Prodejci nábytku si často říkají o nekřesťanské peníze. „Stůl za 150 000 jsme sehnali za 8 400 Kč,“ ukazuje Bára

Při výstavbě dřevostavby na Vysočině, kterou ufinancovali za 3,2 milionu korun, se naučili spoustu řemesel a začali si vážit každé vlastní práce (celý příběh a položkový rozpočet na výstavbu si můžete přečíst zde). A tahle filozofie je provází i dál, nejen při dokončování interiéru, ale i při běžném rodinném životě. Jako jedna z mála domácností nemají v obýváku televizi, zato tam však najdete velký ručně vyrobený stůl z jednoho kusu dubu. Jak se rodině podařilo ušetřit nemalé peníze, se dozvíte v rozhovoru s Barborou, majitelkou domu.

Báro, nedávno jste sdílela fotku svého nového stolu. Proč jste se rozhodli pro takový neobvyklý typ?

Vždycky jsem si přála velký dubový stůl, u kterého se všichni sejdeme. Původně jsem ho chtěla koupit, abych ušetřila čas. Jenže když manžel viděl kvalitu stolů a hlavně jejich ceny, bylo hned jasno, že ho kupovat nebudeme, ale pokusíme se sehnat jednotlivé díly sami a postavit ho. A když dnes vidím výsledek, říkám si, že i tahle „maličkost“ stála za to.

Kolik by vás takový stůl z obchodu vyšel?

Pokud chcete neklížený, masivní dubový stůl pro alespoň sedm lidí, začínají ceny zhruba na 60 tisících a klidně se vyšplhají až ke 150 tisícům (pokud by se vám jídelní stůl nechtěl vyrábět, ale ocenili byste nižší cenu, levnější masivní stoly najdete například zde – poznámka redakce). To jsou pro nás peníze, které bychom nikdy za stůl nedali.

Hádám, že jste ušetřili nemalou částku, je to tak?

Ano, celkové náklady vyšly na 8 400 Kč. Nejdražší částka byla za samotnou dubovou desku, kterou se nám podařilo sehnat za 6 000 Kč. Dál jsme do nákladů započítali i její dopravu, což bylo za naftu zhruba 1 000 Kč. Následně jsme potřebovali nohy stolu (jekl 120×40×2) a ty jsme koupili za 950 Kč. Nakonec jsme ještě koupili barvu na kovové nohy za 200 Kč a olej na desku za 250 Kč. A za samotnou práci jsme neplatili, stůl dohromady sestavil manžel, můj táta, truhlář a jeho kamarád podlahář.

Bylo to náročné? Jak celý proces výroby probíhal?

Manžel našel inzerát pána, který prodával velké dubové fošny nedaleko Českého Krumlova. S mým tátou se za ním vydali a po příjemném rozhovoru ještě dostali slevu. Desku jsme nechali několik týdnů schnout ve stodole na paletách. Když přišel čas na samotnou práci, táta s kamarádem Ivanem a mým mužem začali desku opracovávat. Bylo potřeba hlavně odfrézovat kraje chycené plísní a vybrousit povrch. Následovalo tmelení prasklin, které vznikly při vysychání, a pak už se jen přebrousilo do hladka. Mezitím manželův táta vyráběl kovové nohy. Ty jsme nechali nalakovat v práškové lakovně nedaleko Jindřichova Hradce na matnou černou, a když bylo vše připravené, proběhla finální montáž. Večer jsme pak s manželem společně natírali desku tvrdým voskovým olejem, který nádherně zvýraznil kresbu dřeva.

A jak dlouho výroba trvala?

Od dovozu desky po finální olejování zhruba pět dní čisté práce. Samozřejmě s přestávkami na schnutí a lakování.

Co bylo podle vás při výrobě nejtěžší?

Rozhodně manipulace s deskou. Váží asi 180 kilo, takže bylo její přenášení poměrně náročné. Kromě toho bylo potřeba hlídat praskliny, které se objevily při vysychání.

A jaké má váš stůl rozměry?

Deska není úplně pravidelná, a to se nám právě líbí. Šířka je od 90 do 130 cm, délka 195 cm a tloušťka 10 cm.

Jak se u vás nový stůl osvědčil?

Je přesně takový, jaký jsme si vysnili. Originál, jeden kus, s příběhem a vyrobený s láskou. Když se na něj podívám, vidím v něm nejen krásu dřeva, ale i kus naší rodiny.

Doporučila byste tento postup i dalším lidem?

Určitě. Není to nic složitého ani časově náročného. Pokud seženete velkou dubovou desku, máte napůl vyhráno. Pak už je to hlavně o trpělivosti, trochu zručnosti a chuti si něco vyrobit vlastníma rukama.

Na co si dát při výrobě pozor?

Určitě na manipulaci s deskou, je těžká a nebezpečná. Můj manžel si při přenášení přirazil prst ke zdi a ještě dnes ho má černý. Jinak jen běžná opatrnost při práci s brusnými a řeznými nástroji.

Udělali byste dnes něco jinak?

Asi bychom si ušetřili čas s dokonalým tmelením a broušením spár. Deska totiž nebyla úplně suchá, a tak se spáry během dvou týdnů zvětšily skoro dvojnásobně. Takže další tmelení plánujeme až za pár let, až dřevo úplně doschne.

Děkuji za rozhovor, Báro.

Rádo se stalo, snad inspiruje vaše čtenáře.

Máte rádi články s DIY tematikou, tipy pro kutily a návody na výrobu svépomocí?

Zadejte svůj e-mail a my Vám dáme vědět vždy, když vyjde nový. Už tak o žádný nepřijdete.

P.S. Líbil se vám článek? Využijte možnost bezplatného přístupu k dalším kvalitním článkům, které pro vás připravujeme. Jednoduše klikněte zde a následně potvrďte tlačítkem Přidat.