Manželé se dvěma dětmi se nastěhovali do 26 metrů vysoké vodárenské věže

Ačkoli požadovaná desetiprocentní dražební jistota převyšovala jejich tehdejší volné finance, do aukce se přihlásili. Zhruba dvacet minut po podání nabídky se stali majiteli nemovitosti. Podle veřejných záznamů britského katastru za budovu v červenci 2018 zaplatili 45 000 liber.

Vodárna pro psychiatrickou léčebnu

Získali tak sedmipatrovou viktoriánskou stavbu, která původně plnila jediný účel a to zásobovat místní psychiatrickou léčebnu vodou. Britská zdravotnická služba NHS objekt vyřadila z provozu na konci devadesátých let a od té doby budova zůstala prázdná. Uvnitř se nacházely jen zbytky původních ocelových konstrukcí, hromady suti a rozbitá okna. Vzhledem k tomu, že věž figuruje na seznamu chráněných britských kulturních památek, trvalo celý rok, než majitelé získali nezbytná stavební povolení k zahájení úprav.

Komplikace při stavbě bizarního bydlení

Samotná rekonstrukce přinesla řadu technických komplikací. Ve vrchní části zůstaly staré vodní nádrže, které nebylo možné vyjmout vcelku. Dva místní dělníci je proto museli postupně rozřezat a po jednotlivých kusech snášet dolů. Výraznou překážkou byla absence běžných schodišť, nahoru vedl pouze šestadvacet metrů dlouhý žebřík. Manželé tak navrhli a nechali vyrobit šest nových schodišť z masivního borového dřeva. Do objektu se musela nově zavést elektroinstalace, vodovod a odpady. Nečekaný objev čekal rodinu v přízemí. Zpočátku se zdálo, že budova nemá pevnou podlahu, ale po odkopání vrstvy materiálu narazili na zachovalou historickou dlažbu z modrých staffordshirských cihel. Na jedné nalezené dlaždici se zachoval nápis „Littleworth 1829“. Při opravách majitelé dbali na původní postupy, využívali tradiční vápennou maltu, lokální písek a poškozené části nahrazovali materiálem ze skladu zachráněných stavebnin.

Táhnoucí se stavba, která stála za to

Prvních několik let bydleli v malém domku v londýnské čtvrti Highgate a na stavbu pravidelně dojížděli. Začátkem roku 2025 se přesunuli do karavanu z roku 1979 u nedalekého panství Shugborough. V červnu téhož roku se nastěhovali přímo do věže. Přestěhovali se tam se svými dvěma syny, kterým na jaře 2026 bylo šest a dva roky. V době stěhování velká část interiéru stále vyžadovala stavební úpravy.

Z celkových sedmi podlaží rodina postupně zabydlela čtyři. V přízemí si zařídili kuchyni, v prvním patře ložnice, ve třetím obývací pokoj a ve čtvrtém pracovnu. Páté patro dočasně vyčlenili jako dílnu a šesté podlaží zůstalo nedokončené. Interiér si zachovává industriální ráz se surovým zdivem, některá narušená místa překrývá pouze vápenný nátěr. Prostory s původními úzkými okny a stropy, které někde dosahují výšky až šesti metrů, zařídili volně stojícím starožitným nábytkem. Poppy si do věže nechala přivézt staré piano už ve fázi hrubé stavby, aby místo získalo atmosféru domova. Mark jako architekt prosazuje přístup, že interiér se může dotvářet postupně na základě každodenních potřeb rodiny.

Pokus prodat stavbu za desetinásobnou cenu

Vývoj tohoto bydlení doprovází zajímavý moment z realitního trhu. Zatímco kupní cena činila 45 000 liber, v červenci 2025 se věž krátce objevila v inzerci s cenovkou 600 000 liber. Důvody prodeje nebyly zveřejněny a transakce se s největší pravděpodobností neuskutečnila. Následné mediální výstupy z roku 2026 i úřední zápis architektonické kanceláře Public House Architects dokládají, že Mark a Poppy ve věži se svými dětmi nadále žijí a pracují. Z původně jednostranně zaměřené průmyslové stavby se jim tak podařilo vytvořit plně funkční a osobitý domov.

P.S. Zajímáte se o netradiční možnosti bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.