned na ulici. Řekla jsem mu, že může zůstat tři měsíce ve spodním pokoji, než si něco najde. Souhlasil a domluvili jsme se, že mi bude posílat čtyři tisíce měsíčně na energie a vodu.

Jak to fungovalo v praxi?

První týdny docela dobře. Peníze poslal, o víkendu posekal trávu nebo něco spravil. Měla jsem z toho dobrý pocit. Říkala jsem si, že se chováme jako rozumní dospělí lidé a že jsem mu pomohla překlenout to nejhorší období.

Proč k dohodnutému odchodu po třech měsících nedošlo?

Začal tvrdit, že situace na trhu s byty je složitá. Když se blížil termín odchodu, ptala jsem se ho, jak to vypadá. Pokaždé měl nějaký důvod, proč to nevyšlo. Jednou chtěli moc vysokou kauci, podruhé by to měl daleko do práce, jindy mu byt vyfoukl někdo jiný. Dala jsem mu další dva měsíce a pak zase další. Měli jsme jiný režim, přes den jsme se moc neviděli, a tak mi to tehdy ještě tolik nevadilo.

Změnilo se to nějak v průběhu času?

Asi po roce si ošklivě zlomil kotník. Musel na operaci a zůstal dlouho na nemocenské. Špatně se pohyboval, chodil o berlích. Najednou měl reálný důvod, proč si bydlení nehledat. Já ho v té době vozila po doktorech a nakupovala mu, nedokázala jsem ho v tom nechat samotného. Jenže kvůli nižšímu příjmu z nemocenské přestal posílat ty smluvené čtyři tisíce. Dal mi něco jen občas.

Jak vypadalo vaše soužití v tomto období?

Zůstal doma a začal se nudit, tak si zval kamarády. Býval vždycky společenský, dřív chodil po práci na pivo, teď si pivo nosili k nám. Přišla jsem unavená z práce a v kuchyni seděli cizí chlapi, na stole prázdné lahve a ve dřezu nádobí. Když jsem ho prosila o úklid, slíbil to, ale neudělal to hned. Ztrácela jsem pocit soukromí. Postupně jsme spolu přestali úplně komunikovat. Zrušila jsem společné nákupy, přestala jsem mu prát, každý jsme měli svou vyhrazenou polici v lednici. Žili jsme jako dva cizí lidé, kteří se jen potkávají na chodbě.

Snažila jste se ten stav aktivně ukončit?

Několikrát. Posílala jsem mu odkazy na malé byty blízko jeho práce. Nabídla jsem mu dokonce půjčku na kauci, aby měl snazší start. Odmítl to, prý se nechce zadlužovat. Vždycky, když už jsem měla nervy nadranc a pohádali jsme se, chvíli sekal latinu. Něco zaplatil, uklidil zahradu. Já pak trochu vychladla a řekla si, že se to uklidní. Brala jsem ohled na to, že je to otec mé dcery.

Kdy jste si uvědomila, že už to tak dál nejde?

To bylo zhruba ve třetím roce od rozvodu. Přijela jsem v pátek večer domů a v kuchyni seděla neznámá paní. Seznámili se přes internet a měla u něj přespat. Mně nevadilo, že si někoho našel, ale vadilo mi, že si cizího člověka pozval do mého domu bez jakékoli domluvy. Hájil se tím, že jsme rozvedení a může si dělat, co chce. Musela jsem mu připomenout, komu ten dům patří. Ráno se omluvil, ale celá věc se tím nevyřešila.

Co vás tedy přimělo situaci opravdu rozseknout?

Poznala jsem nového muže, Martina. Bylo mi šestačtyřicet a chtěla jsem začít znovu. Zpočátku jsme se scházeli u něj, trochu jsem se styděla přiznat, že bydlím s bývalým manželem. Když jsem mu to vysvětlila, bral to v klidu. Jenže časem chtěl trávit víkendy u mě a tam pořád figuroval někdo třetí.

Jak na to reagoval váš nový partner?

Dlouho byl trpělivý, ale zlomilo se to jednou v sobotu. Chtěli jsme s Martinem vařit a sedět na terase. Vrátili jsme se z nákupu a bývalý manžel tam měl s kamarády rozdělaný gril a puštěnou hudbu. Martin mu v klidu řekl, že dělat večírky v cizím domě bez vědomí majitelky není normální. Vyvolalo to hádku. Ten večer mi Martin vysvětlil, že chápe mou minulost, ale dokud tam ten člověk bude, on se ke mně nenastěhuje. Tehdy mi došlo, že svou nerozhodností ničím vlastní budoucnost.

Jaký byl váš další postup?

Martin mě touto promluvou donutil konečně oslovit advokáta. Myslela jsem si, že můžu prostě vyměnit zámky a dát věci za dveře, ale právník mě varoval, že tak snadné to není. Mohla bych se dostat do problémů, kdybych mu svévolně bránila v užívání domu, i když mi patří. Pokud by se odmítl odstěhovat dobrovolně, musela bych se obrátit na soud.“ Advokát sepsal písemnou výzvu k vyklizení nemovitosti. V ní stál konkrétní termín, do kterého musí odevzdat klíče, s tím, že jinak podáme žalobu k soudu.

Jaký to mělo výsledek?

Chvíli zkoušel staré známé výmluvy o penězích a o tom, že nemá kam jít. Já už ale neustoupila a řekla mu, že pět let odkladu stačilo. Když viděl, že mám v ruce papír od právníka a podporu nového partnera, pochopil, že to myslím vážně. Našel si garsonku ve vedlejším městě. Odstěhoval si své věci, odevzdal klíče a odešel. Hned ten den jsem vyměnila vložky ve dveřích.

Děkuji za sdílení zkušenosti.

Také děkuji.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.