Místo domu koupili chatu a dva elektromobily. „Žijeme si jako králové,“ říká majitelka

Zvolili jste poměrně netradiční cestu k vlastnímu bydlení. Co vás k tomu vedlo?

S Františkem jsme se před lety několikrát stěhovali po různých nájmech. Často se objevily nesrovnalosti, majitel zvedl nájem, nebo jsme se museli přesunout kvůli práci. Dlouho jsme to brali jako nutné zlo, ale pak jsme si řekli, že by bylo fajn mít něco svého a nebýt na nikom závislí.

Proč jste si tedy nepořídili klasický byt nebo rodinný dům?

Začali jsme zjišťovat ceny. Rádi bychom dům se zahradou, k tomu máme od dětství vztah. Ale když jsme viděli ty částky, bylo nám hned jasné, že by to znamenalo velké zadlužení. Museli bychom si vzít velkou hypotéku, což jsme nechtěli. Hledali jsme proto alternativy. Soused zrovna prodával chatu, protože se stěhoval jinam. Nechal nám ji za příznivé peníze, kolem jednoho milionu korun. Výhodou bylo, že chatu už předtím zrekonstruoval. Jsou tu udělané interiéry, nový záchod, je tu studna, takže i voda a elektřina. Hned nám bylo jasné, že se tu dá trvale žít.

Bydlení za městem ale přináší nutnost dojíždění. Není to komplikace?

Většinu lidí by to asi odradilo, hlavně proto, že poblíž není žádná zastávka MHD. Je v tom ale paradox, který si málokdo uvědomuje. Vzdálenost a čas jsou dvě různé věci. My jedeme do Plzně asi dvacet minut autem. Naši kamarádi, kteří bydlí v bytech na periferii města, často cestují do práce stejnou dobu, ne-li déle. Dojíždění je dnes celkem běžné.

Zmínila jste chybějící MHD. Jak tedy řešíte dopravu?

Byli jsme odkázaní na auto, takže jsme si postupně pořídili rovnou dvě. František to propočítal a vyšlo mu, že ekonomicky nejlépe vychází dva ojeté elektromobily. Někdo by si mohl myslet, že jsme nějací ekologičtí fanatici, ale šli jsme na to čistě pragmaticky.

Mnoho lidí má pocit, že elektromobily jsou drahé. Jaká je vaše zkušenost?

Koupili jsme starší ojetiny. První byla v podstatě taková nákupní taška, starší Mitsubishi s malým dojezdem a malou baterií. Stálo nás asi 120 tisíc korun. Dojezd se sice stářím zkrátil, ale na tu naši cestu do města a zpět, nějakých 30 až 50 kilometrů, to bohatě stačí. Doma ho pak zase nabijeme.

A to druhé auto?

Když se narodilo dítě, ukázalo se, že potřebujeme jezdit každý zvlášť. Pořídili jsme si tedy ojetou Teslu za asi půl milionu. Tam je degradace baterie minimální. Používáme ji i jako rodinné auto na delší trasy a dovolené, jezdíme s ní třeba do Rakouska nebo do Chorvatska.

Kde ty auta nabíjíte? Z klasické sítě by to asi nebylo nejlevnější.

Před dvěma lety jsme investovali zhruba čtvrt milionu do fotovoltaiky s menší baterií. Když jsme doma, auta máme připojená a nabíjíme je ze slunce. Celé léto a jaro tak jezdíme převážně zadarmo. Když nesvítí, nabíjíme ze sítě. Nemáme tu sice dvoutarif, jako bývá u rodinných domů, ale i tak to vychází znatelně levněji než benzin.

Na kolik vás tedy měsíčně vyjde provoz domácnosti?

Podařilo se nám snížit provozní náklady na minimum. Za bydlení, energie i dojíždění zaplatíme dohromady zhruba kolem 3 000 korun měsíčně. Hypotéku nemáme, protože jsme chatu pořídili z úspor a ze stavebního spoření.

Chata má jen 40 metrů čtverečních. Není to pro rodinu málo?

Odpovídá to běžnému bytu 2+kk, ve kterém normálně žije spousta lidí, a to k němu nemají zahradu. V létě trávíme hodně času venku, což je velká výhoda. V zimě, když jsme víc uvnitř, už trochu vnímáme, že je tu méně prostoru.

Jak tu zimu řešíte?

Většinou na delší dobu odjedeme někam na jih. Partner podniká, já jsem s dítětem doma, takže nám to situace dovoluje. Oblíbili jsme si místa v Itálii, Řecku nebo Chorvatsku. Pronajmeme si tam něco přes Airbnb nebo kempujeme. Co se týče samotné chaty, topíme dřevem v původních kamnech a máme i elektrické topení. Plyn tu není a tepelné čerpadlo by tady nedávalo smysl, navíc by hlukem rušilo sousedy.

Odpady a další sítě fungují jak?

Klasicky zahrádkářsky. Máme tu jímku, kterou občas necháme vyvézt, a funguje to dobře. Je tu také pohodlné parkování. Lidé, kteří bydlí v bytě na sídlišti, mají často problém najít místo. My zaparkujeme přímo u domu, což je velmi příjemné a bez stresu.

Jak se dívají na celoroční obývání chaty úřady nebo sousedé?

Trvalé bydliště máme hlášené jinde, chatu bereme jako naši základnu. Snažíme se tu nedělat nepořádek a nerušit. Místní nás mají naopak rádi. V kolonii je víc důchodců, kteří sem utíkají z města. Tím, že tu celoročně někdo je, dohlížíme na to, aby se sem nestáhli zloději. Je to prospěšné pro všechny. Navíc jsme přestali jezdit MHD, a možná i díky tomu jsme už několik let nebyli nemocní. Celkově tento způsob života doporučuji.

Díky moc za sdílení vaší zkušenosti.

Bylo mi potěšením.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.