Speciální metoda dostane do dřeva stovky kilogramů ochranné látky „Klasický nátěr se s tím nedá srovnat,“ říká odborník

Miroslave, čím se zabýváte?

Specializuji se na impregnaci dřeva. Většina lidí si pod tímto pojmem představí plechovku s nátěrem a štětec, případně namočení prkna někde na pile do vany s roztokem. My se ale specializujeme na vakuotlakovou impregnaci.

V čem se tento proces od toho běžného liší?

Rozdíl je především v hloubce průniku a samotném způsobu aplikace. Pokud se bavíme o běžných barvách nebo nátěrech, pohybujeme se v setinách milimetru na povrchu dřeva. Zpravidla jde o vrstvu, která odpovídá zhruba třetině až polovině tloušťky lidského vlasu. Náš proces je ale úplně jiný. Probíhá v takzvaných autoklávech, což jsou velké tlakové kotle. Na začátku z kotle a ze dřeva odsajeme vzduch a vytvoříme podtlak. Dřevo díky tomu získá přirozenou tendenci do sebe impregnační látku nasát.

A pak přichází na řadu ten tlak?

Přesně tak. Následně po dobu zhruba osmi hodin tlačíme impregnační roztok pod tlakem osmi barů přímo do struktury dřeva. Na konci celého procesu vytvoříme znovu vakuum a přebytečnou vodu ze dřeva odsajeme. Samotná impregnační látka ale zůstane pevně zafixovaná uvnitř.

Kolik látky do dřeva reálně dostanete? Máme nějaké srovnání s nátěrem štětcem?

Mirek: Ten rozdíl je značný. Oproti mikronům u barvy se dostáváme do hloubky milimetrů až desítek milimetrů. U hůře impregnovatelných dřevin, jako je smrk, jde zhruba o 1 až 5 milimetrů. U dobře impregnovatelné borovice, respektive u jejího bělového dřeva, je to 5 až 15 milimetrů. Aby si to čtenář dokázal představit na váhu, do jednoho kubíku borovice dokážeme vpravit 200 až 300 kilogramů impregnační látky. U specifických dřevin, jako je buk pro železniční pražce, to může být až 700 kilogramů na kubík. Srovnávat to s nátěrem povrchu je tedy v podstatě nemožné.

Musí být dřevo před takovým procesem nějak speciálně připravené?

Klíčová je správná vlhkost. Máme na skladě tisíce kubíků dřeva připraveného k impregnaci, které přirozeně vysychá venku. Pro proces vakuotlakové impregnace je ideální, když dřevo obsahuje 20 až 25 % vlhkosti. Dřevo, které by bylo uměle vysušené v sušárnách na nějakých 8 až 12 %, má už mezibuněčné prostory příliš zavřené a nedokázalo by impregnační látku v dostatečném množství přijmout.

Zmínil jste impregnační roztok. Co přesně do dřeva tlačíte? Lidé se často bojí chemie a ekologické zátěže.

Používáme vodorozpustné látky na bázi solí mědi, konkrétně se jedná o zhruba pětiprocentní roztok hydrogenuhličitanu měďnatého. Tyto látky jsou certifikované zdravotním ústavem a jsou nezávadné. Důležité je, že po dokončení chemické reakce se látka ve dřevě zafixuje a je nevyluhovatelná, neškodí tedy životnímu prostředí ani lidskému zdraví. Z ekologického hlediska to dává smysl. Dřevu prodlužujeme životnost, déle v sobě váže CO₂ a nevzniká potřeba každoročně kupovat nové syntetické barvy.

Proč je impregnované dřevo často zelené?

Samotný koncentrát, který používáme, je tmavě modrý. Zelená barva prken není umělý nátěr, ale výsledek chemické reakce dřeva s těmito měďnatými solemi. Vznikne z toho takový olivově zelený odstín. Vlivem UV záření toto zbarvení postupně mizí a dřevo se vrací do přirozeného, medově šedého odstínu, neboli získá klasickou patinu.

Kde všude se takto ošetřené dřevo používá a jak dlouho vydrží?

Celý proces se řídí normami a my dřevo impregnujeme pro takzvanou třídu použití číslo 4, což je dřevo v přímém kontaktu se zemí. Z naší výroby tak odcházejí sloupy na chmelnice, sloupy pro elektrické vedení nebo palisády. A stejnou technologií a koncentrací ošetřujeme i terasová a fasádní prkna. U výrobků v kontaktu se zeminou garantujeme životnost minimálně 15 let. U teras a fasád, které nejsou trvale v hlíně, je to 30 let a více. Tato technologie má navíc dlouhou tradici, naše firma vznikla už v roce 1914 právě kvůli rozmachu elektrifikace a železnic.

Znamená to tedy, že když si z vašeho dřeva postavím terasu, už se o ni nemusím starat?

Přesně tak, žádná další údržba ve formě nátěrů není nutná a ani ji nedoporučuji. Dřevo to nepotřebuje. Pokud se zákazník rozhodne prkna natřít nějakou tenkovrstvou olejovou lazurou, dřevu to sice neublíží, ale zákazník se tím zavazuje k tomu, že bude muset nátěr pravidelně obnovovat, aby terasa nevypadala esteticky hůře.

Je přece jen nějaké slabé místo, na které by si měl dát člověk pozor?

Zákazníci si často pletou vakuotlakovou impregnaci s probarvením celého průřezu. Jak jsme si řekli, látka prostupuje několik milimetrů pod povrch, u borovice třeba až patnáct, ale střed zůstává původní. Výjimkou jsou čela prken, která po směru vláken sají látku výborně. Když si ale zákazník prkno doma zkrátí nebo zařízne, odhalí vnitřní strukturu. Proto doporučujeme tyto nové řezy vždy zatřít běžným impregnačním nátěrem. Dřevo si látku po vláknech ochotně nasaje a tím se řez, který je z hlediska hniloby nejrizikovější, bezpečně uzavře.

Děkuji za rozhovor.

Také děkujeme.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.