Metoda „winter curing“ umožňuje sušit palivové dřevo i v zimě. Je rychlejší a jde víc do hloubky

Když fyzikální zákony pracují za nás

Princip je jednoduchý. Čerstvě pokácené dřevo se nechá přes zimu venku, vystavené mrazu. Když teploty dlouhodobě klesnou pod bod nulu, voda v buňkách dřeva zmrzne a vytvoří ledové krystalky. Ty pak naruší buněčné stěny, takže když se na jaře oteplí, voda může z dřeva snadněji unikat. Dochází tak k přirozenému, hloubkovému vysychání, které pokračuje i během jara a léta. Výsledkem je dřevo, které je lehčí, rychleji suché a zároveň méně náchylné k praskání nebo kroucení. Na rozdíl od běžného sušení v teple, které může být příliš prudké a dřevo vysušit jen na povrchu, mrazové sušení postupuje pozvolna. Díky tomu se vlhkost rozloží rovnoměrněji a dřevo si lépe zachová svou strukturu. V místech, kde mrazy trvají delší dobu, je tento proces mimořádně účinný. U nás v Česku je situace složitější, přesto se metoda dá využít, pokud se dodrží několik zásad a člověk ví, jak má správně postupovat.

Postup zvládne i začátečník

Ideální je kácet dřevo v době, kdy už mrzne, tedy od prosince do ledna. V tomto období je v kmeni nejméně mízy, a tím pádem i vody. Dřevo se nechá ve větších kusech, často ještě neštípané, uložené na dobře větraném místě pod střechou nebo plachtou, která ho ochrání před sněhem a deštěm, ale umožní proudění vzduchu. Není vhodné ho zakrývat úplně, protože by se mohlo zapařit. Cílem je, aby dřevo promrzlo co nejhlouběji. Zásadní roli hraje průběh zimy. Pokud teploty několik týdnů drží hluboko pod nulou, dochází k výraznému narušení buněčné struktury a efekt mrazového sušení se projeví naplno. Jestliže se ale počasí střídá, tedy mráz, obleva, déšť, může být výsledek spíš opačný. Dřevo začne nasávat vlhkost z ovzduší, obzvlášť pokud se oteplí nad pět stupňů Celsia. Proto je důležité dřevo umístit na místo, kde nestojí voda a kde k němu proudí vzduch. Zkušení dřevaři doporučují dát pod špalky palety nebo kulatiny, aby dřevo neleželo přímo na zemi.

Přichází druhá fáze sušení

Jakmile mrazy skončí a teploty začnou stoupat, přichází druhá fáze, jarní sušení. Na přelomu března a dubna, kdy je dřevo ještě promrzlé, ale už začíná rozmrzat, je ideální chvíle ho naštípat. V této době jde dřevo od sebe doslova jako po másle a štípe se snadněji než kdy jindy, protože ledové krystaly už narušily jeho soudržnost. Zároveň se tím otevře více povrchu, kudy může vlhkost unikat. Takto připravené dřevo pak přes léto usychá rychleji a rovnoměrněji. Zatímco běžně sušené palivové dřevo potřebuje alespoň osmnáct až dvacet čtyři měsíců, než dosáhne optimální vlhkosti pod dvacet procent, dřevo, které prošlo mrazovým sušením, může být hotové už po jedné sezóně. V praxi to znamená, že dřevo pokácené v lednu může být suché a připravené k topení už v říjnu. Takové dřevo má nejen vyšší výhřevnost, ale také se lépe zapaluje a méně kouří. Rozdíl ve výhřevnosti mezi čerstvým a dobře vysušeným dřevem může být až 50 %. Pokud tedy topíte například bukem s vlhkostí kolem dvaceti procent, získáte z jednoho kubíku asi 4,2 MWh tepla, zatímco z mokrého dřeva s vlhkostí nad 40 % sotva 2,7 MWh.

Mimořádná ochrana před hnilobou a plísněmi

Mrazové sušení má ještě jednu, často opomíjenou výhodu. Přirozeně chrání dřevo před hnilobou, plísněmi a škůdci. Při teplotách pod nulou se všechny biologické procesy zastaví, takže dřevo během zimy nezačne plesnivět ani zahnívat. To ocení hlavně ti, kteří skladují dřevo delší dobu venku bez úplného zastřešení. Samozřejmě, metoda má i své limity. V nížinách, kde se mrazy drží jen pár dní, se efekt mrazového vysoušení téměř neprojeví. Tam je lepší spolehnout se na klasické sušení na vzduchu, tedy dřevo naštípat už na podzim a přes zimu ho nechat na dobře větraném místě, aby pomalu ztrácelo vlhkost. V oblastech s chladnějšími zimami, jako je Vysočina, Šumava nebo Jeseníky, má však tato metoda velký smysl. Čím delší a stabilnější mrazy, tím větší přínos. Zkušenosti lidí, kteří metodu využívají, se shodují v jednom: největší rozdíl je poznat na tvrdém dřevě, jako je buk nebo habr. To se po zimě štípe lépe a schne rovnoměrněji. Měkké dřevo, například smrk nebo borovice, naopak zas tak velkou změnu neprojeví.

Bez elektřiny, sušárny i technologií

Nutno si říct, že „winter curing“ je především metoda trpělivých. Nepotřebujete k ní elektřinu, sušárnu ani žádné technologie. Potřebujete jen chlad, čas a vědět jak na to. V dnešní době, kdy lidé často hledají zkratky, působí tahle metoda možná až archaicky. Ale právě v tom spočívá její síla. Nepotřebuje žádné vynálezy, jen respekt k přírodním podmínkám. Využívá sílu mrazu, kterou jsme si zvykli vnímat jako problém, k užitečné práci. A i když české zimy už nejsou, co bývaly, pár týdnů mrazu stále máme. A to stačí k tomu, aby dřevo, které jsme na zimu pokáceli, na jaře ožilo novým způsobem – lehčí, sušší a připravené dát oheň, který hřeje nejen domov, ale i pocit, že jsme něco udělali jednoduše, ekologicky a s rozumem.

P.S. Zajímáte se o moderní způsoby vytápění a výrobu energie svépomocí? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.