Japonci mají v obyváku 15 °C. Američané 26 °C. Teplota v domácnosti přímo souvisí s délkou života

Japonský domácí mrazák

Při pohledu na globální mapu vytápění narazíme na extrémy, které nám pomohou pochopit, kde se na škále komfortu vlastně nacházíme. Prvním takovým šokem pro Středoevropana bývá tradiční japonská domácnost. Ačkoliv si Japonsko spojujeme s nejmodernějšími technologiemi a robotizací, jejich přístup k zimnímu vytápění zamrzl v hluboké minulosti, ovšem z čistě pragmatických důvodů. V mnoha částech Japonska klesá teplota v obývacích pokojích běžně na 15 stupňů Celsia, a v některých prefekturách dokonce ještě níže. Důvodem je absence centrálního vytápění a historický způsob stavby domů, které měly především větrat během horkých a vlhkých let. Japonci se nenaučili vyhřívat vzduch v celém bytě, ale raději zahřívají přímo své tělo. Legendární stůl kotacu, pod kterým je připevněno topné těleso a kolem dokola visí těžká deka, je srdcem jejich domova. Zatímco zbytek místnosti může mít teplotu lednice, pod dekou je horko jako v lázních. Tento systém je energeticky nesmírně efektivní, ale pro Čecha, který je zvyklý chodit v lednu po bytě v trenýrkách, představuje japonský standard nepředstavitelný asketismus.

Jedno mají USA a Rusko společné

Na opačném konci této pomyslné stupnice stojí Spojené státy americké a Rusko. V těchto zemích, které byly historicky obdařeny obrovskými zásobami levných surovin, se s teplem nakládá s až marnotratnou velkorysostí. V amerických domech, které spoléhají na horkovzdušné systémy, není výjimkou teplota kolem 26 stupňů Celsia. Podobně je tomu v ruských městech s dálkovým vytápěním, kde jsou systémy často neregulovatelné a radiátory pálí tak silně, že obyvatelé musí uprostřed sibiřských mrazů větrat otevřenými okny, aby v bytech vůbec přežili. Zde se teplo stalo symbolem jakési civilizační síly nad přírodou, zatímco v Evropě se na něj začínáme dívat jako na vzácný a drahý zdroj, se kterým je nutné nakládat s úctou a rozumem.

Přetápím, tedy jsem

Pokud se vrátíme zpět na náš kontinent, zjistíme, že naši nejbližší západní sousedé jsou mnohem disciplinovanější než my. V Německu, Rakousku nebo Nizozemsku je standardní pokojová teplota nastavena na devatenáct až dvacet stupňů. Pro průměrného Brita je pak osmnáct stupňů naprosto dostačující hranice pro pohodlí. V těchto zemích není svetr v interiéru vnímán jako projev chudoby nebo krize, ale jako logická součást zimního oblékání. Češi se se svými průměrnými 22 až 23 stupni řadí spíše k východnímu bloku, kde teplo v bytě dlouho symbolizovalo určitý sociální standard a hojnost. Přetápění je u nás hluboce zakořeněným zlozvykem z dob socialismu, kdy dálkové teplo z uhelných elektráren nestálo téměř nic a jediným způsobem regulace bylo právě ono otevřené okno.

Kdo chce žít déle, měl by vypnout topení

Tento návyk má však svou temnou stránku, která se netýká pouze našich peněženek. Biologie lidského těla je nastavena na určité teplotní cykly a konstantní horko v interiéru nám paradoxně škodí. Při teplotách nad dvaadvacet stupňů dochází k prudkému poklesu vlhkosti vzduchu, což vede k vysušování sliznic dýchacích cest. Takto oslabené sliznice pak mnohem hůře filtrují viry a bakterie, což je jedním z hlavních důvodů, proč jsme v zimě tak často nemocní. Navíc vysoká teplota v ložnici zásadně narušuje kvalitu spánku, protože tělo se potřebuje pro regeneraci přirozeně ochladit. Pokud tedy dokážeme překonat onen psychologický blok a srazíme termostat o pouhé dva nebo tři stupně dolů, nejenže ušetříme zhruba patnáct až osmnáct procent nákladů na vytápění, ale budeme se cítit mnohem svěžejší a odolnější.

Úspora peněz i zdraví současně? Kdo by to byl řekl

Motivace k úpravě našich zvyklostí by tedy neměla vycházet jen ze strachu před účty, ale z touhy po lepším zdraví a svobodě. Uvědomění si, že zbytek vyspělého světa funguje při nižších teplotách bez jakékoliv újmy na komfortu, nám může pomoci opustit roli obětí energetické krize a přijmout roli vědomých hospodářů. Možná nakonec zjistíme, že onen pověstný jeden svetr navíc není symbolem nedostatku, ale vstupenkou k odolnějšímu organismu a čistšímu svědomí vůči planetě i vlastní budoucnosti. Cesta k rozumnému vytápění začíná v našich hlavách, nikoliv v kotelnách. Je to proces odvykání si na zbytečný luxus, který nás ve skutečnosti oslabuje, a návrat k přirozené rovnováze, která je pro člověka po tisíciletí přirozená.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 11. – 19. dubna 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.