Manželé v důchodu sušili prádlo na balkoně. Od SVJ dostali pokutu 4 000 Kč

Někdo zvoní. Jdeš tam?

Karel a Marie žijí ve svém bytě na klidném sídlišti více než třicet let. Dům nedávno prošel celkovou revitalizací, dostal novou zateplenou fasádu a moderní balkony. Slunná jarní sobota pro manžele představovala ideální příležitost k domácímu úklidu a velkému praní. Zhruba hodinu po tom, co Marie pověsila první várku na balkon, se ozval domovní zvonek. Za dveřmi stál soused, který zároveň působil jako místopředseda výboru společenství vlastníků jednotek. Bez zdlouhavých úvodů manželům oznámil, že jejich sušící se prádlo narušuje vzhled zrekonstruovaného domu, a rovnou je požádal o jeho odstranění. Upozornil je na fakt, že vystavování spodního prádla na viditelném místě je v přímém rozporu s přijatými domovními pravidly.

Byli byste tak hodní...?

Marie se zprvu zastyděla a poté ji napadlo, že se jedná o hloupý vtip. Vůbec situaci nechápala. Upozornila ho, že se jedná o jejich prádlo, pověšené na jejich prádelní šňůře, která je natažena na jejich balkoně. Soused ale argumentoval tím, že je jejich prádlo jasně viditelné z hlavní ulice. Marie sdělila požadavek souseda svému manželovi, který ho striktně odmítl. Z jejich pohledu šlo o běžné, čistě vyprané kusy oblečení, za které se dospělí lidé přece nemusí stydět. Karel navíc zdůraznil skutečnost, že byt si před lety řádně odkoupili do osobního vlastnictví a nemají na něm žádné dluhy. Považovali tedy logicky balkon za svůj ryze soukromý prostor, kde si mohou sušit své věci podle vlastního uvážení. Místo aby tedy prádlo sundali, v dalších dnech sušili na balkoně další várky.

Tak sundáte to nebo ne?

O čtrnáct dní později objevili manželé ve své poštovní schránce úředně vyhlížející dopis. Jednalo se o první oficiální písemnou výzvu od výboru společenství vlastníků jednotek. Dokument obsahoval přesnou citaci ze stanov domu, které si majitelé bytů společně odhlasovali krátce před začátkem revitalizace fasády. V textu jasně stálo, že obyvatelé nesmí umisťovat na balkony a lodžie předměty narušující estetický vzhled budovy. Do této kategorie výbor na tehdejší schůzi zařadil nejen satelitní antény a starý nábytek, ale právě i viditelně vystavené prádlo. Výbor tedy nepostupoval nahodile, ale opíral se přímo o konkrétně formulované a schválené stanovy. Dopis manžele vyzýval k nápravě a varoval před možnými postihy. Karel s Marií však nadále trvali na svém postoji a dopis uložili do stolu. Považovali výklad stanov za nepřiměřený zásah do chodu své domácnosti a na svých návycích nic nezměnili. Prádlo přece bylo čisté, decentní a nijak pobuřující. Další várka oblečení putovala na balkon hned následující víkend. Záhy následovala druhá a po měsíci dokonce třetí písemná výzva. Obě skončily zapadlé v zásuvce po boku té první. Situace, která se obvykle řeší domluvou, se v tomto případě začala nebývale vyhrocovat.

Vystavujte si své prádlo jinde

Základem podobných sporů bývá často nepochopení toho, komu balkon z právního hlediska vlastně patří. Velká část lidí žije v zažitém přesvědčení, že vlastnictví bytu automaticky zahrnuje i plné vlastnictví přilehlého balkonu se všemi právy. Občanský zákoník a prohlášení vlastníka budovy však k této problematice přistupují jiným způsobem. Vnitřní, tedy pochozí plocha balkonu obvykle slouží k výhradnímu užívání majiteli přilehlého bytu. Nosná konstrukce, vnější plášť i zábradlí však zpravidla spadají mezi společné části domu, přičemž konkrétní vymezení vždy určuje prohlášení vlastníka. Balkon tak ve skutečnosti není plně „soukromým územím“ v tom smyslu, jak si mnozí představují. Je zde zároveň pravidlo, že o vnějším vzhledu budovy může rozhodovat společenství vlastníků jako celek. Pokud se dostatečná většina majitelů na shromáždění shodne na určitých omezeních, mohou je zakotvit do stanov, musí však jít o opatření přiměřená a v souladu s právními předpisy.

Moudřejší ustoupí

Dlouhodobé ignorování výzev se nakonec manželům nevyplatilo. Koncem letních prázdnin převzali doporučené psaní, které obsahovalo rozhodnutí o uložení smluvní pokuty. Požadovaná částka činila čtyři tisíce korun, přičemž tato výše byla předem stanovena ve schválených stanovách společenství pro opakované porušování domovního řádu. Výbor společenství tedy postupoval podle pravidel, která si vlastníci dříve odsouhlasili. Přesto nešlo o zcela jednoznačnou situaci. Manželé se mohli proti pokutě bránit a v případě sporu by nebylo vyloučeno, že by uspěli. Do dalšího dohadování a případného právního sporu se jim však už nechtělo. Nechtěli se se sousedy dál přetahovat ani riskovat zdlouhavé hádky. Karel a Marie proto nakonec rezignovali. Požadovanou částku uhradili bankovním převodem na účet společenství a své vyprané prádlo začali sušit raději na sušáku v obývacím pokoji.